Recenze | Dunkerk posadí diváka na pláž mezi vojáky

Dunkerk – Freeman Ent.

 

Christopher Nolan je dnes jedním z nejrespektovanějších současných režisérů. Stojí za filmy, které vždy představují určitým způsobem výzvu, pro filmaře i pro diváka. Ve všech svých filmech, s čestnou výjimkou posledních dvou Temných rytířů, si pohrává si se strukturou vyprávění, pořadím scén, úrovněmi vyprávění a podobně. U trilogie o Temném rytíři bylo zase výzvou zasazení komiksového hrdiny do co nejvíce skutečného světa. Nolan také nesetrvává u jednoho žánru a tentokrát se rozhodl podívat na válečný film. A opět se jedná dílo jaké jsem už dlouho neviděl a které zase má zajímavý tvar.

Film se odehrává během druhé světové války roku 1940 a vypráví o operaci Dynamo, obrovské hromadné evakuaci spojeneckých vojsk uvízlých na pláži u francouzského města Dunkerk, oblíčených armádou nacistického Německa. Vojska čítala asi 400 tisíc vojáků a byla konstantně ohrožována nálety německých letadel a bylo skoro nemožné je z pláže dostat. Britská armáda proto využila civilní lodě, aby pomohla se záchranou.

Nolanovy filmy mívají komplikovanou strukturu a často je v nich důležitá manipulace s časem (prolínající se flashbacky v Dokonalém triku, linie s různým plynutím času v Počátku, zrychlování času a návraty v čase v Interstellar, …), ani tento není výjimkou, leč to nestrhává na sebe tolik pozornost jako u předchozích snímků. Film je rozdělen na tři vyprávěcí linie. V první sledujeme během jednoho týdne mladého vojáka a jeho zoufalou snahu dostat se domů do Anglie a hlavně přežít než se tak stane. V druhé linii se posádka jedné z civilních lodí pokouší během jednoho dne dostat přes moře, aby pomohla uvězněným vojákům. Třetí linie se odehrává ve vzduchu a sledujeme piloty letecké jednotky, jenž se během jedné hodiny pokouší ochraňovat lodě a vojáky a bojují přitom nejen s německými letadly, ale i s nedostatkem paliva.

Režisér Christopher Nolan popisuje v rozhovorech svůj film jako „intimate epic“ (intimní velkofilm), snaží se na velké události, jako armády nastupující na obrovské torpédoborce a letecké bitvy, nahlížet omezeným rozhledem jednotlivce a předat nám jeho subjektivní zkušenost. Subjektivita měla v některých Nolanových filmech velkou úlohu (nejvýrazněji v Mementu, do jisté míry v Batman začíná, trochu i v Insomnii) a tady hraje prim. Filmový styl klade často důraz na to, co postavy vidí a slyší. Hodně se zapojuje hlediskové záběry, kdy se dostáváme do hlav postav nejvýrazněji, často také záběry přes rameno, nebo je alespoň kamera postavená ve výšce hlavy jako bychom my byli další postavou uvnitř filmu a drží se blízko postav. Scény leteckých bitev se sestávají ze záběrů ven skrz sklo kokpitu, skze mířidla, do zpětného zrcátka, těsné záběry na piloty z vnitřku kokpitu a záběrů z kamer připevněných na plášti letadla. Podobně vypadá celý film. Události jako výbuchy a potápění lodí tak vidíme z dálky spolu s přihlížejícíme vojáky, nebo jsme naopak bolestivě blízko. U vojáka (Fion Whitehead), se kterým procházíme filmem (v závěrečných titulkách uvedený jako Tommy, ale ve filmu to nikdy řečeno není), tak skutečně můžeme s ním sdílet bezbrannost a zranitelnost, kterou cítí spolu s ostatními vojáky na pláži celou dobu přežívá spíše náhodou a štěstím a přestože má svou pušky, nemůže nijak výrazně zasáhnout proti nepříteli. Nacisté zde nejsou vůbec vidět, viditelné jsou pouze jejich projevy (výbuchy, střelba a letadla). Pro Tommyho a ostatní jsou tak jako přírodní síla, proti které není obrany, stejně jako proti vodě ve které se topí.

Střih na pohled

Záběr přes rameno vojáka na vzdálené letadlo – jeho zkušenost s náletem

Spolu s komandérem námořnictva sledujeme potápějící se loď

Kamera mezi vojáky jako bychom byli mezi nimi

Pohled pilota skrz kokpit

Pohled do zpětného zrcátka

Kamera upevněná na boku

Záběr z lodi, výbuch v pozadí

Výbuch z blízkosti

Tommy bezbranně čeká až výbuchy ustanou doufaje, že nebude zasažen

Celé vyprávění je redukováno na minimum. Postavy jsou často bezejmenné a všechny mají minimální expozici. Do filmu vstupujeme v podstatě když už jsou všichni v akci: Tommy prochází Dunkerkem na pláž, kapitán lodi Dawson (Mark Rylance) připravuje loď k vyplutí, pilot Ferrier (Tom Hardy) už je ve své stíhačce a směřuje k městu, ze kterého se v dálce stoupá kouř (chytrá vizuální pomůcka mimochodem). Díky důrazu na subjektivitu a jednoduchým a snadno pochopitelným cílům postav (přežít, pomoct, dostat se domů, …) jsou ale všechny jejich činy dokonale srozumitelné a dá se tak do nich dobře vcítit. Je to v jádru prostě příběh o přežití. Všichni chceme přežít a skoro všichni už jsme například zadržovali dech pod vodou, takže tušíme čím postavy procházejí a rozsáhlá backstory není moc třeba. Zvláště když postavy (zvláště vojáci na pláži a piloti) spolu moc nemluví, není o čem, a procházejí od jedné napínavé scény ke druhé. Jenom u postav komandéra (Kenneth Branagh) a plukovníka (James D'Arcy) zamrzí, že jsou ve filmu hlavně k vysvětlování a moc toho jinak nenadělají.

Nolan natáčel převážně v lokacích a při natáčení využil skutečné rekvizity, včetně opravdových letadel Spitfire a natáčel na filmový materiál, některé scény na formát IMAX a zbytek na 65mm. To dohromady posiluje dojem realismu, film vypadá opravdu fyzicky a řada záběrů má až dokumentární vzhled. Hlavně v pražském IMAX kině tak vypadá Dunkerk opravdu úchvatně a je doopravdy vtahující. Škoda jen, že IMAX formát má trochu jiné vlastnosti než 65mm. Změny v poměrech stran nejsou takový problém, ale přišlo mi, že 65mm je trochu tmavší. Většinu filmu to moc neruší, problém je akorát jedna sekvence hlediskových záběrů (IMAX) a záběrů na reakci postav (65mm), kdy se mezi nimi relaivně rychle stříhá a rozdíly proto jsou zřetelnější. Ale jsem si jit, že to tomu stejně všichni rádi odpustíme, zvlášť když to podmalovává další Zimmerův boží soundtrack.
 

K Dunkerku se sice nebude tak vracet jako k Temnému rytíři, Počátku či Dokonalému triku ani tak jako třeba ke Spielbergově Zachraňte vojína Ryana, pořád je to však pro mě jeden z nejvýraznějších letošních filmů.

Dunkerk

Originální název: Dunkirk

Nizozemsko / Velká Británie / Francie / USA, 2017, 107 min

Režie: Christopher Nolan

Scénář: Christopher Nolan

Kamera: Hoyte Van Hoytema

Hudba: Hans Zimmer

Hrají: Tom Hardy, Cillian Murphy, Mark Rylance, Kenneth Branagh, James D'Arcy, Fion Whitehead, Harry Styles a další

Okénka pocházejí z promo materiálů z youtube kanálu společnosti Warner Bros Pictures.