Úvod
Filmová pohádka Hynka Bočana S čerty nejsou žerty (1984) se dočkala výborného přijetí v době svého uvedení, získala mnoho ocenění, stala se nejen vítězem dvou cen na 25. festivalu filmů pro děti v Gottwaldově, ale dokonce i vítězem v kategorii celovečerní hraný film na 16. mezinárodním festivalu filmů pro děti v Chicagu[1], což bychom mohli vzít jako znamení, že si dokázala získat i mezinárodní publikum. I po více než třiceti letech po svém uvedení je stále mimořádně oblíbená, stále je každé Vánoce uváděná v televizi a často se o ní mluví jako o jedné z nejlepších filmových pohádek, co kdy vznikla (ne-li přímo ta nejlepší). V tom se Čertům může rovnat snad jen Tři oříšky pro Popelku (1973) a Tři veteráni (1983). Vzhledem k tomu bych se chtěl v tomto textu podívat na to, čím tento film dosahuje své zapamatovatelnosti, jedinečnosti a výlučnosti v rámci ostatních normalizačních pohádek, které tolik popularity nezískaly, jako například Za humny je drak (1982), Třetí princ (1982), Princ Bajaja (1971) či Nebojsa (1988), aniž bych se musel uchylovat k argumentům jako je například, že ten film má vynikající kaprálovi hlášky (které tomu určitě napomáhají, vždyť si dodnes lidé citují věty jako „Je to rebel!“ nebo „Spadlo ti to. Asi vítr.“).
K tomu, abych se pokusil vyřešit vymezený problém, použiji metodu filmové analýzy, při které se zaměřím hlavně na analýzu fikčního světa filmu S čerty nejsou žerty, tak jak ji používá Radomír D. Kokeš[2],[3], a jeho vyprávění v komparaci s dalšími pohádkami vyprodukované v období normalizace. Jmenovitě: Za humny je drak, Třetí princ, Princ Bajaja, Nebojsa, Princ a Večernice (1978), Jak se budí princezny (1977), Deváté srdce (1978), Honza málem králem (1977), Malá mořská víla (1976), O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987), Perinbaba (1985), O statečném kováři (1983). Přestože je film S čerty nejsou žerty adaptací pohádky Boženy Němcové Čertův švagr a takřka ve stejnou dobu jako Čerti byla uvedena i filmová adaptace Čertův švagr (1984), tak jsem do zkoumaného vzorku však film Čertův švagr nezahrnul, neboť jsem nechtěl používat televizní filmy, aby se mi trochu zmenšilo množství děl, ze kterých musím vybírat.
