Úvod
Filmová pohádka Hynka Bočana S čerty nejsou žerty (1984) se dočkala výborného přijetí v době svého uvedení, získala mnoho ocenění, stala se nejen vítězem dvou cen na 25. festivalu filmů pro děti v Gottwaldově, ale dokonce i vítězem v kategorii celovečerní hraný film na 16. mezinárodním festivalu filmů pro děti v Chicagu[1], což bychom mohli vzít jako znamení, že si dokázala získat i mezinárodní publikum. I po více než třiceti letech po svém uvedení je stále mimořádně oblíbená, stále je každé Vánoce uváděná v televizi a často se o ní mluví jako o jedné z nejlepších filmových pohádek, co kdy vznikla (ne-li přímo ta nejlepší). V tom se Čertům může rovnat snad jen Tři oříšky pro Popelku (1973) a Tři veteráni (1983). Vzhledem k tomu bych se chtěl v tomto textu podívat na to, čím tento film dosahuje své zapamatovatelnosti, jedinečnosti a výlučnosti v rámci ostatních normalizačních pohádek, které tolik popularity nezískaly, jako například Za humny je drak (1982), Třetí princ (1982), Princ Bajaja (1971) či Nebojsa (1988), aniž bych se musel uchylovat k argumentům jako je například, že ten film má vynikající kaprálovi hlášky (které tomu určitě napomáhají, vždyť si dodnes lidé citují věty jako „Je to rebel!“ nebo „Spadlo ti to. Asi vítr.“).
K tomu, abych se pokusil vyřešit vymezený problém, použiji metodu filmové analýzy, při které se zaměřím hlavně na analýzu fikčního světa filmu S čerty nejsou žerty, tak jak ji používá Radomír D. Kokeš[2],[3], a jeho vyprávění v komparaci s dalšími pohádkami vyprodukované v období normalizace. Jmenovitě: Za humny je drak, Třetí princ, Princ Bajaja, Nebojsa, Princ a Večernice (1978), Jak se budí princezny (1977), Deváté srdce (1978), Honza málem králem (1977), Malá mořská víla (1976), O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987), Perinbaba (1985), O statečném kováři (1983). Přestože je film S čerty nejsou žerty adaptací pohádky Boženy Němcové Čertův švagr a takřka ve stejnou dobu jako Čerti byla uvedena i filmová adaptace Čertův švagr (1984), tak jsem do zkoumaného vzorku však film Čertův švagr nezahrnul, neboť jsem nechtěl používat televizní filmy, aby se mi trochu zmenšilo množství děl, ze kterých musím vybírat.
Fikční svět
Co je to fikční svět
Nejdříve potřebuji asi alespoň v rychlosti ustavit co je to ten fikční svět a jak se dá analyzovat. Radomír D. Kokeš v Rozboru filmu píše, že fikční svět představuje „časoprostor utvářený dílem, a sice časoprostor zahrnující v sobě různé soubory podmínek: podmínky možného, hodnotného, povoleného či věděného, a zároveň představuje tematickou úroveň díla.“[4]
Základními pojmy v analýze fikčního světa jsou subsvět a mikrosvět. Mikrosvět, jak opět píše Kokeš, „se odvozuje od postavy a zahrnuje její vlastnosti, sny, přání, cíle a představy […].“[5] V tomto filmu by to byla třeba princezna Adéla. Jako subsvět označujeme „oblast fikčního světa, již sdílejí nebo by mohly sdílet nejméně dvě různé postavy, přičemž jde o jistý soubor vědění, pravidel či hodnot“[6]. Nejjednodušším příkladem je subsvět Pekla.
Dále ještě budeme potřebovat tzv. narativní modality, jak je definoval Lubomír Doležel ve své knize Heterocosmica: Fikce a možné světy a jak je následně používá Kokeš (v knize Světy na pokračování). Jednoduše při analýze fikčního světa zvažujeme čtyři modality. Tou první je aletická modalita, která stanovuje, co je ve fikčním světě možné nemožné a nutné[7], například ve filmu S čerty nejsou žerty je možné, aby se čert změnil ve zvíře. Druhou je modalita deontická, tu jsem sice v této práci nepoužil, ale stanovuje, co je povoleno a zakázáno či je povinné kvůli vyhlášeným zákonům, směrnicím atd. nebo co je přijímané jako konvence (např. kulturní zvyky).[8] Zatřetí je to modalita axiologická, jenž říká, co je ve fikčním světě hodnotné a nehodnotné (popřípadě indiferentní).[9] To je v tomto filmu třeba peníze či šaty nebo také Dorota Máchalová, kterou se snaží získat subsvět Pekla. Poslední je epistemická modalita, ta určuje co je ve fikčním světe známé, neznámé nebo věřené.[10]
Nadpřirozeno
V pohádkách, a to nemluvím nezbytně jen o těch filmových, hraje velkou roli nadpřirozeno. Pohádky z analyzovaného vzorku, s čestnou výjimkou filmu Honza málem králem, jsou obvykle prostoupené čáry a kouzly, magickými bytostmi a postavami či alespoň událostmi (často ve formě personifikovaných objektů, například magické skály ve Třetím princovi, které prince Jaroslava promění v kámen, ale je možná i událost bez podobného triku, ve stejném filmu například událost s rybou a následné narození dvojčat, jejich koní, psů a mečů ve stejném filmu). Nadpřirozené síly mohou stát v opozici k hlavní postavě (například zlý čaroděj v Nebojsovi nebo Černý král v O statečném kováři), stát na straně hrdiny a pomáhat mu (trojice švagrů Měsíčník, Větrník a Slunečník v Princi a Večernici), nebo pouze něco co samo o sobě rozhýbe vyprávění, avšak zasahuje dále minimálně (drak Mrak v Za humny je drak).
Nadpřirozené síly jsou ale vždy pro vyprávění zvláštní a důležité a můžeme je tak skoro vždy označit za vlastní subsvět, který se i dál může členit na více subsvětů. Ve S čerty nejsou žerty je jeden nadpřirozený subsvět a tím je Peklo, to je zdrojem veškerých nadpřirozených jevů ve filmu. Peklo prostorově oddělené od světa normálních lidí se zprvu vůbec neúčastní dění probíhající v přirozeném světě, nemá žádný vliv na plány pana správce a Doroty a činy Petra Máchala, pouze nečině přihlíží. Do děje výrazněji vstoupí až na 35. minutě, kdy se čert Vraník zvaný Janek pokusí unést zlou macechu hlavní postavy Petra Dorotu Máchalovou a tím změní běh událostí. Do té doby se ustavují základy tohoto magického světa.
Od první scény v Pekle (11. minuta) jsou nám představována pravidla tohoto subsvěta. V Pekle panuje silný řád, jeho obyvatelé, čerti, jsou rozděleni na hodnosti podle zvířat, mohou být degradováni na menší/nižší zvířata, nebo mohou být povýšeni svým vrcholným vládcem pekelným knížetem Luciferem XIV. V ta zvířata se pak mohou proměňovat, pokud mají určitou část toho zvířete (v případě vlka je to ocas). Peří je pro čerty nebezpečné a pálí je, stejně jako jejich věci. Lucifer s ostatními obyvateli monitoruje dění v přirozeném světě lidí a vede si záznamy o lidech a ti budou eventuálně odneseni do Pekla, kde se změří míra spáchaných hříchů a podle toho budou pravděpodobně pykat. To, že všechno toto je nám představeno dřív, než je to využito ve vyprávění, je důvod proč tyto prvky velmi přirozeně vklouznou do příběhu, jenž je pak jasnější, srozumitelnější a přehlednější.
Často v ostatních filmových pohádkách je nadpřirozeno zdroj překvapení, úžasu a okouzlení, což vyžaduje, aby naopak nám nebyly s předstihem představeny hlavně aletické modality. Což však může vést k momentům, které vyprávění spíše zadrhávají a vytváří slabiny, jenž narušují soudržnost filmu. Mrakomor, pán všeho nečasu, z Prince a Večernice má schopnosti a slabiny jaké se zrovna hodí, aby se mohlo posunout vyprávění, mluvící kůň nás na konci Prince Bajaji spíše zanechá s otázkami ohledně jeho povahy a původu, což může být jedna z věcí, které nabourávají uspokojivost finále, a mně spíše vrtá hlavou odkud se vzal magický plášť v Devátém srdci a proč princeznin střevíc ukazuje Jírovi cestu v O princezně Jasněnce a létajícím ševci.
Axiologické modality
Subsvět Pekla je v zásadě homogenní, mají stejné hodnoty a cíle. Zato subsvět lidí je silně heterogenní. Můžeme v rámci něj rozlišit subsvět knížecího dvora a subsvět vesnice, ty se dělí hlavně svými hodnotami, jež jsou v ostrém kontrastu. Subsvět knížecího dvora zastupuje hlavně pan správce, kaprál a dcera knížete Angelína. Pro ně je typická hlavně chamtivost a falešnost. Už v první scéně ze zámku (4. minuta) se nám dvě z těchto zmíněných postav ukážou a ustaví se jejich hodnoty. Správce, jenž řídí zemi za pana knížete, který je naprosto neschopný a nebyl obdařen příliš velkou inteligencí, se od něj snaží získat peníze, které, jak se později ukáže, si schovává ve své komnatě sám pro sebe. Angelína je nám představena tím, že zjistíme, že okrádá svého otce knížete, hlavně proto aby měla na nové šaty. Kaprál se představí později jako bezohledný a zbytečně hrubý vůdce vojáků, který se ještě o něco později snaží pomocí lží dostat opilce do své armády, aby je mohl šikanovat. Tyto postavy se odlišují i vizuálně, a to je právě další příznak jejich falešnosti. Správce, přestože poprvé má stejný oděv jako kníže, má k tomu ještě paruku a později nosí barevné, honosné oděvy s pery. Kaprál je na tom podobně, kdy se od ostatních vojáků odlišuje parukou a kloboukem s pery. Angelína se představuje po boku své mladší sestry Adély, což mezi nimi vytváří ostrý kontrast, Angelína s bohatými, rozměrnými, barevnými šaty s ozdobami, zatímco Adéla vedle ní má jen jednoduché modro-bílé šaty bez ozdob, pouze ve vlasech má pentli. Adéla tak tvoří to, co pro potřeby tohoto textu budu nazývat přechodový mikrosvět. Sám kníže je tak nezpůsobilý, že není schopen ani nějak zasáhnout do vyprávění a vše koná na radu druhých, hlavně správce a Angelíny, kteří jím manipulují, aby dosáhli svým vlastních cílů, tj. obohatit se na úkor jiných.
Přechodové postavy jsou Dorota Máchalová a Adéla. Dorota je představena v šatech subsvěta vesnice, ale hned v první scéně je představen její cíl: dostat se ze subsvěta vesnice do subsvěta knížecího dvora. Později se proto začne oblékat tak, aby to odpovídalo tomu druhému subsvětu. Její hodnoty zato přesně odpovídají subsvětu dvora, je ve svém pronásledování svého cíle stejně bezohledná a je stejně falešná a hamižná jako pan správce či Angelína. Adéla organizačně patří do světa dvora (je přeci sestra Angelíny), ale její způsob oblékání a chování odpovídá subsvětu vesnice. Je čestná, nezištná, snaží se pomáhat ostatním (sestře, otci a Petrovi) a zamiluje se do vesničana Petra, kterého její sestra odmítá, protože je to podle jejích slov „chudák“.
Sám Petr reprezentuje subsvět vesnice, on sám je hlavně nezištný a čestný a obětuje se za ostatní, odhalí se vojákům, když má být odvedena místo něj jeho babička a dopaden je, když zachrání obě princezny. Petr je zastáncem spravedlnosti, stejně jako je celý subsvět Pekla a jeho zájem potrestat zlé osoby ho svede dohromady s čertem Vraníkem/Jankem.
Tvrdím tedy, že dění filmu S čerty nejsou žerty se odvíjí ani tak ne z cílů hlavní postavy, jenž by nás provázel světem, ale ze střetávání hodnot různých subsvětů, které mají základ v pekelné spravedlnosti. Subsvěty interagují pomocí svých zástupců. Hlavní postavy vlastně ani nemusí artikulovat své cíle nebo vůbec nějaké dlouhodobé cíle mít, to se týká hlavně Petra, který za značnou část filmu vlastně vysloví jen jeden dlouhodobý cíl, a to najít si nevěstu, který moc aktivně nepronásleduje, cíl dosáhnout spravedlnosti aktivně začne pronásledovat až po setkání s Vraníkem/Jankem.
Ostatní pohádky často stojí na základech jednoho úkolu jedné postavy dosáhnout nějaké hodnoty. Někdy jsou příliš nekonkrétní, např. v Nebojsovi se hlavní postava Ondra má naučit bát a až o značnou část později se vyprávění obloukem vrátí k princezně a tím se zkonkretizuje, podobně v O princezně Jasněnce a létajícím ševci a Bajajovi. Často je to více či méně kombinováno s epistemickou modalitou, kdy postava, aby mohla získat hodnotu, musí odhalit nějaké tajemství, příkladem budiž O statečném kováři, kde hlavní hrdina musí odhalit jak a proč princezna zmizela a podobně v Devátém srdci.
Vyvrcholení a konce
Spravedlnosti napříč subsvěty je tak hnací motor Čertů. Jejím dosáhnutím prakticky u všech postav potrestáním těch zlých (včetně Angelíny v úplném závěru, kterou do Pekla dostane sám Lucifer) a odměněním těch dobrých (také v úplném závěru Vraník/Janek nejen že získal zpět svou původní hodnost, ale dokonce teď své postavení nejspíše zlepšil, když slouží přímo Luciferovi) a pečlivým svázáním všech narativních vláken do jednotného celku až s důkladností klasického filmu tak, jak ho popisuje David Bordwell[11], dosahuje film pocitu intenzivního zadostiučinění. Takové zadostiučinění nenabízí některé ostatní pohádky. U Jak se budí princezny záporná postava Melanie z nepochopitelných důvodů unikne. Někdy se tak může stát nesrozumitelně motivovaným vyvrcholením, což se týká hlavně Třetího prince. Někdy se tak děje odvážným tahem, kdy se tvůrci nepřiklonili k obvyklému pohádkovému konci. Například u Malé mořské víly, jenž čerpá svůj tragický konec z předlohy, a do jisté míry třeba i u Devátého srdce. To je podvratné hned nadvakrát, protože hlavní hrdina Martin vypadá, že si vezme za ženu princeznu, přestože na něj čeká jeho milá Tončka, na poslední chvíli je však podveden, a nakonec se k ní vrátí, zatímco princezna je odlákána novým astrologem, který podezřele připomíná toho starého (zápornou postavu filmu). Zvláštním případem je pak Princ Bajaja, který působí antiklimaticky svým neustálým natahováním stopáže, kdy se princ vrací do jeskyně a ke své postavě němého zahradníka/šaška i poté co zabije draka, i poté co zabije prohnaného šlechtice, a dokonce i poté co si princezna uvědomí jeho pravou identitu.
Tón a atmosféra
Snímek S čerty nejsou žerty je známý a hodně populární také svým hladkým propojením pohádky s komedií hlavně díky dialogům, stylizovaným postavám a slapstickovým akčním scénám. Propojení s komedií ve vybraném vzorku není úplně typické, komediální je Za humny je drak (hlavně svojí sebeuvědomělostí), rozverné Honza málem králem a do jisté míry Jak se budí princezny.
Překvapivě se pohádky v této době snaží být spíše vážné a temné, zvláště markantní je to u Třetího prince a Devátého srdce (které má patrně díky režisérovi Juraji Herzovi a manželům Švankmajerovým až hororovou atmosféru). O něco méně je to v případě kdy vyprávění k temnému pojetí postupně směřuje. To je případ třeba Prince a Večernice, jenž začíná tím, jak si princ hraje se svými sestrami a spolu s tím, jak princ dospívá se atmosféra filmu stává temnější a temnější. Podobně je to v případě Nebojsi a O statečném kováři, které však mají problém se vkládáním komických prvků (u prvního je to pomocník Ferko a u obou komicky stylizovaná síla hlavních postav).
V Čertech můžeme narazit na temnější scény, a to ty odehrávající se v Pekle. Ty jsou temnější díky low-key svícení a prostředí plnému ohňů, to však do rozverné nálady zase vrací dialogy a nadsazené herectví.
Komentář doby
Možná bychom mohli také hledat důvody úspěchu filmu i v ambiguitním politickém vyznění snímku, byť to zabíhám do interpretace, která je velmi subjektivní. Myslím si však, že film nabízí dvojí interpretaci. Jednu, která se tehdejšímu režimu podvoluje a komentuje feudální režim a hamižnost. Petr Máchal je člověk z lidu a ne princ, za ženu si sice vybere princeznu, avšak tu která více vypadá jako děvečka z lidu. Země je vedena neschopným šlechticem, jehož nedostatek zájmu o vládnutí (a inteligence) zneužívají zkorumpovaní jedinci starající se jen o vlastní blaho, ti by mohli být chápáni jako obraz kapitalistů.
Druhá interpretace je naopak podvratná. Rozvrácená zemička s nefunkční vládou, kde jsou vydávány zákony akorát k obohacení pohlavárů a nepohodlní jedinci vzpírající se autoritám jsou represivním systémem potlačováni, odstraňováni uvězněním či posláním na vojnu, by klidně mohla být odrazem Československa.
Závěr
S čerty nejsou žerty jsou určitě zajímavá pohádka, která si našla místo v srdcích mnohých diváků a divaček. V tomto textu jsem se pokoušel zjistit pomocí komparativní filmové analýzy, kdy jsem porovnával film se vzorkem dalších normalizačních pohádek, proč tomu tak je. Došel jsem k názoru, že důvodem může být zaprvé práce s fikčním světem, kdy jednotlivé aletické modality jsou relativně pečlivě předem představené, zadruhé práce se střetáváním hodnot v rámci jednotlivých subsvětů, zatřetí práce se svědomitým uzavíráním jednotlivých narativních vláken a jejich dovedení do pro publikum uspokojivého konce známého z klasických pohádek, začtvrté jednotná a soudržná práce s tónem filmu a jeho veselou náladou, zapáté nejednoznačné politické vyznění. Určitě však na tom mají svůj podíl mimo jiné i vtipné dialogy, akční scény, na nichž se podílela skupina historického šermu Regius, a kulturně-historické důvody, které jsem metodou filmové analýzy nedokázal odhalit. Věřím však, že se mi povedlo několik aspektů úspěchu tohoto filmu osvětlit.
Zdroje:
S čerty nejsou žerty. Filmový přehled. [Vid. 15. 6. 2020]. Dostupné z: https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397460/s-certy-nejsou-zerty
Bibliografie:
KOKEŠ, Radomír D. Rozbor filmu. Brno: Masarykova univerzita, 2015.
KOKEŠ, Radomír D. Světy na pokračování: Rozbor možností seriálového vyprávění. Praha: Akropolis, 2016.
DOLEŽEL, Lubomír. Heterocosmica: Fikce a možné světy. Praha: Karolinum, 2003.
BORDWELL, David. Narration in the Fictional Film. Madison: University of Winsconsin Press, 1985.
Audiovizuální díla:
S čerty nejsou žerty (Československo, 1984)
Režie: Hynek Bočan. Námět: Božena Němcová (pohádka Čertův švagr), Irena Šlapáková. Scénář: Jiří Just, Hynek Bočan. Kamera: Jaromír Šofr. Střih: Dalibor Lipský. Hrají: Vladimír Dlouhý (Petr Máchal), Ondřej Vetchý (čert Vraník zvaný Janek), Jana Dítětová (Anna Máchalová, Petrova babička), František Vicena (mlynář František Máchal, Petrův otec), Jaroslava Kretschmerová (kuchařka Dorota, mlynářova žena), Viktor Preiss (správce), Karel Heřmánek (pekelný kníže Lucifer XIV.), Josef Kemr (kníže Josef Sličný), Dana Bartůňková (Angelína, starší dcera knížete), Monika Pelcová (Adéla, mladší dcera knížete), Petr Nárožný (kaprál), Václav Vydra (princ strašpytel). Výroba: Filmové studio Barrandov. Formát: PAL DVD, bar., 1:1,33, česky, 91 minut. Premiéra: 1. října.1985.
Za humny je drak (Radim Cvrček, Československo, 1982)
Třetí princ (Antonín Moskalyk, Československo, 1982)
Princ Bajaja (Antonín Kachlík, Československo, 1971)
Nebojsa (Julius Matula, Československo, 1988)
Princ a Večernice (Václav Vorlíček, Československo, 1978)
Jak se budí princezny (Václav Vorlíček, Československo, 1977)
Deváté srdce (Juraj Herz, Československo, 1978)
Honza málem králem (Bořivoj Zeman, Československo, 1977)
Malá mořská víla (Karel Kachyňa, Československo, 1976)
O princezně Jasněnce a létajícím ševci (Zdeněk Troška, Československo, 1987)
Perinbaba (Juraj Jakubisko, Československo, 1985)
O statečném kováři (Petr Švéda, Československo, 1983)
Tři oříšky pro Popelku (Václav Vorlíček, Československo, 1973)
Tři veteráni (Oldřich Lipský, Československo, 1983)
Čertův švagr (Vlasta Janečková, Československo, 1984)
[1] S čerty nejsou žerty. Filmový přehled. [Vid. 15. 6. 2020]. Dostupné z: https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397460/s-certy-nejsou-zerty
[2] KOKEŠ, Radomír D. Rozbor filmu. Brno: Masarykova univerzita, 2015.
[3] KOKEŠ, Radomír D. Světy na pokračování: Rozbor možností seriálového vyprávění. Praha: Akropolis, 2016.
[4] KOKEŠ, Radomír D. Rozbor filmu. Brno: Masarykova univerzita, 2015, s. 41.
[5] Tamtéž, s. 42.
[6] Tamtéž
[7] DOLEŽEL, Lubomír. Heterocosmica: Fikce a možné světy. Praha: Karolinum, 2003, s. 122–127.
[8] Tamtéž, s. 127–130.
[9] Tamtéž, s. 130–132.
[10] Tamtéž, s. 132–134.
[11] BORDWELL, David. Narration in the Fictional Film. Madison: University of Winsconsin Press, 1985.
Žádné komentáře:
Okomentovat