13. 9. 2017

Recenze | To noční můry nezpůsobí, ale dobře balancuje se vtipem, strašením a nostalgií po dětství

To – Vertical Ent.
Adaptace děl Stephena Kinga to mívají těžké, poslední pokus – Temná věž (The Dark Tower, r. Nikolaj Arcel)– skončil v podstatě nezdarem. Tento rok dostaneme druhou kingovku, adaptaci legendární knihy To. Zároveň se jedná už o druhý pokus zadaptovat tento Kingův monstrózní román, první vznikla pro televizi v roce 1990. Nový film měl být režírovaný Carym Fukunagou (například první řada seriálu Temný případTrue Detective), po jeho rozchodu se studiem však adaptace přistála v rukou Andyho Muschiettiho (horor Mama z roku 2013).

V osmdesátých letech v americkém maloměstě Derry ve státě Maine v osmdesátých letech se dějí podivné věci. Lidé, a zvláště děti, se tu ztrácejí mnohem více než v jiných oblastech. Sedm dětí na kraji puberty začínají, ale vidět ještě něco více, vidí se v okolí pohybovat tajemného strašidelného klauna. Spolu se musí zlu v nevinné podobě postavit a zabránit dalším příšerným událostem ve městě.

Kingova kniha výpráví přes dvě hlavní časové linie, jednu s dětskými hrdiny odehrávající se v 50. letech a druhou s hrdiny dospělými odehrávající se v 80. letech. Kolem toho se pak motá řada vedlejších postav s hutnými mikropříběhy v těchto dvou časových liniích a několik nás zavádí i hlouběji v minulosti městečka Derry. Televizní adaptace se snažila zachovat práci s dvěma časovými liniemi a jejich prolínáním, leč podle mého ne moc úspěšně. Pro nové zpracování se tvůrci rozhodli pracovat čistě jen s dětskou linií příběhu a přesunuli ji do 80. let (přičemž potenciální druhý díl s dospělými se tedy bude odehrávat v současnosti). Narozdíl od verze z roku 1990

5. 9. 2017

Na co se těším do kina

září a říjen


Výhled kinopremiér. Zdroj okének jsou oficiální trailery na Youtube.

To

(It, r. Andy Muschietti)

V kinech od:  07.09.2017

Adaptace děl Stephena Kinga to mají většinou těžké, poslední pokus – Temná věž (The Dark Tower, r. Nikolaj Arcel)– skončil v podstatě nezdarem. Tento rok dostaneme druhou kingovku, adaptaci legendární knihy To. Když jsem to před několika lety četl, měl jsem dojem, že je to asi ta nejděsivější kniha, co jsem kdy četl, a zaujala mě struktura knihy, kdy vyprávění osciluje mezi minulostí v padesátých letech a přítomností v letech osmdesátých.

Jedná se už o druhé audiovizuální zpracování tohoto náročného a gigantického románu (přes 1000 stran), první verze vznikla pro televizi

25. 7. 2017

Recenze | Dunkerk posadí diváka na pláž mezi vojáky

Dunkerk – Freeman Ent. 

Christopher Nolan je dnes jedním z nejrespektovanějších současných režisérů. Stojí za filmy, které vždy představují určitým způsobem výzvu, pro filmaře i pro diváka. Ve všech svých filmech, s čestnou výjimkou posledních dvou Temných rytířů, si pohrává si se strukturou vyprávění, pořadím scén, úrovněmi vyprávění a podobně. U trilogie o Temném rytíři bylo zase výzvou zasazení komiksového hrdiny do co nejvíce skutečného světa. Nolan také nesetrvává u jednoho žánru a tentokrát se rozhodl podívat na válečný film. A opět se jedná dílo jaké jsem už dlouho neviděl a které zase má zajímavý tvar.

Film se odehrává během druhé světové války roku 1940 a vypráví o operaci Dynamo, obrovské hromadné evakuaci spojeneckých vojsk uvízlých na pláži u francouzského města Dunkerk, oblíčených armádou nacistického Německa. Vojska čítala asi 400 tisíc vojáků a byla konstantně ohrožována nálety německých letadel a bylo skoro nemožné je z pláže dostat. Britská armáda proto využila civilní lodě, aby pomohla se záchranou.

Nolanovy filmy mívají komplikovanou strukturu a často je v nich důležitá manipulace s časem (prolínající se flashbacky v Dokonalém triku, linie s různým plynutím času v Počátku, zrychlování času a návraty v čase v Interstellar, …), ani tento není výjimkou, leč to nestrhává na sebe tolik pozornost jako u předchozích snímků. Film je rozdělen na tři vyprávěcí linie. V první

30. 6. 2017

Na co se těším do kina

červenec a srpen


Výhled kinopremiér na letní měsíce.

Spider-Man: Homecoming

(Spider-Man: Homecoming, r. Jon Watts)

V kinech od:  06.07.2017

Během relativně krátké doby je tu další restart jednoho z nejpopulárnějších superhrdinů a tentokrát pod křídly domovského MARVELu jako součást jeho filmového vesmíru. V hlavní roli je megasympaťák Tom Holland a hlavního záporáka si střihl boží Michael Keaton. Jeho postava Vulture konečně zase jednou není ani šílenec ani chudinka, ale drsný inteligentní gauner, který si jde za svým. Nejsem moc velký fanda Raimiho trilogie a Amazing verze mi lezla z různých důvodů na nervy, takže tohle by klidně mohla být moje oblíbená variace pavoučího muže.

Válka o planetu opic

(War for the Planet of the Apes, r. Matt Reeves)

V kinech od: 13.07.2017

16. 6. 2017

Film v kině

Už od období těsně po druhé světové válce čelil film (hlavně americký) úpadku návštěvnosti kin. Mohla za to změna životního stylu a konkurence jiných forem zábavy, lidé více sportovali poslouchali desky a také se v té době stala televize v domácnostech relativně běžnou. Filmový průmysl v čele s Hollywoodem se tomu samozřejmě snažil čelit a udělat film v kině mnohem atraktivnější, aby si člověk raději zašel do kina, než seděl doma před televizí. Změnil se tedy zvukový a obrazový design filmů. Rozšířilo se používání barevného obrazu, zvláště u velkofilmové produkce využívající materiál Technicolor, který poskytoval velmi výrazné a bohaté barvy. Do té doby byla barva vyhrazena muzikálům a fantaskním filmům jako Čaroděj ze země Oz a divíci ji vnímali spíše jako nerealistický prvek. Taktéž se rozšířilo používání širokoúhlých formátů a promítání na velká plátna pomocí širokoformátových systémů jako Cinerama, CinemaScope či VistaVision atd. Co se zvuku týče, zavedl se v kinosálech vícekanálový zvuk. Snaha vylákat lidi z obýváků pak vedla k ještě ke krátkodobým nepříliš úspěšným pokusům jako stereoskopický formát (3D filmy – vynález už z období němého filmu, jenž byl opuštěn pro nedostatek zájmu) a olfaktorické systémy (přidávající do filmu vůně) jako Smell-O-Vision a Aromo-Rama. Nikdy se však nepodařilo obnovit obrovskou návštěvnost z předcházejícího období a filmový průmysl bojuje s návštěvností dodnes. Čato tím, že navrací zmíněné technologie převlečené za žhavou novinku (formát IMAX, 3D filmy a 4DX).

Nové technologie

3. 5. 2017

Na co se těším do kina

květen a červen


Tradiční dvouměsiční výhled na mnou očekávané kinopremiéry. Trochu menší dávka než obvykle, leč několik snímků zde neuvedených má potenciál překvapit. Možná je časem doplním.

Strážci Galaxie Vol. 2

(Guardians of the Galaxy vol. 2, r. James Gunn)

V kinech od: 04.05.2017

První Strážci Galaxie (Guardians of the Galaxy, 2014, r. James Gunn) byl od MARVELu do jisté míry risk. Komiks ve větě není tolik známý, mnohem bizarnější než klasické superhrdinské fikce a na režijní stoličce člověk, jehož nejznámnějším filmem je hororová komedie Slimák (Slither, 2006). MARVEL je však už natolik silná značka, že utáhne nejspíš cokoliv i kdyby to byla svět zachraňující brokolice s nohama. Strážci Galaxie slavili tedy samozřejmě velký úspěch a dokonce stali se jednou z nejoblíbenějších marvelovek. Teď je tahle parta zpátky větší a šílenější. A opět příspěvek do makroversa a k velkému příběhu směřující k Infinity War, k válce s Thanosem o kameny nekonečna.

Král Artuš: Legenda o meči

(King Arthur: Legend of the Sword, r. Guy Ritchie)

V kinech od: 11.05.2017

30. 4. 2017

The 39 Steps (39 stupnů)

Ačkoliv je slavný režisér Alfred Hitchcock u nás dost nepochopitelně spojován s hororem, žánr, který provázel značnou část jeho kariéry a který dovedl k dokonalosti, je thriller (jedinými jeho horory jsou Psycho a Ptáci a oba vděčí za hodně právě thrilleru). Hitchcockova významná práce práce s tímto žánrem pak dala vzniknout výrazu „hitchcockovský film“, s tímto typem thrilleru pak pracovali mnozí režiséři, nejviditelněji Brian De Palma. Hitchcockův odkaz je tak pořád živý (vzpoměňte si třeba na nedávné Mission Impossible: Národ grázlů) a jeho filmy fascinují dodnes. The 39 Steps – někdy do češtiny překládané jako 39 stupňů – natočen v roce 1935 po úspěchu Hitchcockova předchozího filmu Muž, který věděl příliš mnoho, je pak jeden z nejvýraznějších thrillerů a jeden z těch, který mu zajistil jeho úspěšnou kariéru.

Dva motivy jsou pro Hitchcockovy filmy typické, motiv neprávem obviněného člověka na útěku (to představil ve filmu Příšerný host) a motiv obyčejných lidí náhodou zapletených do špionážní hry (to rozvíjel i v předchozím snímku Muž, který věděl příliš mnoho). Ač práce s nimi vyvrcholila (ale neskončila) v roce 1959 se s snímkem Na sever severozápadní linkou, oba v kooperaci nalezneme už zde. Richard Hannay, kanaďan pobývající v Británii, se na jednom představení setká se záhadnou Annabellou Smith. V jeho bytě vyjde najevo, že je to tajná agentka, která se snaží ochránit vládní tajemství před špionážní organizací 39 stupňů vedenou krutým a chytrým vůdcem, jehož jediné poznávací znamení je chybějící malíček. Poté co je zavražděna se Hannay ocitne v nezáviděníhodné situaci. Je podezřelý z vraždy Annabelly a také zločinná organizace ho chce odstranit. Hannay tak nemá nevybranou a aby očistil své jméno musí se zapojit do hry, ochránit tajemství a odhalit špióny z 39 stupňů.

Ústředním pojmem pro Hitchcockovi filmy tohoto typu je napětí. Hlavní postava Richard Hannay je zcela obyčejný člověk náhodou vtažený do situace mimo jeho chápání, nemá žádné zvláštní dovednosti, a tak je postavou se kterou se může divák velmi lehce ztotožnit a představit si sebe v jeho botách. Jeho každodennost a absence schopností a výcviku, které by mu v kritických chvílích pomohli, pak posilují napětí a strach o něj. Stejně jako fakt, že jednoduchý macguffin (státní tajemství, u kterého je zajímavé a zábavné, že nikdy nenabude žádné fyzické formy jako listina či mikrofilm) pohání sice děj vpřed, avšak Hannay neví co to je ani kde to má hledat. Jediná stopa, jenž má k dispozice je Annabellina věta, že musí navštívit jakéhosi muže ve Skotsku. A aby toho nebylo málo tak je ještě k tomu omezen deadlinem, který mu dá Annabella. Jen pár dní, možná dokonce hodin a poté bude tajemství vyvezeno ze země a Hannay už nebude mít šanci se zbavit obvinění a vyhnout hrozící šibenici. To vše v paranoidní atmosféře, kdy je pronásledován z obou stran zákona a film celou dobu provází pocit neustálého ohrožení, zvláště potom co se objeví ve všech novinách Hannayho popis, a tak ho kdykoli může někdo poznat.

Vyprávění má epizodickou strukturu a jednotlivé epizody jsou organizovány jako napínavé sekvence různý útěků a skrývání před nebezpečím a nepřáteli od policie i špiónů na cestě do Skotska a zpátky. Film uhání vpřed stejně jako hlavní hrdina od jedné dramatické scény ke druhé. Hitchcock byl samozřejmě mistrem ve výstavbě napětí a dokáže ho výborně vrstvit, což si můžeme klidně ilustrovat. Ve vlaku sedí Hannay se dvěma dalšími pasažéry, jeden druhému jednu chvíli čte noviny a v nich se píše o vraždě Annabelly. Pocit ohrožení narůstá, naštěstí dva muži té zprávě nevěnují tolik pozornosti. Po útěku z vlaku před policisty se Hannay se ještě dozvíme, že byl vydán Hannayho důsledný popis a víme, že policisté vědí, ve lteré oblasti ho mají hledat. Sám Hannay potřebuje někde přenocovat a povede se mu sehnat nocleh na jednom statku. Na stole ve statku pak najde ležet samozřejmě další vydání novin a napětí narůstá, neboť stačí jen aby si stakář či jeho žena přečetli těch pár řádků a poznají ho. Do toho se ještě zamíchá stakářova žálivost a ten brzy začne podezřívat Hannayho, že mu ženu svádí a napětí tím ještě víc vzrůstá.

Hitchcockovi filmy se ale také vyznačovaly roztomilým humorem, který situaci odlehčuje, nikdy ale nestráží napětí. Výborné je v tomto ohledu opět Na sever severozápadní linkou, v 39 stupních ale také dobře funguje. Když se Hannay skryje před policií v jakési budově a je vytažen na pódium udělat proslov, je to vykouzlí to úsměv na tváři, ale obava o hrdinu rovněž vzrůstá. Poté co je ještě do příběhu vhozena dívka Pamela, ke které je Hannay část filmu doslova připoután, vychází z toho řada momentů komických, zároveň ale vzrůstá napětí, protože Hannay je pořád hledaný a komu by nebyla podezřelá dvojice k sobě připoutaná policijními želízky. A také se může rozvíjet romantická linie s výbornou chemií mezi postavami.

39 stupňů patří k tomu nejlepšímu z Hitchcocka a i po letech je to působivý film. Díky své epizodičnosti a krátké stopáži je velmi dynamický, i přes epizodičnost je sevřený a stylisticky precizní (používání detailů, hlediskových záběrů, křížového střihu, …). Je pravda, že jak bylo u Hitchcocka zvykem logika a pravděpodobnost ustupují napětí, takže něco působí zpětně trochu pošetile a například vražda Annabelly určitě zvedá leckomu obočí, ale jak řekl sám mistr Hitchcock: „Kritik, který vypráví něco o pravděpodobnosti je člověk bez fantazie.“ Zapněme tedy fantazii a užijme tento klasický thriller.

17. 4. 2017

Recenze | Rychle a zběsile 8 odmítá zradit fanoušky komplikacemi

Jedna z nejúspěšnějších sérií současnosti je zpět už se svým osmým dílem. Opět se jedná o profesionálně zvládnutý akční film, ale tentokrát ještě výrazněji prohlubuje určité neduhy minulých dílů.

Rychle a zběsile 8 – CinemArt
Po událostech sedmého dílu si Dom (Vin Diesel) a Letty (Michelle Rodriguez) užívají líbanky na Kubě. Domovi však do života náhle vstoupí kyber-teroristka známá jako Cipher (Charlize Theron) a přinutí ho, aby zradil svou rodinu a pracoval pro ni. Vládní agent Pan Nikdo (Kurt Russel) a jeho nový mladý kolega (Scott Eastwood) povolají Hobbse (Dwayne Johnson) a celý Domův tým (Tyres Gibson, Chris „Ludacris“ Bridges, Nathalie Emmanuel) a záporáka sedmičky Deckarda Shawa (Jason Statham), aby zastavili Doma a Cipher než dokončí svůj plán.

Jednička byla velmi jednoduchá variace na o deset let starší Bod zlomu (Point Break, 1991, r. Kathryn Bigelow), který sám byl variací na filmy o pronikání policista v utajení do světa zločinu. Dvojka byla primitivní obměnou prvního dílu, trojka byla první díl, který vypustil skoro vše co činilo jedničku alespoň trochu komplikovanou, a čtyřka se naopak pokoušela vytvořit složitější a akčnější verzi jedničky. Pak přišla pětka, která přišla se schématem heist movie (film o přípravě a provedení loupeže), a vytvořila překvapivě komplexní (rozumějte – komplexnější než předchozí a následné díly) a strhující akční snímek. Od šestky připomíná série spíš jednoduchou (až primitivní) variaci na Mission: Impossible, ve které se parta lidí postaví nadnárodnímu zločinci ohrožující světový pořádek. Osmička se sice ze své synopse tváří jako komplikovaná – tajemná zrada hlavní postavy, přijetí záporáka předchozího dílu do týmu – ve skutečnosti je opět naprosto stejně jednoduchá až primitivní.

Koncepčně odvážný

27. 3. 2017

Recenze | Život

(Life, 2017, r. Daniel Espinosa)

Život – Falcon
Mám fakt rád hollywoodské žánrovky (sice v první řadě akční, ale i jiné), i ty z lacinějšího kraje, i ty jednoduché a přímočaré i ty trochu natvrdlé, protože vždycky si myslím, že i ty nejotřelejší schémata jdou vždy zajímavě naplnit. Píšu to, aby mě nikdo nechtěl nařknout z nějakého apriorního opovržení nad podobnými filmy (a nevšiml si předchozích článků), protože tentokrát hodlám argumentovat hlavně tím, že Život jako hororová sci-fi žánrovka je trochu příliš jednoduchý a přímočarý. Na dalších řádcích budu také občas snímek srovnávat s filmem Vetřelec (Alien, 1979, r. Ridley Scott) a někdy s filmem Věc (The Thing, 1982, r. John Carpenter). To asi není úplně fér a je trochu zavádějící – rozhodně nechci říct, že film který nědělá to, co dělají tyto snímky, je špatný – ale prostě jsou to díla, které pořád výborně fungují, snad mi tedy odpustíte, když je využiji jako referenční bod.

Na mezinárodní vesmírné stanici zrovna přebývá šestičlenná skupina (Jake Gyllenhaal, Rebecca Ferguson, Ryan Reynolds, Hiroyuki Sanada, Olga Dihovichnaya a Ariyon Bakare), když kolem prolétá porouchaná sonda z, která na nese vzorky z Marsu. Posádce se podaří sondu zachytit a při zkoumání vzorku objeví živou buňku. První život mimo planetu Zemi. Z buňky se však znepokojivě rychle stává složitější organismus a po nehodě v laboratoři uteče a začne ohrožovat posádku.

Film zcela evidentně vychází

5. 3. 2017

Recenze | Logan: Wolverine

(Logan, 2017, r. James Mangold)


Logan: Wolverine – CinemArt
Wolverine je z bandy X-Men (jak filmové tak komiksové) už dlouho nejpopulárnější postavou. Je to drsňák, má své charakterové vady, tajemnou minulost, na rozdíl od některých ostatních mutantů nemá schopnosti, pomocí kterých by nepřítele sejmul na dálku třeba bleskem, ale musí jít na kontaktní vzdálenost a zapojit starou dobrou ruční práci (byť kovovými drápy vylepšenou). Zároveň jeho schopnost regenerace mu umužňuje dělat kousky odvážnější, riskantnější, než můžou dělat jiní, avšak cítí lidskou bolest, takže se na něj dá celkem slušně napojit. A díky Hugh Jackmanovi je z něj urostlý sympaťák. Jeho oblíbenost tedy není žádný div, stejně jako to, že se filmaři brzy snažili dostat na plátna kin i jeho sólová dobrodružství. Dva pokusy X-Men Origins: Wolverine (2009, r. Gavin Hood) a Wolverine (2013, r. James Mangold) však byly spíše zklamáním a očekávané výsledky nepřinesly ani od kritiků a diváků ani z pokladen kin. Malý úspěch X-Men Origins: Wolverine dokonce pohřbil plánovanou řadu origins filmů. Přesto je tady další jeho samostatný film.

Film se tentokrát odehrává

1. 3. 2017

Na co se těším do kina

březen a duben


Další update kinopremiér, v porovnání s předchozími dvěma měsíci je o něco méňe kousků, které bych chtěl vidět, nezajímavé však tyto dva měsíce také nejsou. Minimálně tedy pro mne.

Logan: Wolverine

(Logan, r. James Mangold)

V kinech od: 02.03.2017

Wolverine je z party X-Men (jak filmové tak komiksové) už dlouho nejpopulárnější postavou. Není proto divu, že pro filmaře byla sólová dobrodružství mutanta s kovovými drápy mimořádně lákavá. Předchozí dva pokusy X-Men Origins: Wolverine (2009, r. Gavin Hood) a Wolverine (2013, r. James Mangold) byly spíše zklamáním a očekávané výsledky nepřinesly ani od kritiků a diváků ani z pokladen kin (malý úspěch X-Men Origins: Wolverine pohřbil plánovanou řadu origins filmů). Do třetice všeho dobrého tedy komiksový drsňák přeci jen přijde na plátna znovu. Tentokrát se film bude odehrávat v bezútěšné, tak trochu westernové budoucnosti a bude sloužit pro Hugh Jackmana (Wolverine) a Patricka Stewarta (Profesor X) jako rozlučka s jejich ikonickými rolemi. Trailery vypadají parádně a jako by to nebylo málo, první reakce jsou většinou od spokojených po nadšené.

Kong: Ostrov lebek

(Kong: Skull Island, r. Jordan Vogt-Roberts)

V kinech od: 09.03.2017

Známá filmová příšera King Kong se po dvanácti letech, po filmu Petera Jacksona, vrací opět na plátno a rovnou do společného filmového světa s dalším slavným monstrem, Godzilla ustavená ve filmu z roku 2014. Zcela jistě se tak plánuje jejich společný film (což by nebylo jen tak mimochodem poprvé, japonský film King Kong vs. Godzilla byl natočen roku 1962). Zatím ale Kong jede ještě sólo ve filmu odehrávající se v sedmdesátých letech a banda vojáků a vědců se v něm na exotickém ostrově střetne nejen s opičákem, ale i s dalšími nebezpečnými potvorami.

Život

(Life, r. Daniel Espinosa)

V kinech od: 23.03.2017

Sci-fi horor o posádce vesmírné lodi a cizí formě života. Láká příslib "vetřelecké" podívané a obsazení, méně již osoba režiséra (na kontě má z poslední doby jen rutinní akčňák Nepřítel pod ochranou a nedobře přijatou detektivku Dítě číslo 44).

Ghost in the Shell

(Ghost in the Shell, r. Rupert Sanders)

V kinech od:  30.03.2017

Americká adaptace kultovní a prý myšlenkově bohaté mangy (nečetl jsem), ze které v roce 1995 vzniklo možná ještě kultovnější anime (kterým se silně inspiroval Matrix). V hlavní roli Scarlett Johansson. Před pár lety jsem původní film zhlédl a byl trochu zmaten, ale i zaujat řadou nápadů. Od té doby se mi nepovedlo si na něj udělat čas podruhé. Na amerického bratříčku tak půjdu spíše jako tabula rasa. Snad dostaneme chytrou kyberpunkovou akční sci-fi.

Power Rangers: Strážci vesmíru

(Power Rangers, r. Dean Israelite)

V kinech od: 06.04.2017

Jako dítě jsem koukal na původní seriál Strážci vesmíru (Mighty Morphin' Power Rangers, 1993) a líbil se mi. Ještě aby ne, když to kombinovalo Kaiju filmy (japonské filmy o obřích nestvůrách útočících na měta a boje s nimi), mecha anime (japonské animované filmy o bitvách obřích robotů), hongkongské kung-fu filmy, superhrdinskou fikci, space opery a kdovíco ještě a celé to rámoval středoškolský sitcom. Je to hrozná úchylárna a minimálně zmíněná série je opravdu mizerná (nedávno jsem to zkoušel sledovat a vzdal to velmi rychle). Přesto když se koukám na trailery na nový filmový reboot nemohu se ubránit upřímnému úsměvu a mírnému nadšení. Asi kombinace nostalgie a slabosti pro velké a hlučné a trochu švihlé akční filmy (za kterou dost možná alespoň částečně mohou právě Strážci vesmíru). Fakt se na to těším a doufám, že to snad vyjde. Go Go Power Rangers.

Rychle a zběsile 8

(The Fate of the Furious, r. F. Gary Gray)

V kinech od: 13.04.2017

Když jsem tedy na předchozích řádcích zmínil, pro co mám slabost, asi se nejde divit, že se těším na další díl Rychle a zběsile. Velký a hlučný a švihlý akční film, to dokonale popisuje poslední díly této série.

Ztracené město Z

(The Lost City of Z, r. James Gray)

V kinech od: 20.04.2017

Dobrodružný snímek o britském badateli Percy Fawcettovi,jenž v roce 1925 zmizel v amazonské džungli při pátrání po bájné městě ztracené civilizace. Z trailerů to vypadá na pomalejší atmosférické dobrodružství. Film už měl v zahraničí premiéru na několika festivalech a reakce vypadají příznivě. Snad tedy dokáže zahnat žízeň po klasických dobrodružných snímcích.

Okrajově ještě pár dalších slibných filmů

Kráska a zvíře (Beauty and the Beast, r. Bill Condon), v kinech od: 16.03.2017
Úkryt v zoo (The Zookeeper's Wife, r. Niki Caro), v kinech od: 30.03.2017
Loupež ve velkém stylu (Going in Style, r. Zach Braff), v kinech od: 20.04.2017
The Circle (r. James Ponsoldt), v kinech od: 27.04.2017

26. 2. 2017

Top 10 2016 a předoscarová poznámka

Jen tak pro pořádek jsem udělal výběr z výběru – finální TOP 10 2016

http://www.csfd.cz/film/368671-captain-america-obcanska-valka/prehled https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0SC2MafX7mJZaEQ06JAl5jkmunafuOuOO2u_1qDV6oSd9a6w6S8bNBxwfDD8FdUQe7sl96j6XO1z1nLieiqqWsUvb-h_EXtpnWcjPMgfB0v0ejffPP_RtF0ZHLi6SC4MUlae_1OQBVicU/s1600/Jason+Bourne+%25282016%2529+%25E2%2580%2593+CinemArt.jpg https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhroFP22__eahyphenhyphenR0dm4_QfUr5FakB6YLdlm459yFZu3PfhAHIc_f9ln4uQmtUdGZNTbw44QiqufNadxmEEqroo6sMUwH-QA24tYP_KEqZWzcIv1PMO1MU3UvYngGX6vNF433olpnNzrgfWy/s1600/Rogue+One+%25E2%2580%2593+Star+Wars+Story+%25282016%2529+%25E2%2580%2593+Falcon.jpg
https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBJx3R6476S6HQYw9Rehpq294nBcRUbvQ3xFVoRwbU_ph7sCOw21Iy_mVmCOqz9WnntNaEhr3SajJuRSs1j19yIYbUIkM1INEq6ge3ahHhB_FKXMNmSP1k2CycdTIIvZDsgsqXGywXDm-R/s1600/Ulice+Cloverfield+10+%25282016%2529+%25E2%2580%2593+CinemArt.jpg https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPi2diCa9iKTYRWXepZaGORq92EX1gaSPpxWQFGvd0QPAdl6u374ioxegMCA-TmMa6Wm5kVR1wlX98I4fxa90w7jWkIP4DaV0pwpVe_50i-e5wzLd5Fl1VTIqPvY-QDzTA4Strp-Z_tr35/s1600/Zootropolis+%25E2%2580%2593+M%25C4%259Bsto+zv%25C3%25AD%25C5%2599at+%25282016%2529+%25E2%2580%2593+Falcon.jpg https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoU1wjAo88Bg1cDPdCSC3bqaDusv06JvsywPdwhUREjpoieg4g7wFhHwckb6ZNZG5aVqVLeqL083R2v-r4DZUHOfl_n5Db3KYqqFnmCy2pUQ0AZQ1LWoa4061sDk7MnR28ByXChooqxoJx/s1600/Paterson+%25282016%2529+%25E2%2580%2593+Aerofilms.jpg https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhorSVW6cCa4oPXevHAX0G330Qj_En73oZFc_VdBMPm7u2xpYAV_AccdO6kKDe7TLr_RY-Db9OB8gNevLiI3rRiln__zhccJ7k3N3WM2AvQ7d1jN5U-wAaSiQNCCXpXpb8xaRLWDMwWAmHw/s1600/M%25C3%25ADsto+u+mo%25C5%2599e+%25282016%2529+%25E2%2580%2593+Falcon.jpg
https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrgBJkOevXgZt1nm-CSYhSfLLLssgo2TCQZ7sPg1SiedBUBzyWz1ASJP3MFTZPyfs3v7OZHymC9j8RqrWVzxNimUGnqJ5FrJCT3tHaTiJaLNGoUtNsXdgKkjZc4iu5NQ3EnbstIA_1_NHH/s1600/La+La+Land+%25282016%2529+%25E2%2580%2593+Freeman+Ent..jpg https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhqvi8nhRrPivpkS1IUC2G1RBop3RqfiMnU0XvDNcYNUpXQmcChTDWVLxzZVuMdxuyR3xKE9uXi1_oa23mAy0YVvhJ6rpKv8Z1RDbUGpE31jnUbLvJwvyM30gWkgDWA3PKg4tpSntVIAyS/s1600/Moonlight+%25282016%2529+%25E2%2580%2593+Aerofilms.jpg https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzybnOGWo60xxrklxFUYJjw2CIEh_G0W_k3ifYtKCEtgRcYbV65OdxzuXoMFeIUb5fInHxSpCXzoXDekVNbpPuJbPtn0vx3OxpOupP6p2A04sjWWi0xeaHPdw_fRbl5-k_VlJYlCFof4n4/s1600/Hell+or+High+Water+%25282016%2529+%25E2%2580%2593+bez+%25C4%258Desk%25C3%25A9+distribuce+%25E2%2580%2593+CBS+Films.jpg


Z těch seznamů a z informací na CSFD profilu je patrné jaké estetické preference mám a jaké filmy nejvíce sleduji. Dávám přednost hlavně hollywoodské žánrové tvorbě. Proto tak málo filmů zahraničních, v užším výběru ani jeden, a proto každý rok většinu míst v seznamu okupují právě díla jimiž se Akademie a další podobné instituty moc nezabývají (až tedy na výjimky). Například minulý rok mě nejvíce zasáhly hlavně Šílený Max: Zběsilá cesta (to je hned jedna z těch výjimek), Jurský svět a Mission Impossible – Národ grázlů. Tento rok mám překvapivě "oscarových" dramat ve své top 10 mnohem více než obvykle (a Akademií přehlédnutý Paterson Jima Jarmusche taky není můj typický film). Hlavně asi proto, že hodně mých "obvyklých" filmů bylo více či méně nebo alespoň do určité míry zklamáním (Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti, Sebevražedný oddíl, Den nezávislosti: Nový útok, X-Men: Apokalypsa, Assassin’s Creed, Zúčtování, Triple 9, …).

Co se samotných Oscarů týče, tentokrát se mi opět povedlo, že jsem poctivě viděl opravdu všechny filmy nominované na nejlepší. Z těch devíti filmů mě nejvíce potěšilo minimalistické smutné (melo)drama Místo u moře, ale byl bych spokojený kdyby vyhrál hořkosladký muzikál La La Land (nejpravděpodobnější vítěz), černošské drama o identitě Moonlight, nebo depresivní moderní post-western Hell or High Water. A rád bych koneckonců byl i za netradiční sci-fi Příchozí. Ostatní nominované filmy – Fences, Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny, Skrytá čísla a Lion – jsou tituly, u kterých bych moc rád nebyl, byť skutečně blbý mi přijde akorát Lion. Naštěstí to vypadá, že to jsou outsideři, ale co já vím, akademici svým výběrem občas překvapí. Zvláště pak když tento rok potřebuje napravit reputaci po Oscars so white.

Ale ono je to jedno, ať už vyhraje kdokoli, ať už budu spokojený, či rozmrzelý nad tím, co to ti dědci z L.A. zase vybrali, stejně i příští rok budu od jedné ráno do pěti nebo šesti bdít a sledovat přímý přenos. Mám totiž tu show rád. A budu se dívat i dnes v noci, přestože musím vstávat tak brzo, že nebude mít ani cenu chodit spát.

25. 2. 2017

Nejlepší filmy roku 2016, část 2

V předchozím příspěvku jsem slíbil, že udělám druhý seznam nejlepších filmů za rok 2016. Protože jsem však hrozný lenoch, tak až teď jsem ho konečně udělal. Tentokrát jenom sedm kousků.

Opět bez konkrétního pořadí.

                                                          Mlčení                                                        Moonlight

http://www.csfd.cz/film/227578-mlceni/prehled/http://www.csfd.cz/film/443928-moonlight/prehled/

                                                      Místo u moře                                    The Autopsy of Jane Doe

http://www.csfd.cz/film/49606-misto-u-more/prehled/http://www.csfd.cz/film/360385-the-autopsy-of-jane-doe/prehled/

                                                         Elle                                                                Komorná

http://www.csfd.cz/film/373046-elle/prehled/http://www.csfd.cz/film/398043-komorna/prehled/

 

                                                                                         La La Land

http://www.csfd.cz/film/390439-la-la-land/prehled/

20. 2. 2017

Lék na život

(A Cure for Wellness, 2016, r. Gore Verbinski)


Lék na život – CinemArt
Na začátek bych rád řekl, že mám fakt rád Gora Verbinského. Jeho Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly (Pirates of the Caribbean: The Curse of the Black Pearl, 2003) byli v dětství jedním z mých nejmilovanějších filmů a jeho remake japonského hororu Kruh (The Ring, 2002) patří k mým nejoblíbenějším hororům. Přestože sequely „pirátů“ (2006, 2007) a Osamělý jezdec (The Lone Ranger, 2013) byly, i přes řadu výborných nápadů, řekněme unavené, jeho animák Rango (2011) byl natolik živý a nápaditý, že se na každý jeho další film pořád těším. Teď je tu se svým druhým hororem a i když jsem trochu zklamaný, je to zase něco, co jsem dlouho neviděl.

Velká americká společnost očekává lukrativní obchod, k uskutečnění ale potřebují manažera Pembroka, který se zrovna léčí v odlehlém švýcarském sanatoriu. Vyšlou proto svého možná až příliš ambiciózního pracovníka Lockharta (Dane DeHaan), aby ho přivedl zpět. Okolnosti ho však donutí se v sanatoriu zdržet a ředitel Volmer (Jason Isaacs) ho přesvědčí, aby se sám zapojil do léčby a zmírnil svoji přepracovanost. Samozřejmě netrvá dlouho a zjistí, že alpský institut skrývá temné tajemství, ve kterém hraje velkou roli i zvláštní pacientka Hana (Mia Goth).

Lék na život – CinemArt
Z takovéto synapse film působí značně otřele a taky takový je. Verbinski s týmem se to však nesnaží skrývat a otevřeně odkazuje na gotické horory se všemi klišé s tím spojenými – odloučený zámek na kopci, nedůvěřiví vesničané, šílený vědec, krvavá minulost, zapovězené strašidelné podzemní prostory, atd. – a dává vzpomenout na díla jako Draculu, Frankenstein, Zánik domu Usherů. Podobně jako ona díla a také právě Kruh je „lék“ staromódní mysteriózní horor s důrazem na tajemnou atmosféru. Kdo se dívá na horory kvůli lekačkám a gore odejde z „léku“ s nepořízenou (až na pár okamžiků).

Lék na život – CinemArt

V tom se naplno využije Verbinského vizuální cit.
Temný zvláštně nazalenalý obraz, díky němuž celý film vypadá jakoby byl nemocný a pěkná práce se světlem a stíny pomáhají vystavět pocit tajemna a napětí, což nejlépe funguje během procházení sklepními místnostmi a dlouhými chodbami odkud se každou chvíli může někdo vynořit a Verbinksi má velký smysl pro znepokojivé momenty a kompozice (vana, kádě, zubní vyšetření, ….). A nikdo se nemusí ani moc snažit, aby celý podivně anachronický ústav vypadal „creepy“, hlavně po té úvodní sekvenci s moderními skleněnými budovami, počítači a smartphony.

Lék na život – CinemArt
Problém filmu rozhodně není braková historka, která je jeho námětem, ani tolik ne laciné zvraty z výprodeje a žánrová klišé kam oko dohlédne (koneckonců Scorseseho Prokletý ostrov toho byl plný taky, včetně tajemného majáku a vzpomínek na druhou světovou válku). Jednoduchá story o několika málo faktech je ale ve filmu roztažena na celých 146 minut (s úvodními i závěrečnými titulky).

Dříve jsem si myslel, že za přestřelenou délkou Verbinského předchozích filmů (trojice Pirátů z Karibiku a Osamělý jezdec) mohou scenáristé Ted Elliott a Terry Rossio, jejichž například třetí „piráti“ nabírali délku své jednoduché zápletky tím, že ji zamotávali dalšími a dalšími zradami a výměnami stran, že se v tom málokdo pořádně vyznal a ve výsledku to bylo stejně jedno. „Lék“ zaprvé vede vyprávění vpřed (co se děje v ústavu) a vzad (co se stalo v minulosti) a vedle toho to má linii s otcem Lockharta, kterou jsem upřímně nepochopil a nevím jestli to má vůbec nějakou pointu, a nad tím jakýsi sociálně kritický přesah, jehož pointou si také nejsem jistý. Beztak je to pořád natolik jednoduché a přímé, že je vyprávění rozmělňováno do neúměrné délky. Pro srovnání, Kruh mi přišel o něco složitější a má jen 115 minut.

Zadruhé, stopy vedoucí ke zjištění tajemství se trochu opakují a jsou natolik zřejmé a tak jasně vedou ke konkluzi, že si je nejde nespojovat a nebýt tudíž napřed před filmem. Díky tomu působí dost otravně, že závěrečné odhalení je z nějakého důvodu bizarně rozděleno na tři dílčí a film se promění v čekání na to až všem docvakne o co jde a bude moci přijít nevyhnutelná finální (a zábavně šílená) konfrontace a znejisťující epilog.

Musím ale říct, že je to snímek, který jsem moc rád viděl. Je to pořád osvěžujícím způsobem jiné než, co se, alespoň v našich končinách, dostane do kin. Bez zbytečných potoků krve, křiku a „jump scarů“, za to se starosvětskou atmosférou, roztomile pulpovým příběhem a překvapivě nemalým rozpočtem, který opravdu je vidět. Trochu se bojím, že to skončí finančním propadem a Verbinski se bude muset vrátit k „pirátům“ či něčemu podobnému. Tahle braková tak trochu nepatřičná šílenost z tak trochu jiných časů asi nebude moc atraktivní pro široké publikum. Rozhodně ne se svou mamutí stopáží a nepříliš známým, byť výborným, hercům.

29. 1. 2017

Spojenci

(Allied, 2016, r. Robert Zemeckis)


Spojenci – CinemArt
Nový film Roberta Zemeckise tvůrce filmů jako Forrest Gump (1994), trilogie Návrat do budoucnosti (Back to the Future, 1985, 1989 a 1990) a z poslední doby Muž na laně (The Walk, 2015) je kombinace válečného dramatu, romantiky a hlavně špionážního thrilleru, v hlavní rolích s Bradem Pittem a Marion Cotillard, z pera scenáristy Stevena Knighta, který je podepsán pod snímky Východní přísliby (Eastern Promises, 2007) a Locke (2013). Přestože je to nakonec velmi dobrý snímek, měl jsem po odchodu pocit, že mi na tom něco nesedělo.

Spojenecký voják Max (Brad Pitt) se v roce 1942 dostává do nacisty okupované marocké Casablancy, kde má zavraždit říšského velvyslance. Pomoci mu má francouzská špiónka Marianne (Marion Cotillard). Společně předstírají, že jsou manželský pár z Paříže. Max a Marianne jsou v cizí zemi na nepřátelském území a musí si neustále dávat pozor, přetvařovat se a hrát divadlo pro kohokoliv kdo se dívá, od nacistických oficírů v barech po zvědavé sousedy. Během mise v jejich předstíraném vztahu postupně sílí důvěra a vzájemná náklonnost až se změní ve vztah opravdový.

Po úspěchu mise odjedou do Londýna, kde se vezmou, mají spolu dceru a přesto že Max i poté dál pracuje pro armádu, to vypadá to, že ani válka nemůže zhatit jejich rodinou idylu. Jednoho dne je však povolán vojenskou rozvědkou a je mu sděleno, že Marianne je podezřelá z předávání klíčových informací Němcům.

Max tak zjistí, že divadlo pro Marianne možná po Casablance neskončilo a sám musí předstírat, že se nic neděje. Jakákoliv změna v jeho chování, které si Marianne všimne, může totiž mít neblahé následky. Zároveň touží zjistit pravdu (stejně jako), zaprvé studiem Mariannina chování a reakcí, aby odhalil co je hrané a co pravé, a zadruhé vypátrat její identitu na vlastní pěst, proti přímým rozkazům nadřízených.

Zemeckis a Knight chtěli vytvořit pomalejší pečlivě exponovaný film. První část v Casablance, která má sloužit hlavně jako úvod filmu, seznámit diváky s postavami a ukázat jak vznikl jejich vztah, zabírá celou třetinu dvouhodinového filmu. Zbylé dvě třetiny pak dopadají na londýnskou část. Úvodní třetina má sama o sobě podobu uzavřeného vyprávění, které by mohlo být samostatným filmem a úspěšným útěkem skončit. V Londýně přichází druhá část snímku s podezřením manželky ze špionáže, přičemž to má vlastní expozici a film tak začíná do jisté míry odznova, samotné hlavní vyprávění začíná až cca v půlce filmu.

Tomu se mi nechce přikládat minusové znaménko, protože to pořád funguje a obě vyprávění šlapou, nijak významně chytré mi to ale také nepřijde. Hlavně si myslím, že když za sebe postavíte dvě vyprávění vyprávění, tak si vzájemně trochu uzurpují prostor. Ani jedna mi tak nepřijde vystavěna natolik dobře, jako by (možná) byly samostatně. První se točí jen kolem získání pozvání na párty, což se vyřeší jednou scénou, a i po těch čtyřiceti minutách mi přišlo Maxova žádost o ruku trochu zčistajasna (byť to může být částečně i tím, že Brad Pitt v té roli není úplně stoprocentní). Druhá část kolem prakticky jedné stopy, kterou Max sleduje na ploše dvou sekvencí. Naštěstí špionážní hra ve Spojencích nestojí na sběru a vyhodnocování informací, ale na napětí a nejistotě, kterou Max zažívá v atmosféra podezření a nedůvěry jenž ještě před chvílí byla rodinnou pohodou na vysněném ranči.

Spojenci pomalejší konverzační film, přesto mu nechybí velmi pěkná dobová výprava, má výborný soundtrack od Zemeckisova dlouholetého kolegy Alana Silvestriho a hlavně má samotného Zemeckise. Zemeckis je pořád výborný velmi klasický a tradiční režisér, neplýtvá střihy a dokáže dobře vyprávět obrazem (v úvodní sekvenci se vlastně nic neřekne, ale sdělí se dost), pohrávat si s detaily a variacemi už viděného (rozhovory na střeše nebo třeba koukání do zrcadla). Jako správný thriller je film dostatečně napínavý, za důvod proč mi nevyhovuje jak by měl považuji přístup jaký tvůrci zvolily pro celkovou organizaci.

24. 1. 2017

Nejlepší filmy roku 2016, část 1

Každý slušně vychovaný filmový fanoušek na konci roku, nebo na začátku roku nového si udělá seznam nejlepších / nejoblíbenějších / nejvíce vyhovujících filmů roku. Já slušně vychovaný fanoušek nejsem, a tak to obvykle sepisuji ke konci února. Dělám to tak ze tří důvodů. Zaprvé v lednu mi ve škole začíná zkouškové období trvající právě až do února a a já nemá čas se na filmy ani dívat, natož o nich psát. Zadruhé na konci února probíhá předávání oscarů, což pociťuji jako takové závěrečné shrnutí filmového roku. A zatřetí do konce roku jsem ještě všechny filmy, bez kterých nechci seznam vytvářet, neviděl a ani nemohl, protože do seznamu rád řadím i ty filmy, které si již odbyly svoji premiéru ve světě, k nám však dorážejí právě v lednu a únoru.

Tentokrát to však udělám jinak a rozbiji zmíněný seznam na dva.To mi umožní udělat jeden hned a nechat si prostor zvážit do druhého seznamu filmy, které do naší distribuce dorazí později (Moonlight či Místo u moře), filmy, které jsem v kině zmeškal nebo k nám nedorazily vůbec a já si na ně ještě nestihl udělat čas (Toni Erdmann či Sing Street), a filmy, které jsem sice již jednou v kině viděl, ale cítím, že potřebuji víc projekcí (Příchozí či La La Land). Na závěr pak udělám třetí příspěvek, kde dám předchozí dva dohromady. Z jednoho příspěvku tak dostanu tři, takže to bude vypadat, že jsem aktivní blogger.

Seznam není psán v nějakém konkrétním pořadí, berte to spíše jako pytel, do kterého jsem to házel jak to chodilo pod ruku.

                                  Captain America: Občanská válka                         Jason Bourne           

Captain America: Občanská válka Jason Bourne

Rogue One: Star Wars Story                               Ulice Cloverfield 10          

Rogue One: Star Wars Story  Ulice Cloverfield 10

Zootropolis: Město zvířat                              Hell or High Water      

Zootropolis: Město zvířat  Hell or High Water

Paterson                                               Smrt ve tmě

Paterson  Smrt ve tmě

       Star Trek: Do neznáma                     Sully: Zázrak na řece Hudson  

Star Trek: Do neznáma Sully: Zázrak na řece Hudson

Recenze | Noví mutanti se stávají dospělými

Noví mutanti – Falcon a.s. Noví mutanti jsou v kinech už pár týdnů, a přestože jsem je již viděl před docela dlouhou dobou, stejně si mys...