Top 10 2016 a předoscarová poznámka

Jen tak pro pořádek jsem udělal výběr z výběru – finální TOP 10 2016



Z těch seznamů a z informací na CSFD profilu je patrné jaké estetické preference mám a jaké filmy nejvíce sleduji. Dávám přednost hlavně hollywoodské žánrové tvorbě. Proto tak málo filmů zahraničních, v užším výběru ani jeden, a proto každý rok většinu míst v seznamu okupují právě díla jimiž se Akademie a další podobné instituty moc nezabývají (až tedy na výjimky). Například minulý rok mě nejvíce zasáhly hlavně Šílený Max: Zběsilá cesta (to je hned jedna z těch výjimek), Jurský svět a Mission Impossible – Národ grázlů. Tento rok mám překvapivě "oscarových" dramat ve své top 10 mnohem více než obvykle (a Akademií přehlédnutý Paterson Jima Jarmusche taky není můj typický film). Hlavně asi proto, že hodně mých "obvyklých" filmů bylo více či méně nebo alespoň do určité míry zklamáním (Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti, Sebevražedný oddíl, Den nezávislosti: Nový útok, X-Men: Apokalypsa, Assassin’s Creed, Zúčtování, Triple 9, …).

Co se samotných Oscarů týče, tentokrát se mi opět povedlo, že jsem poctivě viděl opravdu všechny filmy nominované na nejlepší. Z těch devíti filmů mě nejvíce potěšilo minimalistické smutné (melo)drama Místo u moře, ale byl bych spokojený kdyby vyhrál hořkosladký muzikál La La Land (nejpravděpodobnější vítěz), černošské drama o identitě Moonlight, nebo depresivní moderní post-western Hell or High Water. A rád bych koneckonců byl i za netradiční sci-fi Příchozí. Ostatní nominované filmy – Fences, Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny, Skrytá čísla a Lion – jsou tituly, u kterých bych moc rád nebyl, byť skutečně blbý mi přijde akorát Lion. Naštěstí to vypadá, že to jsou outsideři, ale co já vím, akademici svým výběrem občas překvapí. Zvláště pak když tento rok potřebuje napravit reputaci po Oscars so white.

Ale ono je to jedno, ať už vyhraje kdokoli, ať už budu spokojený, či rozmrzelý nad tím, co to ti dědci z L.A. zase vybrali, stejně i příští rok budu od jedné ráno do pěti nebo šesti bdít a sledovat přímý přenos. Mám totiž tu show rád. A budu se dívat i dnes v noci, přestože musím vstávat tak brzo, že nebude mít ani cenu chodit spát.

Nejlepší filmy roku 2016, část 2

V předchozím příspěvku jsem slíbil, že udělám druhý seznam nejlepších filmů za rok 2016. Protože jsem však hrozný lenoch, tak až teď jsem ho konečně udělal. Tentokrát jenom sedm kousků.

Opět bez konkrétního pořadí.

                                                          Mlčení                                                        Moonlight

                                                      Místo u moře                                    The Autopsy of Jane Doe

                                                         Elle                                                                Komorná

 

                                                                                         La La Land

Lék na život

(A Cure for Wellness, 2016, r. Gore Verbinski)

Lék na život – CinemArt

Na začátek bych rád řekl, že mám fakt rád Gora Verbinského. Jeho Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly (Pirates of the Caribbean: The Curse of the Black Pearl, 2003) byli v dětství jedním z mých nejmilovanějších filmů a jeho remake japonského hororu Kruh (The Ring, 2002) patří k mým nejoblíbenějším hororům. Přestože sequely „pirátů“ (2006, 2007) a Osamělý jezdec (The Lone Ranger, 2013) byly, i přes řadu výborných nápadů, řekněme unavené, jeho animák Rango (2011) byl natolik živý a nápaditý, že se na každý jeho další film pořád těším. Teď je tu se svým druhým hororem a i když jsem trochu zklamaný, je to zase něco, co jsem dlouho neviděl.

Velká americká společnost očekává lukrativní obchod, k uskutečnění ale potřebují manažera Pembroka, který se zrovna léčí v odlehlém švýcarském sanatoriu. Vyšlou proto svého možná až příliš ambiciózního pracovníka Lockharta (Dane DeHaan), aby ho přivedl zpět. Okolnosti ho však donutí se v sanatoriu zdržet a ředitel Volmer (Jason Isaacs) ho přesvědčí, aby se sám zapojil do léčby a zmírnil svoji přepracovanost. Samozřejmě netrvá dlouho a zjistí, že alpský institut skrývá temné tajemství, ve kterém hraje velkou roli i zvláštní pacientka Hana (Mia Goth).

Lék na život – CinemArt

Z takovéto synapse film působí značně otřele a taky takový je. Verbinski s týmem se to však nesnaží skrývat a otevřeně odkazuje na gotické horory se všemi klišé s tím spojenými – odloučený zámek na kopci, nedůvěřiví vesničané, šílený vědec, krvavá minulost, zapovězené strašidelné podzemní prostory, atd. – a dává vzpomenout na díla jako Draculu, Frankenstein, Zánik domu Usherů. Podobně jako ona díla a také právě Kruh je „lék“ staromódní mysteriózní horor s důrazem na tajemnou atmosféru. Kdo se dívá na horory kvůli lekačkám a gore odejde z „léku“ s nepořízenou (až na pár okamžiků).

Lék na život – CinemArt

V tom se naplno využije Verbinského vizuální cit.

Temný zvláštně nazalenalý obraz, díky němuž celý film vypadá jakoby byl nemocný a pěkná práce se světlem a stíny pomáhají vystavět pocit tajemna a napětí, což nejlépe funguje během procházení sklepními místnostmi a dlouhými chodbami odkud se každou chvíli může někdo vynořit a Verbinksi má velký smysl pro znepokojivé momenty a kompozice (vana, kádě, zubní vyšetření, ….). A nikdo se nemusí ani moc snažit, aby celý podivně anachronický ústav vypadal „creepy“, hlavně po té úvodní sekvenci s moderními skleněnými budovami, počítači a smartphony.

Lék na život – CinemArt

Problém filmu rozhodně není braková historka, která je jeho námětem, ani tolik ne laciné zvraty z výprodeje a žánrová klišé kam oko dohlédne (koneckonců Scorseseho Prokletý ostrov toho byl plný taky, včetně tajemného majáku a vzpomínek na druhou světovou válku). Jednoduchá story o několika málo faktech je ale ve filmu roztažena na celých 146 minut (s úvodními i závěrečnými titulky).

Dříve jsem si myslel, že za přestřelenou délkou Verbinského předchozích filmů (trojice Pirátů z Karibiku a Osamělý jezdec) mohou scenáristé Ted Elliott a Terry Rossio, jejichž například třetí „piráti“ nabírali délku své jednoduché zápletky tím, že ji zamotávali dalšími a dalšími zradami a výměnami stran, že se v tom málokdo pořádně vyznal a ve výsledku to bylo stejně jedno. „Lék“ zaprvé vede vyprávění vpřed (co se děje v ústavu) a vzad (co se stalo v minulosti) a vedle toho to má linii s otcem Lockharta, kterou jsem upřímně nepochopil a nevím jestli to má vůbec nějakou pointu, a nad tím jakýsi sociálně kritický přesah, jehož pointou si také nejsem jistý. Beztak je to pořád natolik jednoduché a přímé, že je vyprávění rozmělňováno do neúměrné délky. Pro srovnání, Kruh mi přišel o něco složitější a má jen 115 minut.

Zadruhé, stopy vedoucí ke zjištění tajemství se trochu opakují a jsou natolik zřejmé a tak jasně vedou ke konkluzi, že si je nejde nespojovat a nebýt tudíž napřed před filmem. Díky tomu působí dost otravně, že závěrečné odhalení je z nějakého důvodu bizarně rozděleno na tři dílčí a film se promění v čekání na to až všem docvakne o co jde a bude moci přijít nevyhnutelná finální (a zábavně šílená) konfrontace a znejisťující epilog.

Musím ale říct, že je to snímek, který jsem moc rád viděl. Je to pořád osvěžujícím způsobem jiné než, co se, alespoň v našich končinách, dostane do kin. Bez zbytečných potoků krve, křiku a „jump scarů“, za to se starosvětskou atmosférou, roztomile pulpovým příběhem a překvapivě nemalým rozpočtem, který opravdu je vidět. Trochu se bojím, že to skončí finančním propadem a Verbinski se bude muset vrátit k „pirátům“ či něčemu podobnému. Tahle braková tak trochu nepatřičná šílenost z tak trochu jiných časů asi nebude moc atraktivní pro široké publikum. Rozhodně ne se svou mamutí stopáží a nepříliš známým, byť výborným, hercům.