Recenze | Noví mutanti se stávají dospělými

Noví mutanti – Falcon a.s.

Noví mutanti jsou v kinech už pár týdnů, a přestože jsem je již viděl před docela dlouhou dobou, stejně si myslím, že stojí za to se u nich na chvíli zastavit. Nemají moc vysoké hodnocení a já chápu proč, ale stejně jsem přesvědčen, že jsou zajímavým filmem, který stojí za to někdy vidět.

Noví mutanti vychází z několika žánrů. Jednak je to superhrdinský film (samozřejmě), kde určité postavy žijí ve světě, kde někteří lidé mají sadu zvláštní nadlidských schopností a pomocí nich musí porazit záporáka. Jednak je to tentokrát horor, kde postavy zažívají strach (a my bychom měli s nimi) a snaží se ho překonat, popřípadě odhalit jeho podstatu. A konečně tzv. coming-of-age film (film o dospívání), kdy postavy dospívají a přijímají vlastní novou identitu dospělého. Takovou kombinací je to zas trochu jiný způsob uchopení superhrdinského filmu.

Z hororu přebírá určitá finanční omezení (jaká tento žánr často má) a je soustředěn na jedno uzavřené místo a velmi málo postav. V tomto malém uzavřeném místě, kterým je areál nemocnice, najdeme pět mladistvých mutantů a jednu doktorku pracující pro tajemného nadřízeného. Mutanti by se rádi dostali ven z ústavu, ale nemají jak, protože jim v tom brání doktorka Reyesová, která je chce naopak držet uvnitř dokud nezjistí jaké schopnosti mají, jak fungují a jak je zvládat.

Recenze | Logan: Wolverine

(Logan, 2017, r. James Mangold)

Logan: Wolverine – CinemArt

Wolverine je z bandy X-Men (jak filmové tak komiksové) už dlouho nejpopulárnější postavou. Je to drsňák, má své charakterové vady, tajemnou minulost, na rozdíl od některých ostatních mutantů nemá schopnosti, pomocí kterých by nepřítele sejmul na dálku třeba bleskem, ale musí jít na kontaktní vzdálenost a zapojit starou dobrou ruční práci (byť kovovými drápy vylepšenou). Zároveň jeho schopnost regenerace mu umužňuje dělat kousky odvážnější, riskantnější, než můžou dělat jiní, avšak cítí lidskou bolest, takže se na něj dá celkem slušně napojit. A díky Hugh Jackmanovi je z něj urostlý sympaťák. Jeho oblíbenost tedy není žádný div, stejně jako to, že se filmaři brzy snažili dostat na plátna kin i jeho sólová dobrodružství. Dva pokusy X-Men Origins: Wolverine (2009, r. Gavin Hood) a Wolverine (2013, r. James Mangold) však byly spíše zklamáním a očekávané výsledky nepřinesly ani od kritiků a diváků ani z pokladen kin. Malý úspěch X-Men Origins: Wolverine dokonce pohřbil plánovanou řadu origins filmů. Přesto je tady další jeho samostatný film.

Film se tentokrát odehrává

Sebevražedný oddíl

(Suicide Squad, 2016, r. David Ayer)

Sebevražedný oddíl – Freeman Ent.

Nakladatelství MARVEL sklidilo obrovský úspěch s filmy na motivy svých komiksů, poslalo do kin oblíbené superhrdiny Iron Mana, Thora, Captaina Americu, Hulka a celé to s ještě větším úspěchem projilo do jednoho crossover filmu Avengers (The Avengers, 2012, r. Joss Whedon). Bylo první, kdo se odhadlal k takovému kroku, to jest postupně plánovaně rozvíjet několik značek, umístit je do jednoho světa a spojit do jedné velké značky. Konkurenční nakladatelství DC samozřejmě chtělo úspěch MARVELu zopakovat, ale na rozdíl od něj dlouho čelilo problémům. Nakonec se jim tedy díky filmu Muž z oceli (Man of Steel, 2013, r. Zack Snyder) podařilo rozjet svůj vlastní propojený filmový vesmír (DC Extended Universe) a jejich vlajkovou lodí měl být snímek Batman v Superman: Úsvit spravedlonosti (Batman v Superman: Dawn of Justice, 2016, r. Zack Snyder). Ten se však setkal s nepříliš dobrou odezvou u kritiků a s jen o něco lepší u fanoušků. Nyní přišel do kin jejich další film z DCEU Sebevražedný oddíl od Davida Ayera, režiséra a scenáristu filmů jako Patrola (End of Watch, 2012) či Železná srdce (Fury, 2014), který také napsal oceňovaný snímek Training Day (2001, r. Antoine Fuqua). Jako u většiny jeho filmů nemohu říci, že se jedná o film jednoznačně dobrý.

Amanda Waller dá dohromady tým nebezpečných uvězněných zločinců se zvláštními schopnostmi, aby za příslib snížení trestu bojovali s jinými nadpřirozenými entitami ohrožující USA. Mezi nimi je třeba nájemný zabiják Deadshot, psychopatka Harley Quinn, oheň ovládající bývalý gangster El Diablo a další a dohlíží na ně plukovník Rick Flag ze speciální jednotky.

To první, co asi každého napadne, že je na tomto filmu zajímavé je, že Sebevražedný oddíl nesleduje klasické superhrdiny, ale netradičně jako protagonisty volí zločince, vyvrheli a vojáky. To je sice pravda, avšak je to pořád v limitech hollywoodského velkorozpočtového filmu. Všichni ti zločinci působí v konečném důsledku sympaticky, například Deadshot se svým silným morálním kodexem a starostí o dceru bude pro diváky jistě pozitivní postava, zvláště díky tomu, že film nabízí srovnávání s bezskrupulózní, manipulativní Amandou Waller, která má zastupovat tu „správnou“ stranu. Obdobně i ostatní členové skvadry mají, nebo v sobě nacházejí kladné vlastnosti, jeden ze základních motivů filmu totiž je vytvoření fungující týmu díky nalezenému vzájemnému respektu a hlavně „zlodějské cti“. Je pro mě ale pořád velmi příjemná změna vidět místo frajerů v pláštěnkách nebo nablýskaném brnění bandu drsňáků ve vojenském oblečení a obyčejných bundách a kabátech, co místo štítů, kladiv a luceren nesou pistole a útočné pušky, a co se mi líbí nejvíc, pohybují se zásadně pomocí taktických přesunů metr po metru, od ulice k ulici, od baráku k baráku. To samozřejmě zatím nezní nijak špatně. V čem film podle mne nejvíce selhává je samotná struktura vyprávění.

Film začíná v podstatě řadou několika dlouhých expozicí jednotlivých charakterů. Amanda Waller v restauraci seznamuje dva vysoké úředníky s Task Force X, řekne že má Deadshota a následuje dlouhý flashback seznamující s Deadshotovou minulostí, přičemž čistě pocitově informace v ní obsažené neodpovídají délce. Obdobně je to u dalších postav. Jakýkoliv vývoj zápletky je notně zdržován a už od začátku chybí filmu plynulost.

Když je úvod u konce a skvadra se vydá na misi, je to zhruba stejně inkoherentní a s nepříjemně přerývaným tempem. Misí překvapivě není zastavit záporáka, který chce zničit svět, ale zachránit jakousi osobu, která uvízla v ohrožené zóně. To probíhá tak, že se protagonisté prostě přesouvají z bodu A do bodu B a v každém z nich si trochu zastřílí. Do toho je našroubována podzápletka o tom, jak se Joker snaží zachránit Harley Quinn. Jokerova linie však vůbec s hlavním vyprávěním nesouvisí a nic nijak neposouvá. V posledním aktu filmu, poté co jsou všechny tyto motivy odstraněny, se naše parta konečně vydává porazit starobylé zlo ohrožující svět, přičemž dopad předchozího dění je opět minimální. O nějakém souvislém dění se tedy moc mluvit nedá a ani moc nepomáhá stejně diskontinuitní vývoj postav.

Většina z toho je ale něco, co v podstatě můžeme vytknout jak Patrole, tak Železným srdcím. V případě obou těchto filmů jsem v tom však spatřoval posun od hollywoodského vyprávění příběhů k realistickému, kdy je divákovi představována každodennost policistů respektive vojáků. Sebevražedný oddíl podle mne nic takového není, ale chtěl být vzrušujícím hollywoodským příběhem. Můžete samozřejmě namítat, že jistou míru epizodičnosti a nesoudržnosti měli i Strážci galaxie (Guardians of the Galaxy, 2014, r. James Gunn), ale tam se veškeré dění odvíjelo od orbu a vyprávění tak bylo efektivně scelováno.

Rozhodně se nejedná o realistické uchopení komiksu po vzoru Temného rytíře (The Dark Knight, 2008, r. Christopher Nolan), což nemyslím jako výtku. Tento Ayerův snímek je dost komiksově stylizovaný, podobně jako Batman v Superman, ať už na úrovni některých kostýmů, postav ( hlavně záporáci a ani například Harley Quinn není realistická postava) či barevné palety.Tón filmu se snaží držet toho jaký měly poslední trailery. V jinak docela temně laděném filmu je tak spoustu vtípků, suchých hlášek a veselých písniček.

Snímek je relativně rychlý, akční scény ostudu nedělají, občas se mihne velmi efektní záběr či scéna a film má oporu v dobrém castingu. Čistě osobně mám pak slabost pro brakové historky, drsné hrdiny a (filmovou) armádu, takže jsem i přes zmíněné výtky odcházel v docela dobré náladě. Jako u minulé DC štace však chápu nespokojenost a odmítání. Sebevražedný oddíl dokáže fungovat v rámci dílčích scén, jako celek šlape o poznání hůře. To je samozřejmě problém, zvláště dokud má za konkurenci MARVEL, kterému, přes všechno, co na něm můžete nemít rádi, nejde upřít jedno, dokáže své příběhy vyprávět velmi soudržně.