26. 7. 2016

Spotlight

(2015, r. Tom McCarthy)

Recenze, kterou jsem napsal před pár měsíce pro získání zápočtu z filmového semináře.

Osmaosmdesáté předávání cen Americké filmové akademie (tzv. „oscarů“) vypadalo ještě před svým začátkem jako noc, která bude patřit především filmu REVENANT Zmrtvýchvstání (The Revenant, 2015, r. Alejandro G. Iñárritu). Ten získal nejvíce nominací, brzy již ale začal být porážen jinými snímky a v samotném závěru nedokázal proměnit nejprestižnější cenu večera. Pro mnohé bylo překvapením, že si ji odnesl právě mnohem nenápadnější Spotlight, který vyhrál hned na začátku večera cenu za nejlepší původní scénář. A osobně musím říci, že vidět hlavní cenu právě u tohoto snímku mi dělá radost (byť velký podíl na tom má, že jsem prostě nechtěl, aby vyhrál právě Revenant či Room Lennyho Abrahamsona).

Spotlight je film o investigativní žurnalistice ze stejné skupiny snímků jako Dobrou noc a hodně štěstí (Good Night, and Good Luck, 2005, r. George Clooney), Zodiac (2007, r. David Fincher) a hlavně Všichni prezidentovi muži (All the President's Men,1976, r. Alan J. Pakula), který je nejspíš jeho největším inspiračním zdrojem. Film vychází ze skutečné události.

V redakci bostonského deníku The Boston Globe je vyčleněn zvláštní tým novinářů známý jako „Spotlight“, který se zaměřuje na dlouhotrvající a náročná vyšetřování. V roce 2001, poté co se k redakci přidal nový šéfredaktor, se začali zaobírat případem sexuálního zneužití dětí katolickým knězem. Postupně odhalili, že se nejednalo o ojedinělý případ, ale že v celém Bostonu je desítky kněží z historií sexuálního zneužívání a hlavně, že církev tyto zločiny systemticky zastírala a zatajovala před veřejností. Po více než rok dlouhém vyšetřování odkryl tým celý příběh a povedlo se jim změnit mnoha lidem život.

Film se nesnaží ukázat divákovi objektivní obraz události, ale mnohem více ho (stejně jako u Všech prezidentových mužů) zajímá proces jejího odhalování. A staví na tom aby nám tuto proceduru vylíčil pokud možno co nejvíce autenticky. Vyšetřování novinářů je podané jako pomalá nepříliš vzrušující činnost. Jako únavná a tvrdá práce odehrávající se převážně za stolem. Většinu syžetu tvoří rozhovory hlavní šestice novinářů s různými postavami, obětmi, duchovními, právníky a podobně, nebo sedí nad různými fascikly a snaží se rozkrýt obraz minulosti. Často jsou důležité informace církví zahlazeny, či pohřbeny v minulosti. Jak příznačně tak působí scéna, kdy důležité dokumenty najdou v tmavém sklepě s mrtvou krysou v koutu. Každá zpráva, každá teze se ještě musí několikanásobně ověřit a pátrání tak zabírá velké množství času a úsilí. Před postavami a před divákem se rozprostírá velké množství jmen, čísel a vztahů. Samá data. Ty si postavy a divák musí pamatovat a dávat do souvislostí.

Podobně jako ve filmu Všichni prezidentovi muži jsou postavy tímto sběrem a vyhodnocováním informací přímo posedlí. Skoro vždy jsou zobrazováni v práci a neustále pracují. Když někam potřebují jít mluví přitom o svých objevech, když jedí v restauraci také mluví o práci, když je jedna z postav na golfu či na oslavě rozhovor se stočí k práci, objeví se nové informace a vyhodnocují se. Pokud jsou zobrazováni doma je to také ve vztahu k práci. Ta jim soukromý život narušuje. Například Mike Rezendes má kvůli jeho neustálému pracovnímu nasazení problémy s manželkou. Další čelí své vlastní vnitřní krizi z rozčarování z tak na první pohled důvěryhodné instituce. Nikdy se ale nenechají ničím odradit v nalezení pravdy.

Přesto film vůči novinářům vyznívá velmi pozitivně, na rozdíl třeba od Zodiaca, kde je právě ta posedlost zobrazena jako velmi nezdravá, sebedestruktivní a beznadějná. Ve Spotlight se ale taková dlouhotrvající, trpělivá práce vyplatí. Snímek v podstatě skládá žurnalistice velkou poklonu a prezentuje velmi optimistický pohled na média. Pokud se k takové práci přistupuje poctivě, nestranně a nezaujatě, mohou být přesně tím nástrojem demokratické kontroly jakým by ideálně měla být.

Stejně jako vyšetřování postav samotný film volí pomalé tempo, je trpělivý a plný velkého množství detailů. Odráží tím právě tu pečlivou profesionální práci protagonistů. A maličko vypadá jako by vypadl z trochu jiné éry. Převažují na dnešní dobu nezvykle dlouhé záběry či dlouhé sledovací kamerové jízdy, když se postavy baví při chůzi. Místo střihu se někdy jen pomalu přerámuje, nebo se narativní akce inscenuje v hlubokém prostoru a postavy spolu komunikují mezi plány prostoru.

Spotlight je pomalé, poklidné procedurální drama o dlouhém a pečlivém vyšetřování a probíráním se velkým množstvím informací a velká oslava investigativní žurnalistiky. Vskutku vyžaduje od diváka trochu trpělivosti a ochotu si ukládat síť dat do paměti, ale rozhodně se vyplatí přistoupit na její hru. A určitě to není jen bublina nafouknutá velkým tématem.

17. 7. 2016

A-Team

(The A-Team, 2010, r. Joe Carnahan)


Před pár měsíci jsem předpovídal, že Warcraft: První střet (Warcraft, 2016, r. Duncan Jones) vydělá balík. Seknul jsem se hodně a ukázalo se, že kdyby nebylo čínského trhu, byl by v červených (hodně červených) číslech. Moje naděje na novou fantasy trilogii tak visí na vlásku. Přitom jsem se zamyslel nad filmy, u kterých jsem si hodně přál sequel, žel nedostal jsem ho a asi nikdy nedostanu. Napadl mě například Dredd (2012, r. Pete Travis), TRON: Legacy (2010, r. Joseph Kosinski) nebo američtí Muži, kteří nenávidí ženy (The Girl With The Dragon Tattoo, 2011, r. David Fincher). A pak mě napadl právě A-Team, přičemž jsem se rozhodl se na něj po letech znovu podívat.

A-Team vychází ze stejnojmenného televizního seriálu o čtyřech nespravedlivě odsouzených vojácích živících se jako žoldáci, který se v Americe dostal na televizní obrazovky v roce 1983. Ten se dočkal celkem pěti řad a dokonce si vydobyl kultovní status. Film na jeho motivy se připravoval dlouho, prý od poloviny devadesátých let, a původně ho měl točit John Singleton, až později ho nahradil právě Joe Carnahan, jehož do té doby nejvýraznějšími filmy bylo Sejmi eso (Smokin' Aces, 2006) a Narkotika (Narc, 2002). Jeho film můžeme vnímat tak trochu jako prequel zasazený do současnosti, v němž postavy potkáváme před tím, než se začaly živit jako žoldnéři a představuje nám jak k tomu došlo, ač v poněkud pozměněné a aktualizované podobě (v seriálu je to navázáno na válku ve Vietnamu). Jsou zachovány všechny čtyři hlavní postavy i jejich charakterové rysy, schopnosti a do jisté míry i vzhled, beze změny zůstal i ústřední hudební motiv.

Film funguje jako by byl sám jednou řadou seriálu. Je rozdělen do pěti výrazně oddělených aktů, přičemž první akt slouží jako prolog k následnému vyprávění. Začíná přímo ve středu dění jedné náhodné mise v Mexiku a během akce se nám představí a elementárně charakterizují jednotlivý čtyři členové jednotky A-Team („Hannibal“ Smith, „Hezoun“ Peck, B.A. Baracus a Murdock), která se na konci díky této misi ustaví. Další čtyři akty se odehrávají o osm let později a rozvíjí se v nich jednoduchý žánrový příběh o tom, jak v Iráku dostane A-Team tajný úkol ukořistit ilegální štočky pro výrobu amerických bankovek. Jsou však podvedeni, štočky jim byly ukradeny, byl zabit jejich přítel a celý tým se dostal do vězení. Musí tedy utéct, očistit své jméno a při té příležitosti se pomstít. Každý akt je jako jeden díl seriálu, ve kterém postavy musí dokončit dílčí úkol, aby mohly dokončit svoji misi, a každý akt má svoji vlastní odlišnou akční scénu. Film naštěstí zapojuje několik motivů, které prostupují celé vyprávění, nebo alespoň jeho části (třebaže se jich rozvíjí jen málo), a tak nepůsobí jako úplně nesoudržný.

Samotný prostý žánrový příběh toho ale až tak mnoho nenabízí a jen za sebe jednoduše pokládá překážky a zvraty. Stejně prostá je charakterizace postav, jenž nepřekročí to, co se divák dozvěděl v prologové části a vývoj je omezen pouze na málo z nich, (Peck – romantická linie se Sosovou; B.A. Baracus). I ty působí spíše zkratkovitě a skokově než jako postupné rozvíjení, byť jsou velmi dobře vypointované. Co velmi dobře funguje je casting. Všem hercům role skvěle sedla, hlavně hlavní čtveřice má mezi sebou výbornou týmovou chemii a jejich rozhovory a špičkování působí velmi přirozeně a všichni svým jednoduchým postavám dokáží v každém okamžiku vdechnout život.

Vyprávění je však velmi svižné, nikde se nezdržuje a jednotlivé akty jsou relativně krátké. Celou stopáž si tak udržuje rychlé tempo, žene se vpřed z místa na místo, od akce k akci, z aktu do aktu. Vyprávění Carnahan ještě zrychluje tím, že často překrývá dvě scény, klasicky u scény z vysvětlováním plánu zároveň sledujeme i jeho provedení, ale i další. To vytváří zaprvé velmi efektní montáže (zvláště dobře vypadá scéna soud-pohřeb) a umožňuje zatajit před divákem důležitou informaci o plánu, a tak ve správnou chvíli překvapit či napnout, současně to efektivně komprimuje čas. Tím dokáže částečně odpoutat pozornost diváka od výtek z předchozího odstavce.

Režisér Carnahan se rozhodl pojmout snímek jako odlehčenou zábavu a přitlačil na komediální rovině. Film se tak pohybuje v nadsazeném a uvolněném duchu, hlavně akční scény, které zahrnují létání jsou hnány do komediálního absurdna (například scéna s tankem). Nevzdává se však být v klíčových momentech dramatický či napínavý.

V akci je film kinetický až hyperaktivní a spoléhá se převážně na relativně rychlý střih, rychlé švenky a blízké rámování. To jim dodává určitou divokost a fyzičnost nicméně hlavně v kontaktních soubojích se bohužel v kombinaci s nevhodnými kompozicemi a kamerovými úhly stává akce nepřehlednou. Ostatní akční scény už jsou na tom lépe (více zapojuje celky a delší záběry), zvláště pak (opět) ty zahrnující létání, tam se tvůrci nejvíce vyblbli, obsahují nejvíce nápadů, vtipných slovních výměn a dělají film zapamatovatelným. Hlavně tedy ta scéna s tankem.

A-Team není dílo dokonalé, není to precizně vycizelovaný akční film jako například Smrtonosná past (Die Hard, 1988, r. John McTiernan), Skála (The Rock, 1996, r. Michael Bay) či Bourneovo ultimátum (The Bourne Ultimatum, 2007, r. Paul Greengrass). I tak je to podle mne zábavná žánrová jízda, u které mě ještě dlouho bude mrzet, že vznikla jen jedna.

4. 7. 2016

Na co se těším do kina

červenec a srpen

Začalo léta, začaly konečně prázdniny a já se opět rozhodl ujasnit si na další dva měsíce do jakých filmů vrazit peníze. Překvapivě jich tentokrát není tolik kolik bych čekal a dokonce by mohly postupně ubívat. První tři jsou filmy, na které chci jít určitě. Co se týče těch dalších, nejsem si jistý co od nich očekávat a definitivně se rozhodnu na základě ohlasů od kritiků a diváků, popřípadě dalších faktorů.

Jason Bourne

(Jason Bourne, r. Paul Greengrass)

V kinech od: 28.07.2016

Jesus Christ, that's Jason Bourne!“ Po letech je zpět. Ten pravý a jediný Bourne. A zpět je taky Paul Greengrass, který stojí za druhým a třetím dílem, které považuji za geniální. Jason Bourne je tak asi můj nejočekávanější film léta a možná i roku.

Sebevražedný oddíl

(Suicide Squad, r. David Ayer)

V kinech od: 04.08.2016

Po nepříliš dobře přijatém Batman v Superman přichází DC z dalším pokusem přesvědčit, že její filmový vesmír má smysl. Tentokrát to bude (skoro) auteurský film Davida Ayera (Patrola, Železná srdce). Z traileru to vypadá fyzicky, drsně, docela temně a zároveň hravě a vtipně.

Star Trek: Do neznáma

(Star Trek Beyond, r. Justin Lin)

V kinech od: 18.08.2016

Tvůrci (hlavně scenárista a představitel Scottyho Simon Pegg) slibují návrat ke kořenům série. Fanoušci se totiž divně šklebili na Abramsovy předchozí dva kousky, hlavně na Do temnoty, kde Star Trek v podstatě transformoval do vesmírného Mission: Impossible a místo objevování kosmu se naháněl meziplanetární terorista. To by se teď mělo změnit. Já se těším hlavně na další vzrušující sc-fi dobrodružství. A na jednu z posledních rolí zesnulého Antona Yelchina.

A teď ty ne-tutovky

Legenda o Tarzanovi

(The Legend of Tarzan, r. David Yates)

V kinech od: 07.07.2016

Nové dobrodružství Tarzana, který se usadil se svou milovanou Jane v Londýně. Teď se vrací zpět do džungle a postaví se Christophu Waltzovi. Podlý zloduch, dívka v nesnázích a statečný hrdina, tohle by mohlo být velmi klasické starosvětské dobrodružství. Kritici se zatím netváří moc nadšeně na Rotten Tomatoes to má drtivých 35% pozitivních recenzi a průměrnou známku 5/10. Mám ale pořád docela chuťna to jít. Alespoň vidět v čem to tak selhává.

Krotitelé duchů

(Ghostbusters, r. Paul Feig)

V kinech od: 28.07.2016

Tak dlouho se nedařilo dostat do produkce regulérní trojku až zemřel Harold Ramis (scenárista a představitel Egona Spenglera) a začal se místo toho připravovat remake (či co to je). A tak tu máme feministickou verzi od Paula Feiga (Ženy sobě, Drsňačky, Špión). To by zajímavé být mohlo, trailery mě však moc nebaví. Zatím to chci vidět spíše kvůli tomu, že mám rád původní film.

Mělčiny

(The Shallows, r. Jaume Collet-Serra)

V kinech od: 11.08.2016

Thriller o tom jak surfařka uvízne na skále a ohrožuje ji žralok. Trailery mě zas tak nezaujaly. Naděje u mne vzbuzuje jméno režiséra (stojí za filmy Orphan, Neznámý, NON-STOP, Noční běžec, ty vyvolávaly spíše smíšené reakce, já si je ale všechny užil) a na Rotten Tomatoes to nemá špatná čísla (75% a 6.4/10). Krvavými béčky je taky člověk živ. Pokud teda nebude Blake Lively jen sedět na kameni a koukat na moře.

Můj kamarád drak

(Pete's Dragon, r. David Lowery)

V kinech od: 25.08.2016

Vůbec nevím co to je, ani jsem neviděl žádný Loweryho film. Obsazení je ale vynikající (Bryce Dallas Howard, Karl Urban a Robert Redford) a je tam drak. A už dlouho jsem neviděl pěkný rodinný film.

Buchty a klobásy

(Sausage Party, r.  Conrad Vernon, Greg Tiernan)

V kinech od: 25.08.2016

Seth Rogen (člověk zodpovědný za filmy Travička zelená, Apokalypsa v Hollywoodu, nebo třeba Interview) je prostě magor a s kamarádama vymyslel tuhle šílenost. Trochu perzifláž disneyovek, trochu horor, trochu zhulenecká komedie a nejspíš ještě tak deset dalších věcí. Doufám, že se veškerá vtipnost nevyčerpala námětem a dílčími fórky z trailerů.

2. 7. 2016

Hra peněz

(Money Monster, 2016, r. Jodie Foster)

 

Přestože už dnes není příliš aktivní, tak snad Jodie Foster nemusím moc představovat. Její herecká kariéra je velice bohatá, pracovala s mimořádně zajímavými režiséry (mimo jiné Martin Scorsese, Spike Lee nebo třeba David Fincher) a má doma dva Oscary (za Mlčení jehňátek a drama Znásilnění). Její režijní kariéra zas tak známá není. I s tím posledním čítá zatím čtyři filmy a přispěla do několika seriálů (překvapilo mě, že režírovala jednu epizodu Domku z karet). Jejím nejnovějším snímkem je thriller odehrávající se v reálném čase, ve kterém si zahráli George Clooney, Julia Roberts a Jack O'Connell.

Lee Gates (George Clooney) s pomocí své producentky Patty Fenn (Julia Roberts) každý den uvádí zábavnou (skoro estrádní) show o finančnictví a investování Hra peněz. Poté, co jedna obchodní společnost ohlásí, že kvůli chybě v počítačovém programu přišli o 800 miliónů dolarů, a její akcie se propadnou ke dnu, se do televizního vysílání s pistolí v ruce vřítí mladík Kyle Budwell (Jack O'Connell), který na Gatesovu radu do společnosti investoval všechny své peníze. Donutí Leeho obléci si vestu s trhavinou a v přímém přenosu se dožaduje vysvětlení.

Film jako thriller tedy stojí na dvou základních kamenech. Zaprvé je to napětí, zda Kyle zabije Leeho a další a snad nebude moc spoiler, když napíšu, že v průběhu vyprávění se to naopak transformuje v napětí, zda Kyle přežije. Zadruhé zvědavost, co ve skutečnosti stálo za obřím finančním úpadkem firmy. Má tak fungovat také jako kriminálka o odhalování pachatele a jeho motivací. Celý se odehrává na několika málo místech, převážně v jednom televizním studiu. A jako takováto žánrovka film podle mne trochu selhává

Napětí jestli někoho Kyle zabije, nemůže dostatečně dlouho fungovat, protože ten se velice brzy vyprofiluje spíše jako sympatický, spravedlivě rozhořčený člověk z lidu, který stejně nikomu neublíží, než jako nebezpečný šílenec. Druhé zmíněné naskočí po relativně dlouhé době. Až zhruba v polovině je konečně definitivně zavrženo oficiální vysvětlení finančního propadu a může se plně rozjet pátrání po pravdě, kterou Kyle od začátku vyžaduje. To se ale sestává jen z několika jednoduchých (nebo spíše jednoduše působících) odhalení, místo systematického postupného odhalování stop.

Mezi jednotlivými dějovými posuny snímek se snímek zabývá jednotlivými postavami, hlavně co se týče Gatese a Kyla. Gates v průběhu filmu poznává Kylovu osobnost, začíná chápat jeho hledisko a soucítit s ním, což vrcholí v posledním aktu filmu. Sám díky interakci s ním odkrývá o sobě informace a proměňuje se. Charakterový vývoj Leeho Gatese je tak dalším důležitým motivem vyprávění. Jenže tady zase narážíme na problém, že postavy jsou spíše jednoduché typy o několika málo vlastnostech, než plnohodnotné charaktery a Gatesovo změna působí více skokově, než jako postupně gradovaná proměna. Herci naštěstí dokáží své postavy vyzdvihnout a dodat jim trochu života.

Tvůrcům však nešlo o to natočit jen žánrovku a scenáristé zabudovali svého scénáře několik témat. Ve filmu se naráží na kyberkapitalismus a na nebezpečí schopnosti moderních technologií převádět obrovské množství peněz velmi rychle a skoro neviditelně. Technologii však snímek jednostranně neodsuzuje, poněvadž díky nim je také celý podvod odhalen. Dotýká se také současné společnosti a její posedlosti penězi a egoismu. Nakonec to vše působí dost tezovitě a trochu banálně.

 Oceňuji, že si režisérka dala zajímavá omezení, to jest natočit skromný pomalejší rozvážný thriller, který chce sdělovat. Jodie Foster nakonec ale nezvládla vystavět napětí ani stupňovat divákovu zvědavost a její film působí spíše monotónně a trojice scénáristů (alespoň co se zdá z výsledku) nedokázala náměty rozpracovat do hloubky.

Recenze | Noví mutanti se stávají dospělými

Noví mutanti – Falcon a.s. Noví mutanti jsou v kinech už pár týdnů, a přestože jsem je již viděl před docela dlouhou dobou, stejně si mys...