Na co se těším do kina

leden a únor

První dva měsíce nového roku. Do kin přicházejí "oskarovky", ale na své si přijdou i milovníci žánrovek. Tentokrát mám problém, protože během osmi týdnů je v kině dokonce šestnáct filmů, které bych rád viděl, a k tomu je zkouškové období takže času je málo. Na některé z nich si tedy budu muset počkat až vyjdou na domácích nosičích.

La La Land

(La La Land, r. Damien Chazelle)

V kinech od: 05.01.2017

Feel-good muzikál, který sklízí neskutečně pozitivní ohlasy a mluví se o něm jako o jednom z nejlepších filmů roku.

Paterson

(Paterson, r. Jim Jarmusch)

V kinech od: 05.01.2017

Nový film jednoho z králů nezávislého amerického filmu. V zahraničí si premiéru odbyl a sbírá samou chválu.

Velká čínská zeď

(The Great Wall; Chang cheng, r. Yimou Zhang)

V kinech od: 05.01.2017

Americko-čínský fantasy blockbuster ze sředověku o tom, že Velká čínská zeď ve skutečnosti chrání Čínu a celý svět před monstry a démony. V hlavní roli s Mattem Damonem jako lučišníkem ze západu, jenž se připojí k čínské armádě.Yimou Zhang je režisér stojící za výborným filmem Hrdina (Ying xiong, 2002), z trailerů ale vypadá "zeď" trochu .... divně.

Pod rouškou noci

(Live by Night, r. Ben Affleck)

V kinech od: 12.01.2017

Ben Affleck je nový Batman a má s tím plné ruce práce, nijak nezadbal ale ani svou režijní kariéru. Po oskarovém Argu nám přináší svoji drsnou gangsterku z doby prohibice. Reakce sice nejsou jednoznačně dobré, ale zajímavě to vypadá pořád.

Rozpolcený

(Split, r. M. Night Shyamalan)

V kinech od: 19.01.2017

Režisér Shyamalan nám přinesl filmy Šestý smysl, Vyvolený a Znamení, jeho kariéra poté uvadala až k filmům Stalo se, Poslední vládce větru a Po zániku Země. Malé pookřání představovalo pěkné found-footage The Visit a Rozpolcený vypadá jako jeho velký comeback. Údaje z Rottentomatoes zatím vypadají pěkně, tak doufám, že to Shyamalanovi vyšlo. Jemu bych návrat na výsluní přál.

xXx: Návrat Xandera Cage

(xXx: The Return of Xander Cage, r. D.J. Caruso)

V kinech od: 19.01.2017

Když v roce 2002 vyšel první díl, měl Xander Cage být novým Jamesem Bondem. Nevyšlo to a druhý díl zabil bez hlavní hvězdy Vina Diesela zabil sérii. Než se Vin Diesel rozhodl, že si chce zase zablbnout a  díky úspěšné sérii Rychle a zběsile protlačil třetí xXx do produkce. Předchozí dva díly se mi nelíbili a trailery na toto pokračování vypadají i docela béčkově lákavě. "Kick some ass, get the girl and try to look dope while you're doin' it." toť cíl všech akčních filmů, snad to tedy dostaneme v pořádné dávce.

Resident Evil: Poslední kapitola

(Resident Evil: The Final Chapter, r. Paul W.S. Anderson)

V kinech od: 26.01.2017

Co k tomu říct. Resident Evil je série čím dál šílenější a čtvrtý a pátý díl už získával většinou negativní reakce. Já jsem jeden z těch magorů, kterým se i pátý díl líbil a docela bych na závěrečný díl i vyrazil. Minimálně poslední díly jsou uchylárny na jaké běžně v kině nenarazíte.

Spojenci

(Allied, r. Robert Zemeckis)

V kinech od: 26.01.2017

Film měl mít premiéru už v prosinci, ale byl z mě neznámého důvodu odložen. Válečná romance s Bradem Pittem a Marion Cottilard od režiséra filmů jako Forrest Gump (1994), trilogie Navrat do budoucnosti (Back to the Future, 1985, 1989 a 1990) a v nedávno Muž na laně (The Walk, 2015). Scenáristou je Steven Knight, který napsal například Východní přísliby (Eastern Promises, 2007) a Locke (2013). To zní velmi slibně.

Zakladatel

(The Founder, r. John Lee Hancock)

V kinech od: 26.01.2017

Příběh zakladatele řetězce McDonald's. Zajímá mě na tom hlavně Michael Keaton. Ten je momentálně boží.

T2 Trainspotting

(T2 Trainspotting, r. Danny Boyle)

V kinech od: 02.02.2017

Dlouho připravované pokračování kultovního filmu z roku 1996. Původní cast, původní režisér, původní scenárista.

Místo u moře

(Manchester by the Sea, r. Kenneth Lonergan)

V kinech od: 09.02.2017

Jeden z kriticky nejlépe přijatých filmů roku (s dramatem Moonlight), na Rottenech neuvěřitelných 97 %.

Jackie

(Jackie, r. Pablo Larraín)

V kinech od: 16.02.2017

Film o manželce JFK, výborná Natalie Portman v hlavní roli.

Lék na život

(A Cure for Wellness, r. Gore Verbinski)

V kinech od: 16.02.2017

Gore Verbinski je známý hlavně kvůli první třem Pirátům z Karibiku. Má však na triku americkou verzi filmu Kruh, jeden z mých nejoblíbenějších hororů. Lék na život je jeho další horor, a tak si to nechci nechat ujít.

Mlčení

(Silence, r. Martin Scorsese)

V kinech od: 16.02.2017

Další fil Martina Scorsesiho (Casino, Mafiáni, Vlk z Wall Street, …). Je třeba říkat více. Film o katolických misionářích v Japonsku v době, kdy byli katolíci tvrdě perzekvováni, který Marty přiravoval asi dvacet let je konečně tady.

Zlato

(Gold, r. Stephen Gaghan)

V kinech od: 16.02.2017

Drama s Matthewem McConaugheym o nalezení zlata v Indonésii. Slibný casting (kromě McConaugheyho, Edgar Ramírez, Bryce Dallas Howard, Toby Kebbell, Corey Stoll a Bruce Greenwood) a režisér filmu Syriana.

John Wick 2

(John Wick: Chapter Two, r. Chad Stahelski)

V kinech od: 23.02.2017

V roce 2014 přišel do kin první díl, ve kterém Keanu Reeves procházel podsvětím a likvidival nepřáteli ve stylu hongongské školy akčního filmu, protože mu zabili psa a zrušili káru. Teď je zpět a ještě nasranější. Na režijní stoličku usedl jen jeden ze dvojice zodpovdné za přechozí díl, ale díky úspěchu prvního dílu předpokládám, že dostal větší míru tvůrčí svobody a také díky výraznějším záporákům doufám, že bude pokračování lepší než původní film.

Fantastická zvířata a kde je najít

(Fantastic Beasts and Where to Find Them, 2016, r. David Yates)

Fantastická zvířata a kde je najít - Freeman Ent.

Po pěti letech máme možnost podívat znovu do světa známého z knih a filmů o Harry Potterovi. Zatímco knižně vyšel divadelní scénář Harry Potter a prokleté dítě, který je v podstatě osmým pokračováním a odehrává se 19 let po skončení posledního dílu (podle wikipedie, nečetl jsem to), v kinech se dostáváme do minulosti světa. Jedná se o první díl z plánovaných pěti. Ačkoliv to není špatný zážitek, do chytrého blockbusteru má daleko.

Film slouží hlavně jako úvod do nové epochy a nové oblasti starého známého světa čar a kouzel. Dostáváme se v něm do New Yorku v roce 1926, kam zrovna z cesty kolem světa přijíždí magizoolog Mlok Scamander (Eddie Redmayne) a s sebou má svůj kouzelný kufřík plný různých magických potvor. Nešťastnou náhodou si však vymění kufr s Jacobem Kowalskím (Dan Fogler), který není čaroděj, a tak se několik zvířat dostane ven. Mlok, Jacob a dvě kouzelnice Tina (Katherine Waterston) a Queenie Goldsteinové (Alison Sudol) je musí najít a chytit.

Zápletka tak umožňuje Mlokovi, který je nováčkem v Americe, a Jacobovi, který je nováčkem ve světě kouzelníků, objevovat zákoutí města a americké kouzelnické společnosti, střetávat se s různými postavami, skupinami a samozřejmě potvorami a hlavně společně s divákem žasnout. Žasnout nad novými tvory, kouzly a místy. Snímek bohatě využívá svou vizuální stránku, vzduchem tak pořád něco lítá (od talířů, přes pečivo, po kusy budov), prochází se rozmanitými dekoracemi a z designu zvířat oči přecházejí. To se odehrává v dosti humorném, rozverném tónu a místy některé akce s čarovnými živočichy vypadá trochu jako z grotesky.

Něco takového však samo o sobě nezakládá moc souvislé vyprávění, a tak jsou tam ještě dvě struktury, které mají tón o něco temnější a směřují k budoucím událostem ve fikčním světě. V druhé své vlastní cíle sleduje bystrozor, a do jisté míry záporná postava filmu, Percival Graves (Colin Farrell), ta se pravidelně navrací. Třetí pracuje s postavou černokněžníka Gellerta Grindelwalda, který podniká magické útoky v Evropě, ta se objeví na začátku a na konci a ještě několikrát je zmíněna. Hlavní je Mlokovo blbnutí se zvířaty a procházení se New Yorkem a to je přerušováno scénami, ve kterých se Graves snaží nalézt jakési mocné dítě a souvisí to s tajemnou anomálií. Třetí struktura pak zaprvé slouží jako pozadí příběhu a zároveň souvisí s druhou.

To je řešení teoreticky vhodné, i proto, že v podstatě triviální zápletky se mohou vzájemně posilovat, leč provedení není úplně šťastné. Ty struktury spolu sice souvisí a někdy se i prolínají, dost na to aby snímek nepůsobil úplně rozháraně, ale nejsou na sobě závislé a vzájemně se nepodmiňují. Mlokovo úsilí chytit zvířata nejde nijak proti Gravesovu cíli a ani Mlok nepotřebuje pochytat zvířata, aby mohl vyřešit druhou strukturu, stejně tak Gravesovi může být mladý kouzelník v podstatě šumák, byť ke konci se pro něj Mlokovy znalosti stanou nepohodlné. To nabourává koherenci snímku, ale našťestí právě Mlokovy znalosti a jeho zvířata jsou nakonec to, co všechny struktury v závěrečné části filmu sváže a vyřeší.

S tím souvisí i další problém, dost antiklimatický závěr. Mlok musí vyřešit svou linie, pak i Gravesovu a pak i tu třetí a ještě dva problémy, které se objeví. Domnívám se, že jednotlivá finále jsou na sebe natlačena tak, že není moc času nechat je doznít a každé další oslabuje to předchozí. K tomu bych ještě rád dodal, že Grindelwald má být čaroděj víceméně stejně mocný jako Voldemort, ale to že ho sundá takový ťunťa jako je Mlok Scamander tomu obrazu moc neodpovídá.

Fantastická zvířata a kde je najít je film, ve kterém se v jedné linii chytá bizarní fauna po městě a ve vzduchu se pečou štrúdly, zatímco v druhé se kecá v okázale stinných a stísněných uličkách a domech, přičemž o hladkosti jejich přechodů mám pochyby. Pořád ale lepší blockbuster než třeba Sebevražedný oddíl (Suicide Squad, 2016, r. David Ayer). Osobně bych Vám jako sevřenější a promyšlenější doporučil z poslední doby třeba Star Trek: Do neznáma (Star Trek Beyond, 2016, r. Justin Lin) či Doctora Strangea (2016, r. Scott Derrickson). Na další díly se ale přesto těším, neboť doufám, že se v nich bude méně exponovat a Grindelwald by mohl dělat pořádný bordel.

Na co se těším do kina

listopad a prosinec

Poslední dva měsíce roku, přichází dalších několik očekávaných pecek a několik menších zajímavých filmů. Určitě jsem řadu přehlédl a na nějaké se nedostanu, ale co naplat. Jen tak mimochodem, Fantastická zvířata a kde je najít má premiéru v listopadu, ale jsem až překvapen jak moc mě to nezajímá, takže do kina jdu jen pokud bude zvlášť dobrá odezva.

Zúčtování

(The Accountant, r. Gavin O'Connor)

V kinech od: 03.11.2016

Thriller s Benem Affleckem. Natočil ho Gavin O'Connor, režisér filmu Warrior (2011), bohužel i filmu Jane Got a Gun (2016), které si vysloužilo dost špatné přijetí u fanoušků i kritiků. NIcméňe Zúčtování na tom není úplně zle, minimálně na CSFD a IMDb čísla nejsou nízká. Tak doufejme.

Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

(Hacksaw Ridge, r. Mel Gibson)

V kinech od: 10.11.2016

Mela Gibsona asi není třeba představovat, jak herec je to v podstatě legenda (byť na ústupu, ale kdo by neznal Smrtonosnou zbraň) a jako režisér díky svým kontroverzním snímkům také není neznámý, přestože svůj poslední režijní počin vypustil před deseti lety. Teď je tu s válečným dramatem podle skutečného příběhu. Vypadá to na velký, drsný spektákl.

Příchozí

(Arrival, r. Denis Villeneuve)

V kinech od: 10.11.2016

Kanadský režisér Denis Villeneuve je na vzestupu. Jeho předchozí dva filmy Sicario: Nájemný vrah (2015) a Zmizení (Prisoners, 2013) ho proslavily mimo festivaly a teď pracuje na pokračování slavné sci-fi Blade Runner (1982, r. Ridley Scott). Předtím ale dorazí jeho předchozí menší sci-fi o příletu mimozemšťanů a komunikaci s nimi. Film už byl promítán na několika festivalech a odezvu to má výbornou. Tohle by mohl být jeden z filmů roku.

Snowden

(Snowden, r. Oliver Stone)

V kinech od: 10.11.2016

Jak název napovídá, čeká nás filmové zpracování příběhu Edwarda Snowdena. Může to být suchý životopisný film, ale klidně by z toho mohl vylézt mrazivý provokativní thriller. Oliver Stone by byl schopný jednoho i druhého.

Noční zvířata

(Nocturnal Animals, r. Tom Ford)

V kinech od: 24.11.2016

Úpřímně, netuším moc co to je.Americký psychologický thriller a hrají v tom mimo jiné Amy Adams, Jake Gyllenhaal a Michael Shannon. Jo a trailer vypadá zajímavě a kritická odezva z festivalů je více než přívětivá.

Spojenci

(Allied, r. Robert Zemeckis)

V kinech od: 01.12.2016 26.01.2017

Válečná romance s Bradem Pittem a Marion Cottilard od režiséra filmů jako Forrest Gump (1994), trilogie Navrat do budoucnosti (Back to the Future, 1985, 1989 a 1990) a v nedávno Muž na laně (The Walk, 2015). Scenáristou je Steven Knight, který napsal například Východní přísliby (Eastern Promises, 2007) a Locke (2013). To zní velmi slibně.

Rogue One: Star Wars Story

(Rogue One: A Star Wars Story, r. Gareth Edwards)

V kinech od: 15.12.2016

Společnost Disney, která momentálně vlastní značku Star Wars, přislíbila, že dostaneme každý rok nějaký Star Wars film. Mimo hlavní sérii sequelů se tak připravuje tzv. Anthology série a Rogue One je první z nich. Film o tom jak rebelové získali plány Hvězdy smrti, které jsou jednou z premis pro příběh filmu z roku 1977. Nakonec sice nedostaneme drsnou válečnou sci-fi, protože Disney chce pořád rodinnou zábavu, ale i tak to vypadá na parádní podívanou. Režíruje autor nové Godzilly, kterou mimořádně obdivuji.

Assassin’s Creed

(Assassin’s Creed, r. Justin Kurzel)

V kinech od: 29.12.2016

Letos druhá adaptace populární videohry a tentokrát pod režijní taktovkou Justina Kurtzela, tvůrce nového Macbetha (2015). A podobně jako Macbetha tohle vypadá úžasně. Trailer zatím ukazují pěknou kombinaci videoherní nadsazenosti a drsného realismu. Potenciál Assassins Creed by však mohl být i v netradičním vyprávění a v to také doufám. A snad dopadne finančně lépe než WarCraft (2016), protože videohry nabízejí velké množství zajímavých témat, světů atd.

Doctor Strange

(Doctor Strange, 2016, r. Scott Derrickson)

 

Doctor Strange - Falcon

Dorazilo nové dobrodružství od komiksového nakladatelství a filmového studia MARVEL a s ním v hrané tvorbě zcela nový superhrdina. Kouzelník doktor Strange. Ačkoliv to není bezchybné dílo, jedná se určitě o film, který stojí za to vidět.

Doktor Stephen Strange (Benedict Cumberbatch) je proslulý neurochirurg, jenž pří dopravní nehodě přijde o to, co je pro něj v životě nejcennější. Své zázračné ruce, které byly při nehodě natolik ošklivě poškozeny, že už nebude nikdy schopen operovat. V zoufalé snaze najít léčbu, promrhá Strange veškerý svůj majetek. Poslední dolary utratí za letnku do Nepálu, kde chce najít tajemný Kamar-Taj. Tam nalezne skupinu mystiků ovládající prastaré magické umění a v jejím čele takzvanou Prastarou (Tilda Swinton). Stane se jejím žákem, avšak netuší, že brzy bude hrát důležitou roli v záchraně lidstva před hrozbou, kterou představuje zrádný kouzelník Kaecilius (Mads Mikkelsen).

Film Doctor Strange sice patří do Marvel Cinematic Universe, ale ukazuje úplně novou dosud neprozkoumanou část tohoto světa, úplně nové schopnosti a úplně nová pravidla. Je to čistý příklad „origin story“, příběhu ukazující, jak a proč komiksový protagonista získal své schopnosti a stal se superhrdinou. Seznamování se s novým světem a hlavně proměna hlavní postavy v superhrdinu je tak ve příběhu mnohem důležitější než záchrana Země. Strange je totiž sobecký a arogantní frajírek, během operování pacientů se baví hádáním přehrávaných písniček a podupáváním si do taktu jako by o nic nešlo, pohrdá méně schopným kolegou a zásádně pracuje jen na případech, jak on sám řekne, „hodné jeho talentu“, protože mnohem více než o životy pacientů mu jde o jeho slávu a profesionální pověst. Svět tak může zachránit až poté, co se naučí pokoře své negativní vlastnosti, aniž by však přestal být vtipkujícím frajírkem, obdobně jako Tony Stark/Iron Man.

Nejvíce mají s tímto filmem společného právě snímky Iron Man (2008, r. Jon Favreau) a Thor (2010, r. Kenneth Branagh), které také byly více zaměřené na charakterovou přeměnu protagonisty. V Iron Manovi se Stark dlouho zabýval vynalézáním své zbroje a plány záporáků se až do finále příliš nerozvíjeli, podobně v Thorovi se hlavní hrdina půlku stopáže vyrovnával se svým údělem a musel se obejít se bez většiny svých schopností, než na něj Loki poslal Destroyera. Proto jeden můj kamarád okomentoval Thora jako film, ve kterém se nic neděje a pak se najednou stane všechno. Tady se taktéž dlouho plány záporáků jakoby nehýbou moc kupředu a Stephen Strange v chrámu studuje a proniká do kouzelnických tajů a pracuje na svých schopnostech aby si mohl časem spravit ruce a vrátit se k dřívější profesi. O záporácích se akorát průběžně informuje, kdo jsou a co a proč chtějí. Lineární vyprávění se tak trochu vleče, protože mu trvá než do nového světa pronikne, a nedivím se, že se diváci v kině často koukali do mobilů kolik je hodin.

K tíží nové marvelovky také hovoří fakt, že nemá moc zajímavě nasnímané a sestříhané akční scény. Mají ale jednu velkou výhodu a to, že se vždy odehrávají za velmi bizarních podmínek. Například kouzelnícká manipulace s prostorem, jakou jsem mohli vidět v trailerech, kde se ohýbají a různě mění budovy i celé město, vše se převrací a víří v šílených tvarech a ornamentech. Během jiné akce záporáci chodí po stěnách a stropě, v další sledujeme boj dvou astrálních projekcí neviditelný pro okolí a v té poslední se odehrává souboj postav, zatímco pro okolí ubíhá čas pozpátku. Díky tomu vždy akce vypadá natolik zvláštně a neotřele, že na ní a na celý snímek nelze zapomenout.

A to není všechno. Postavy si ze vzduchu vyčárovávají zbraně složené ze světel, cestují skrze magické portály a surrealisticky barevné dimenze, jenž trochu (ale opravdu jen trochu) připomínají cestování Bifrostem (ten most mezi světy) v Thorech a závěr Ant-Mana (2015, r. Peyton Reed) se subatomární velikostí. Doctor Strange tak nejen rozhodně nevypadá jako ostatní marvelovky, ale osobně mám problém si vzpomenout na film, který by vypadal podobně. Asi proto, že žádný takový neexistuje, z Počátku (Inception, 2010, r. Christopher Nolan) si bere jen pár prvků a podobné to není. Zajímavě je také vyřešené finále, které hrdina nevyhraje bojem a hrubou silou jako jiní Avengeři, ale protivníky převeze čistě svým intelektem.

Film, jehož jednoduchý příběh nenachází moc oporu ve svém těžkopádném vyprávění. Film, který se snaží být vtipný tak, až je občas trochu křečovitý. Film kde Cumberbatch neustále čte knihy nebo mává rukama v chrámu, zatímco do něj Tilda Swinton hučí kvazizenová moudra. Ale film, který má opravdu zajímavý design (pravděpodobně převzatý přímo z komiksu) a neznám žádný podobně vypadající. Hodně se těším na další díl, který nebude muset postavy a pravidla exponovat a bude je moct rozvíjet a blbnou s nimi. Jedna z těch horších marvelovek, přesto vynikající zážitek.

Dívka ve vlaku

(The Girl on the Train, 2016, r. Tate Taylor)

Dívka ve vlaku - Freeman Ent.

Román Dívka ve vlaku od Pauly Hawkinsové se velmi brzy po svém uvedení na pulty knihkupectví stal mezinárodním bestsellerem, netrvalo dlouho a kniha se dočkala svého filmového zpracování. Jelikož je předloha hojně přirovnávána ke slavné Zmizelé od Gillian Flynnové, snímek je, v podstatě již předem, přirovnáván k filmové Zmizelé od Davida Finchera z roku 2014. Vzhledem k tomu jak dobře byl Fincherův film přijat, nachází se Dívka ve vlaku od režiséra Tata Taylora v nesnadné pozici. Je tedy schopna ustát srovnání s dva roky starým hitem? Spíše ne, nejedná se však o špatný dílo.

Rachel Watsonová (Emily Bluntová) je rozvedená žena a alkoholička, která každý den jezdí vlakem do New Yorku. Každý den projíždí kolem domu jejího bývalého manžela Toma (Justin Theroux) a jeho nové ženy Anny (Rebecca Fergusonová) a pozoruje jejich šťastný život. Stejně tak každý den pozoruje další šťastný pár o několik domů dál, Megan (Haley Bennettová) and Scott (Luke Evans) Hipwellovi. V Megan vidí vše, co mít mohla a ztratila. Jednoho dne uvídí Megan na verandě s jiným mužem. Rachel se zboří iluze dokonalého páru a má pocit jako znovu vše ztratila. Další den se probudí s kocovinou, bez vzpomínek na noc, pokrytá modřinami a krví a dozví se že Megan Hipwellová zmizela.

Mohlo by se zdát, že Dívka ve vlaku je hlavně detektivní thriller a ve vyprávění je hlavní pátrání a odhalování tajemství. Byť to tam sice také je, hledání Megan a pachatele však není nosná složka. Většina zjištění nevychází ze snah postav, ale buď je mimo záběr provede policie nebo se stanou náhodou a celá ta zápletka je vlastně trochu banální. Čím to tedy nahrazuje? Film je spíše dramatem či (do jisté míry) psychologickým thrillerem. Před divákem se rozkrývá osobnost postav, soukromý a jejich minulost a osobní tragédie.To se týká hlavně postavy Rachel, Megan a do jisté míry Anny, ostatní postavy nemají tolik rozvinutou psychologii a zvláště muži jsou spíše načrtnutí.

Právě mezi těmito třemi ženskými postavy film přenáší hledisko, přičemž je vyprávění často subjektivní. Tím zaprvé podtrhuje duševní stav postavy a také tím důmyslně diváka mate tím, například že nijak stylisticky nerozlišuje skutečné vzpomínky od představ. Jednoznačně dominantní postavou je Rachel. S tou strávíme nejvíce času, dozvíme se o ní nejvíc informací a dostaneme se jí nejhlouběji do hlavy.

Film chce být temný jak audiovizuálně tak svým vyzněním. Tvůrci a autorka předlohy hlavně vyzvihovali obraz destruktivních účinků alkoholismu se kterým se Rachel potýká.Nemyslím si ale, že funguje dokonale, hlavně finále tento účinek spíše oslabuje. Vůbec konec vypadá spíše jako z brakovějšího kousku.

Není to úplně jednoduše vystavěné dílo, přeskakuje nejen mezi třemi hledisky, ale i mezi dvěma časovými rovinami vyprávění a do nic ještě vpravuje osobní flashbacky postav a je až poněkud imponující, že v tom režisér dokáže udržovat přehlednost a mate jen v tom, v čem mást chce. To dělá vyprávění o něco dynamičtější. Přesto díky tomu, že Dívka ve vlaku není primárně thrillerem detektivním, tak trochu neohrabaně pracuje s pohybem vyprávění vpřed. Divák bude mít u toho pravděpodobně pocit, že se toho moc nedozvídá, že se vyprávění moc neposouvá a spíše stojí na místě, či se tam neustále něco exponuje.

Snaha být novou Zmizelou tedy tak nějak ... zmizela. Ta totiž mnohem lépe pracovala s dávkováním informací detektivní linie i linií soukromých a byla určitě mnohem intenzivnější co do působení na diváka. Dívka ve vlaku je přeci jen poněkud nemotorná. Přesto když přistoupíte na hru jakou snímek nabízí, čeká vás spletité zachmuřené vztahové drama se slušnými herci a řadou pěkných režijních nápadů.

Sedm statečných

(The Magnificent Seven, 2016, r. Antoine Fuqua)

Remake to mívají težké, často totiž čelí apriornímu despektu. Bývají nařčeni z neoriginality a zbytečnosti a často se na ně lidé dívají už předem jako na film nezbytně horší než originál. Vzhledem k tomu, že nejnovější počin Antoina Fuqui je předělávkou velké klasiky bude to mít ještě těžší, což je trochu paradoxní, neboť původní snímek Sedm statečných (The Magnificent Seven, 1960, r. John Sturges) je sám americkým remakem japonských Sedmi samurajů (Shichinin no samurai, 1954, r. Akira Kurosawa). Sám nejsem nepřítel remaků a rád vidím nový a čerstvý pohled na starou látku, či jen prostě trochu jiné uchopení. Přestože mi přijde tento film trochu problematický pořád se podle mne nejedná o případ špatné předělávky. Byť následující text tomu možná úplně nasvědčovat nebude.

Sedm statečných vypráví klasický westernový příběh, Chudé městečko Rose Creek je sužováno zlotřilým průmyslníkem Bartholomewem Boquem (Peter Sarsgaard) a jeho bandou. Boque touží se obyvatel městečka zbavit, aby mohl volně dolovat zlato a díky jeho bohatství je na něj zákon krátký. V zoufalství se Emma Cullenová (Haley Bennett) vydá hledat pomoc a narazí na pistolníka Sama Chisolma (Denzel Washington). S ním shromáždí šest dalších mužů (Chris Pratt, Ethan Hawke, Vincent D'Onofrio, Byung-hun Lee, Manuel Garcia-Rulfo, Martin Sensmeier) a spolu se pak postaví na obranu Rose Creek proti Boquově armádě.

Ačkoli je tato verze o něco drsnější a realističtější než jeho dosti idealistický předchůdce, nečejte tak westernovou odnož psychologickou (Muž z Laramie) či revizionistickou (Nesmiřitelní). Postavy do jednoho jsou vynikající střelci a bojovníci, jako bývají hrdinové klasických kovbojek a nejsou to psychologicky propracované postavy, ale spíše jednoduché typy westernové fikce, příliš nepřesahující nápisy v traileru (frajerský lovec lidí, drsný lovec z divočiny, bandita, tajemný cizinec, atd.), rozvinuté jsou v podstatě jen tři. Jsou však postavy natolik různorodé svým fyzickým vzhledem (rasa, kostým, stavba těla), že jsou zapamatovatelné, nedají se mezi sebou zaměnit ani zdálky a v záverečné bitvě jsou tak snadno identifikovatelné. Nicméně díky jejich charakterové strohosti ze všech jejich smrtí funguje tak jedna, maximálně dvě. Podobné je to se vztahem pistolníků a vesničanů. V původních filmech byl jejich vztah a vzájemné působení daleko propracovanější, vezměte si například scénu kdy se dělí s vesničany o jídlo. V průběhu vyprávění protagonisti s rolníky víc a víc sympatizovali a naučili si jich vážit, to pak motivovalo finále. V nové verzi tohle bolestivě chybí.

Co je pro mne také bolestivé je jeden fakt ohledně Sama Chisolma a tady si v tomto odstavci dovolím lehký SPOILER. Když se Sam setká s Emmou Cullenovou tak jí původně nechce pomoci, zaujme ho až když zmíní jméno Boqua. Na konci pak vyjde najevo, že Boque mu zavraždil rodinu. Přestože Sam například zmíní, že si vesničani zaslouží zpět své životy („Those people deserve their lives back.“), nejde se zbavit dojmu, že mu šlo v první řadě o osobní pomstu. To byla ale pointa, oni bojovali boj, který nebyl jejich a nic za to nezískali, šlo jen o odvahu, čest a věrnost. Tento snímek s tím pracuje také, ale motiv soukromé vendety to narušuje. Je však pravda, že je to motiv, který dodává o něco větší sevřenost.

Ve starších Sedmi statečných byl antagonistou vůdce mexických banditů Calvera, u kterého později vyšlo najevou, že se od ústředních pistolníků moc neliší a jen se snaží ochránit své muže stejně jako se pistolníci snažili ochránit vesničany, rozdíl byl pouze ve způsobech. Hlavní zápornou postavou je tady bezskrupulózní průmyslník Bogue, kterému není nic svaté a jsou mu cizí jakékoli hodnoty (morálka, Bůh, lidský život) kromě zisku. Svoji odpornost ještě dále v úvodní scéně stvrzuje strašením dětí a tím, že nechá zabít ženu a sám zabije neozbrojeného manžela Emmy Cullenové. Představuje tak to nejhorší z raného kapitalismu v době objevování západu. Postavy tak bojují nejen s bandou násilníků, ale i s bezohledným kapitalismem. Film se tak stává trochu kritikou a komentářem k dobové sociální situaci.

Snímek stojí na jednoduchém žánrovém příběhu westernové fikce o obraně místa před nájezdníky a linieárním vyprávěním od úvodu a náboru obránců přes plánování a přípravy obrany k realizaci v závěrečné bitvě, ke které celé vyprávění směřuje. Proti sedmi hrdinům stojí oproti předešlému filmu mnohem větší počet nepřátel a vesničané ani hlavní pistolnící netrpí nedostatkem zbraní a munice. Zároveň Fuqua je režisér hlavně akční (Odstřelovač, Equalizer, Pád Bílého domu, Slzy slunce, Král Artuš) byť má na kontě i práce umírněnější (Training Day, Nejlepší z Brooklynu). Přestřelky tohoto filmu jsou tak výrazně dynamičtější a mnohem akčnější (efektní střílení, jízdy na koních, výbuchy) než jsou jeho předobrazy. Hlavně závěrečná bitva je velkolepá, velmi vzrušující a členitá.

Nová verze Sedmi statečných je nakonec slušná žánrová zábava. Film dobře vygradovaný s pěknou akcí, nepříliš vybočující a rozhodně ne dílo, na které se bude vzpomínat. Avšak frajery v kloboucích s koltama proklatě nízko už dnes úplně běžně v premiérových kinech nepotkáte. Naposledy tu byly festivalový acid western Slow West, „tarantinovka“ Osm hrozných a někteří počítají i REVENANT Zmrtvýchvstání a to jsou kousky velmi neklasické. Snad proto se vyplatí na to vyrazit. Kromě toho také uslyšíte poslední soundtrack tragicky zesnulého Jamese Hornera.

Na co se těším do kina

září a říjen

Momentálně se opět učím na ještě jednu zkoušku do školy, a tak se nestíhám na filmy ani koukat, natož o nic psát. Tak aspoň mohu udělat tento svůj pravidelný update kinopremiér, byť to bude ještě něco stručnější než obvykle. Tentokrát je to devět filmů, ale pochybuji, že uvidím v kině všechny. Kvůli mému zdravotnímu stavu bych teď neměl chodit do kina, tak jak bych chtěl. Jen tak mimochodem 1. 9. přišel do kin Spielbergův Obr Dobr, na kterého jsem se vážně moc těšil. Distributor se však rozhodl uvést ho pouze v českém dabingu. Rozhodnutí pochopitelné, leč pro mne bolestivé, protože já fakt nemám rád dabované filmy, takže se na to vykašlu a počkám na domácí nosiče.

Smrt ve tmě

(Don't Breathe, r. Fede Alvarez)

V kinech od: 01.09.2016

Budu asi v menšině, ale Alvarezův remake filmu Lesní duch se mi líbil. Docela jsem tak zvědavý na jeho nový zářez. Mladá trojice se vloupe do domu a zjistí, že starý slepec, co ho obývá je ve skutečnosti hororové monstrum, že kterého by měl respekt i Michael Myers. To by měl být dobrý materiál.

Sully: Zázrak na řece Hudson

(Sully, r. Clint Eastwood)

V kinech od: 08.09.2016

Clint Eastwood, Tom Hanks a drama podle skutečného příběhu, to zní jako kandidát na Oscara. Sice neznám moc kontext, ale těším se a jsem zvědavý, co Clint připravil.

Sedm Statečných

(The Magnificent Seven, r. Antoine Fuqua)

V kinech od: 22.09.2016

Remake legendárního westernu, který sám byl předělávkou Kurosawova legendárního samurajského filmu Sedm samurajů. Asi bych se měl konečně tedy na oba dva tyto snímky podívat. Režíruje Antoine Fuqua mající na kontě dobře přijímaný Training Day i odmítaného Krále Artuše, takže z toho může vylézt cokoli. Osobně mi jeho filmy do jisté míry baví, ale skoro vždy mi v určitých prvcích nevyhovují. Ať už to dopadne jakkoli bude fajn trávit čas ve společnosti Denzela Washingtona, Chrise Pratta, Ethana Hawka, Vincenta D'Onofria a Byeong-heona Leeho.

Deepwater Horizon: Moře v plamenech

(Deepwater Horizon, r. Peter Berg)

V kinech od: 29.09.2016

Další drama drama podle skutečné události, teď na ropné plošině. Výborné obsazení a Bergova režijní kariéra si snad definitivně vybrala větev Na život a na smrt místo větve Bitevní loď.

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

(Miss Peregrine's Home for Peculiar Children, r. Tim Burton)

V kinech od: 29.09.2016

Nový film Tima Burtona. Je třeba říkat víc? Jeho kariéra sice dnes není tak zářivá jako bývala, snad to tento film napraví.

Dívka ve vlaku

(The Girl on the Train, r. Tate Taylor)

V kinech od: 06.10.2016

Nadějně vypadající mysteriózní thriller se zajímavou hereckou sestavou, jehož knižní předloha je přirovnává ke Zmizelé. Uvidíme jestli film ústrojí srovnání s Fincherovým hitem.

Kubo a kouzelný meč

(Kubo and the Two Strings, r. Travis Knight)

V kinech od: 06.10.2016

Zajímavě vypadající animák čerpající z japonské kultury a folklóru. Parádní trailery, krásná stop-motion animace a dobré ohlasy. Snad distributor uvede i titulkovanou verzi, nechci přijít o hlasy Matthewa McConaugheyho, Charlize Theron, Rooney Mary a Ralpha Fiennese.

Jack Reacher: Nevracej se

(Jack Reacher: Never Go Back, r. Edward Zwick)

V kinech od: 20.10.2016

Byť předchozí film o bývalém armádním vyšetřovateli považuji za problematický, tak se nejednalo o špatnou žánrovku. Navíc Jack Reacher v podání Toma Cruise je přesně ten typ akčního hrdiny, pro které mám slabost. Režíruje tentokrát Edward Zwick, který má na svědomí dva mé velmi oblíbené filmy Poslední samuraj a Krvavý diamant.

Zúčtování

(The Accountant, r. Gavin O'Connor)

V kinech od: 27.10.2016 03.11.2016

Na rovinu, Gavin O'Conor natočil film Warrior. Miluju ten film. Pak natočil film Jane Got a Gun, což jsem ještě neviděl, reakce jsou však velmi daleko od příznivých. Ben Affleck jako zabijácký rain man zní naštěstí zajímavě a trailer vypadá dobře.

Doctor Strange

(Doctor Strange, r. Scott Derrickson)

V kinech od: 27.10.2016

S překvapením jsem zjistil, že distribuční společnost Falcon posunula premiéru Doctora Strange o týden dopředu. To je pro mne vynikající zpráva, leč setrvávám v podezření, že to stáhnou zpět. Nicméně, zařadím to na tento seznam. Jsem fanoušek MARVELu a nový příspěvek do jeho masivního filmového světa si nemůžu nechat ujít. Do světa Avegerů vstupuje regulérní magie (ve filmech s Thorem je to spíš jen ochutnávka) a budou se tak dít zajímavé věci. Vypad to parádně a snad tak zase dostaneme rok, ve kterém budou dvě "silnější" marvelovky. Jeden z mých nejočekávanějších filmů roku.

Sebevražedný oddíl

(Suicide Squad, 2016, r. David Ayer)

Sebevražedný oddíl – Freeman Ent.

Nakladatelství MARVEL sklidilo obrovský úspěch s filmy na motivy svých komiksů, poslalo do kin oblíbené superhrdiny Iron Mana, Thora, Captaina Americu, Hulka a celé to s ještě větším úspěchem projilo do jednoho crossover filmu Avengers (The Avengers, 2012, r. Joss Whedon). Bylo první, kdo se odhadlal k takovému kroku, to jest postupně plánovaně rozvíjet několik značek, umístit je do jednoho světa a spojit do jedné velké značky. Konkurenční nakladatelství DC samozřejmě chtělo úspěch MARVELu zopakovat, ale na rozdíl od něj dlouho čelilo problémům. Nakonec se jim tedy díky filmu Muž z oceli (Man of Steel, 2013, r. Zack Snyder) podařilo rozjet svůj vlastní propojený filmový vesmír (DC Extended Universe) a jejich vlajkovou lodí měl být snímek Batman v Superman: Úsvit spravedlonosti (Batman v Superman: Dawn of Justice, 2016, r. Zack Snyder). Ten se však setkal s nepříliš dobrou odezvou u kritiků a s jen o něco lepší u fanoušků. Nyní přišel do kin jejich další film z DCEU Sebevražedný oddíl od Davida Ayera, režiséra a scenáristu filmů jako Patrola (End of Watch, 2012) či Železná srdce (Fury, 2014), který také napsal oceňovaný snímek Training Day (2001, r. Antoine Fuqua). Jako u většiny jeho filmů nemohu říci, že se jedná o film jednoznačně dobrý.

Amanda Waller dá dohromady tým nebezpečných uvězněných zločinců se zvláštními schopnostmi, aby za příslib snížení trestu bojovali s jinými nadpřirozenými entitami ohrožující USA. Mezi nimi je třeba nájemný zabiják Deadshot, psychopatka Harley Quinn, oheň ovládající bývalý gangster El Diablo a další a dohlíží na ně plukovník Rick Flag ze speciální jednotky.

To první, co asi každého napadne, že je na tomto filmu zajímavé je, že Sebevražedný oddíl nesleduje klasické superhrdiny, ale netradičně jako protagonisty volí zločince, vyvrheli a vojáky. To je sice pravda, avšak je to pořád v limitech hollywoodského velkorozpočtového filmu. Všichni ti zločinci působí v konečném důsledku sympaticky, například Deadshot se svým silným morálním kodexem a starostí o dceru bude pro diváky jistě pozitivní postava, zvláště díky tomu, že film nabízí srovnávání s bezskrupulózní, manipulativní Amandou Waller, která má zastupovat tu „správnou“ stranu. Obdobně i ostatní členové skvadry mají, nebo v sobě nacházejí kladné vlastnosti, jeden ze základních motivů filmu totiž je vytvoření fungující týmu díky nalezenému vzájemnému respektu a hlavně „zlodějské cti“. Je pro mě ale pořád velmi příjemná změna vidět místo frajerů v pláštěnkách nebo nablýskaném brnění bandu drsňáků ve vojenském oblečení a obyčejných bundách a kabátech, co místo štítů, kladiv a luceren nesou pistole a útočné pušky, a co se mi líbí nejvíc, pohybují se zásadně pomocí taktických přesunů metr po metru, od ulice k ulici, od baráku k baráku. To samozřejmě zatím nezní nijak špatně. V čem film podle mne nejvíce selhává je samotná struktura vyprávění.

Film začíná v podstatě řadou několika dlouhých expozicí jednotlivých charakterů. Amanda Waller v restauraci seznamuje dva vysoké úředníky s Task Force X, řekne že má Deadshota a následuje dlouhý flashback seznamující s Deadshotovou minulostí, přičemž čistě pocitově informace v ní obsažené neodpovídají délce. Obdobně je to u dalších postav. Jakýkoliv vývoj zápletky je notně zdržován a už od začátku chybí filmu plynulost.

Když je úvod u konce a skvadra se vydá na misi, je to zhruba stejně inkoherentní a s nepříjemně přerývaným tempem. Misí překvapivě není zastavit záporáka, který chce zničit svět, ale zachránit jakousi osobu, která uvízla v ohrožené zóně. To probíhá tak, že se protagonisté prostě přesouvají z bodu A do bodu B a v každém z nich si trochu zastřílí. Do toho je našroubována podzápletka o tom, jak se Joker snaží zachránit Harley Quinn. Jokerova linie však vůbec s hlavním vyprávěním nesouvisí a nic nijak neposouvá. V posledním aktu filmu, poté co jsou všechny tyto motivy odstraněny, se naše parta konečně vydává porazit starobylé zlo ohrožující svět, přičemž dopad předchozího dění je opět minimální. O nějakém souvislém dění se tedy moc mluvit nedá a ani moc nepomáhá stejně diskontinuitní vývoj postav.

Většina z toho je ale něco, co v podstatě můžeme vytknout jak Patrole, tak Železným srdcím. V případě obou těchto filmů jsem v tom však spatřoval posun od hollywoodského vyprávění příběhů k realistickému, kdy je divákovi představována každodennost policistů respektive vojáků. Sebevražedný oddíl podle mne nic takového není, ale chtěl být vzrušujícím hollywoodským příběhem. Můžete samozřejmě namítat, že jistou míru epizodičnosti a nesoudržnosti měli i Strážci galaxie (Guardians of the Galaxy, 2014, r. James Gunn), ale tam se veškeré dění odvíjelo od orbu a vyprávění tak bylo efektivně scelováno.

Rozhodně se nejedná o realistické uchopení komiksu po vzoru Temného rytíře (The Dark Knight, 2008, r. Christopher Nolan), což nemyslím jako výtku. Tento Ayerův snímek je dost komiksově stylizovaný, podobně jako Batman v Superman, ať už na úrovni některých kostýmů, postav ( hlavně záporáci a ani například Harley Quinn není realistická postava) či barevné palety.Tón filmu se snaží držet toho jaký měly poslední trailery. V jinak docela temně laděném filmu je tak spoustu vtípků, suchých hlášek a veselých písniček.

Snímek je relativně rychlý, akční scény ostudu nedělají, občas se mihne velmi efektní záběr či scéna a film má oporu v dobrém castingu. Čistě osobně mám pak slabost pro brakové historky, drsné hrdiny a (filmovou) armádu, takže jsem i přes zmíněné výtky odcházel v docela dobré náladě. Jako u minulé DC štace však chápu nespokojenost a odmítání. Sebevražedný oddíl dokáže fungovat v rámci dílčích scén, jako celek šlape o poznání hůře. To je samozřejmě problém, zvláště dokud má za konkurenci MARVEL, kterému, přes všechno, co na něm můžete nemít rádi, nejde upřít jedno, dokáže své příběhy vyprávět velmi soudržně.

Unavená smrt

(Der müde Tod, 1921, r. Fritz Lang)

Dřív když se řeklo německý expresionismus, tak jsem si zaprvé představoval čistě hororové snímky a zadruhé jsem ho měl spojen jen se třemi filmy, Kabinet doktora Caligariho (Das Cabinet des Dr. Caligari, 1920, r. Robert Wiene), Upír Nosferatu (Nosferatu, eine Symphonie des Grauens, 1922, r. F.W. Murnau) a Metropolis (1927, r. Fritz Lang). Vůbec mi přitom nevadilo vědomí, že poslední zmíněný film je sci-fi. Proč to ale píši? No, prostě jsem zjistil, že německý expresionismus je víc než tyto tři snímky a zasahuje do větší škály žánrů než jen hororu. Jako právě Unavená smrt. Tento film Fritze Langa zůstává tak trochu ve stínu jeho slavnějšího a oceňovanějšího filmu Metropolis, který se běžně v různých žebříčcích řadí na přední místa (zároveň je to film, jehož obří rozpočet pomohl potopit celé expresionistické hnutí). Rozhodně by však kvůli tomu neměla být upozaďována, neboť se také jedná o dílo opravdu promyšlené a vynikající.

Film nejspíše vznikl pod vlvem o pět let staršího slavného amerického filmu Intolerance (Intolerance: Love's Struggle Throughout the Ages, 1916, r. D.W. Griffith) a vypráví o milenecké dvojici, která přicestovala do jedné vesnice, kde si své tajné sídlo vybudoval Smrt. Poté co si Smrt odvede jejího snoubence, se mladá žena vydá do sídla Smrti a pokouší se jeho život získat zpět. Smrt svolí a umožní získat mužův život zpět tím, že žena uchrání před zhasnutím alespoň jednu ze tří svící, jenž symbolizují lidské životy. To slouží režisérovi jako rámec pro další tři krátké příběhy. Tento Langův narativně velmi odvážný snímek obsahuje techniku příběh v příběhu a také vložený flashback a jednu zajímavou manipulaci s plynutím času.

Každý příběh se odehrává v jiném prostředí a trochu jiném období. První z oněch tří je dobrodružný film z arabské země, druhý je umístěn do renesančních Benátek a třetí je komediální příběh odehrávající se ve středověké Číně. Všechny tři jsou vlastně paralely k rámcovému příběhu. Vždy se jedna žena snaží zachránit život muži, kterého miluje před mocnějšími bytostmi (arabský kalif, italský vysoký šlechtic, čínský císař), stejně jako se protagonistka rámcového příběhu snaží zachránit svého snoubence od skonu, o nemž, jak ji Smrt řekne, rozhodl sám Bůh. To je také leitmotiv celého filmu: souboj lásky a smrti. Aby paralela ještě vynikla hrají klíčové role stejní herci.

Na rozdíl od Intolerance Lang nesestříhal příběhy paralelní montáží a nevypráví tak čtyři oddělené syžety jakoby současně, ale přerušil vyprávění rámcového příběhu a ostatní vložil do něj seřazené za sebou. To se může zdát jako mnohem jednodušší vyprávěcí struktura než zvolil Griffith ve svém spektáklu, ale má své opodstatnění. Podle mne to hlavně přispívá k vystupňování napětí. Nejde totiž jen o napětí jestli svého milence zachrání jen například princezna Zobeida (příběh první svíce), pokud ho nezachrání, tak tak se protagonistce z rámcového příběhu sníží šance na záchranu toho jejího. S každým příběhem se tak šance zmenšuje a napětí vzrůstá. Proto také je příběh poslední svíce nejdelší. Zároveň ale snímek působí méně soudržně.

Filmy německého expresionismu jsou založeny především na mizanscéně (vše co se objeví ve filmovém okénku). Unavená smrt je film hodně výpravný, ve vetší či menší míře expresionisticky stylizovaný. Kompozice tvoří výrazné kostými, bohaté dekorace a různorodá prostředí od středověkého Německa, po exotické lokace Arábie a Číny vypadají opravdu živě, bohatě a velmi efektně. Taktéž výborně vypadají filmové triky, kterých je film, a zvlášť čínský příběh, plný. To zahrnuje různá zjevování se a proměny postav, let na létajícím koberci, létající kůň a několik dalších.

Osobně mi přijde, že na toto období je tento film překvapivě akční, je v něm mnoho různého pohybu a taktéž akční scény jako útěk před pronásledovateli nebo třeba šermířský souboj. Viděl jsem od Fritze Langa zatím jen dva snímky, právě Unavenou smrt a Metropolis, a oba se mi zdáli o něco svižnější a akčnější než díla ostatních režisérů (což neznamená nezbytně lepší).

Fritz Lang byl režisér, který výborně zvládal jak atmosférické, tak akční momenty, nebál se vypravěčsky trochu experimentovat a měl dozajista úchvatný smysl pro vizuál. A tento film je toho důkazem, byť je to jen jeden z prvních kroků na cestě k projektům ještě velkolepějším, hlavně tedy jeho megalomanskou, dechberoucí sci-fi. Ačkoli bych Unavenou smrt neoznačil za jeho mistrovské dílo zcela jistě je to dílo, které vyniká a je hodno pozornosti.

Spotlight

(2015, r. Tom McCarthy)

Recenze, kterou jsem napsal před pár měsíce pro získání zápočtu z filmového semináře.

Osmaosmdesáté předávání cen Americké filmové akademie (tzv. „oscarů“) vypadalo ještě před svým začátkem jako noc, která bude patřit především filmu REVENANT Zmrtvýchvstání (The Revenant, 2015, r. Alejandro G. Iñárritu). Ten získal nejvíce nominací, brzy již ale začal být porážen jinými snímky a v samotném závěru nedokázal proměnit nejprestižnější cenu večera. Pro mnohé bylo překvapením, že si ji odnesl právě mnohem nenápadnější Spotlight, který vyhrál hned na začátku večera cenu za nejlepší původní scénář. A osobně musím říci, že vidět hlavní cenu právě u tohoto snímku mi dělá radost (byť velký podíl na tom má, že jsem prostě nechtěl, aby vyhrál právě Revenant či Room Lennyho Abrahamsona).

Spotlight je film o investigativní žurnalistice ze stejné skupiny snímků jako Dobrou noc a hodně štěstí (Good Night, and Good Luck, 2005, r. George Clooney), Zodiac (2007, r. David Fincher) a hlavně Všichni prezidentovi muži (All the President's Men,1976, r. Alan J. Pakula), který je nejspíš jeho největším inspiračním zdrojem. Film vychází ze skutečné události.

V redakci bostonského deníku The Boston Globe je vyčleněn zvláštní tým novinářů známý jako „Spotlight“, který se zaměřuje na dlouhotrvající a náročná vyšetřování. V roce 2001, poté co se k redakci přidal nový šéfredaktor, se začali zaobírat případem sexuálního zneužití dětí katolickým knězem. Postupně odhalili, že se nejednalo o ojedinělý případ, ale že v celém Bostonu je desítky kněží z historií sexuálního zneužívání a hlavně, že církev tyto zločiny systemticky zastírala a zatajovala před veřejností. Po více než rok dlouhém vyšetřování odkryl tým celý příběh a povedlo se jim změnit mnoha lidem život.

Film se nesnaží ukázat divákovi objektivní obraz události, ale mnohem více ho (stejně jako u Všech prezidentových mužů) zajímá proces jejího odhalování. A staví na tom aby nám tuto proceduru vylíčil pokud možno co nejvíce autenticky. Vyšetřování novinářů je podané jako pomalá nepříliš vzrušující činnost. Jako únavná a tvrdá práce odehrávající se převážně za stolem. Většinu syžetu tvoří rozhovory hlavní šestice novinářů s různými postavami, obětmi, duchovními, právníky a podobně, nebo sedí nad různými fascikly a snaží se rozkrýt obraz minulosti. Často jsou důležité informace církví zahlazeny, či pohřbeny v minulosti. Jak příznačně tak působí scéna, kdy důležité dokumenty najdou v tmavém sklepě s mrtvou krysou v koutu. Každá zpráva, každá teze se ještě musí několikanásobně ověřit a pátrání tak zabírá velké množství času a úsilí. Před postavami a před divákem se rozprostírá velké množství jmen, čísel a vztahů. Samá data. Ty si postavy a divák musí pamatovat a dávat do souvislostí.

Podobně jako ve filmu Všichni prezidentovi muži jsou postavy tímto sběrem a vyhodnocováním informací přímo posedlí. Skoro vždy jsou zobrazováni v práci a neustále pracují. Když někam potřebují jít mluví přitom o svých objevech, když jedí v restauraci také mluví o práci, když je jedna z postav na golfu či na oslavě rozhovor se stočí k práci, objeví se nové informace a vyhodnocují se. Pokud jsou zobrazováni doma je to také ve vztahu k práci. Ta jim soukromý život narušuje. Například Mike Rezendes má kvůli jeho neustálému pracovnímu nasazení problémy s manželkou. Další čelí své vlastní vnitřní krizi z rozčarování z tak na první pohled důvěryhodné instituce. Nikdy se ale nenechají ničím odradit v nalezení pravdy.

Přesto film vůči novinářům vyznívá velmi pozitivně, na rozdíl třeba od Zodiaca, kde je právě ta posedlost zobrazena jako velmi nezdravá, sebedestruktivní a beznadějná. Ve Spotlight se ale taková dlouhotrvající, trpělivá práce vyplatí. Snímek v podstatě skládá žurnalistice velkou poklonu a prezentuje velmi optimistický pohled na média. Pokud se k takové práci přistupuje poctivě, nestranně a nezaujatě, mohou být přesně tím nástrojem demokratické kontroly jakým by ideálně měla být.

Stejně jako vyšetřování postav samotný film volí pomalé tempo, je trpělivý a plný velkého množství detailů. Odráží tím právě tu pečlivou profesionální práci protagonistů. A maličko vypadá jako by vypadl z trochu jiné éry. Převažují na dnešní dobu nezvykle dlouhé záběry či dlouhé sledovací kamerové jízdy, když se postavy baví při chůzi. Místo střihu se někdy jen pomalu přerámuje, nebo se narativní akce inscenuje v hlubokém prostoru a postavy spolu komunikují mezi plány prostoru.

Spotlight je pomalé, poklidné procedurální drama o dlouhém a pečlivém vyšetřování a probíráním se velkým množstvím informací a velká oslava investigativní žurnalistiky. Vskutku vyžaduje od diváka trochu trpělivosti a ochotu si ukládat síť dat do paměti, ale rozhodně se vyplatí přistoupit na její hru. A určitě to není jen bublina nafouknutá velkým tématem.

A-Team

(The A-Team, 2010, r. Joe Carnahan)

Před pár měsíci jsem předpovídal, že Warcraft: První střet (Warcraft, 2016, r. Duncan Jones) vydělá balík. Seknul jsem se hodně a ukázalo se, že kdyby nebylo čínského trhu, byl by v červených (hodně červených) číslech. Moje naděje na novou fantasy trilogii tak visí na vlásku. Přitom jsem se zamyslel nad filmy, u kterých jsem si hodně přál sequel, žel nedostal jsem ho a asi nikdy nedostanu. Napadl mě například Dredd (2012, r. Pete Travis), TRON: Legacy (2010, r. Joseph Kosinski) nebo američtí Muži, kteří nenávidí ženy (The Girl With The Dragon Tattoo, 2011, r. David Fincher). A pak mě napadl právě A-Team, přičemž jsem se rozhodl se na něj po letech znovu podívat.

A-Team vychází ze stejnojmenného televizního seriálu o čtyřech nespravedlivě odsouzených vojácích živících se jako žoldáci, který se v Americe dostal na televizní obrazovky v roce 1983. Ten se dočkal celkem pěti řad a dokonce si vydobyl kultovní status. Film na jeho motivy se připravoval dlouho, prý od poloviny devadesátých let, a původně ho měl točit John Singleton, až později ho nahradil právě Joe Carnahan, jehož do té doby nejvýraznějšími filmy bylo Sejmi eso (Smokin' Aces, 2006) a Narkotika (Narc, 2002). Jeho film můžeme vnímat tak trochu jako prequel zasazený do současnosti, v němž postavy potkáváme před tím, než se začaly živit jako žoldnéři a představuje nám jak k tomu došlo, ač v poněkud pozměněné a aktualizované podobě (v seriálu je to navázáno na válku ve Vietnamu). Jsou zachovány všechny čtyři hlavní postavy i jejich charakterové rysy, schopnosti a do jisté míry i vzhled, beze změny zůstal i ústřední hudební motiv.

Film funguje jako by byl sám jednou řadou seriálu. Je rozdělen do pěti výrazně oddělených aktů, přičemž první akt slouží jako prolog k následnému vyprávění. Začíná přímo ve středu dění jedné náhodné mise v Mexiku a během akce se nám představí a elementárně charakterizují jednotlivý čtyři členové jednotky A-Team („Hannibal“ Smith, „Hezoun“ Peck, B.A. Baracus a Murdock), která se na konci díky této misi ustaví. Další čtyři akty se odehrávají o osm let později a rozvíjí se v nich jednoduchý žánrový příběh o tom, jak v Iráku dostane A-Team tajný úkol ukořistit ilegální štočky pro výrobu amerických bankovek. Jsou však podvedeni, štočky jim byly ukradeny, byl zabit jejich přítel a celý tým se dostal do vězení. Musí tedy utéct, očistit své jméno a při té příležitosti se pomstít. Každý akt je jako jeden díl seriálu, ve kterém postavy musí dokončit dílčí úkol, aby mohly dokončit svoji misi, a každý akt má svoji vlastní odlišnou akční scénu. Film naštěstí zapojuje několik motivů, které prostupují celé vyprávění, nebo alespoň jeho části (třebaže se jich rozvíjí jen málo), a tak nepůsobí jako úplně nesoudržný.

Samotný prostý žánrový příběh toho ale až tak mnoho nenabízí a jen za sebe jednoduše pokládá překážky a zvraty. Stejně prostá je charakterizace postav, jenž nepřekročí to, co se divák dozvěděl v prologové části a vývoj je omezen pouze na málo z nich, (Peck – romantická linie se Sosovou; B.A. Baracus). I ty působí spíše zkratkovitě a skokově než jako postupné rozvíjení, byť jsou velmi dobře vypointované. Co velmi dobře funguje je casting. Všem hercům role skvěle sedla, hlavně hlavní čtveřice má mezi sebou výbornou týmovou chemii a jejich rozhovory a špičkování působí velmi přirozeně a všichni svým jednoduchým postavám dokáží v každém okamžiku vdechnout život.

Vyprávění je však velmi svižné, nikde se nezdržuje a jednotlivé akty jsou relativně krátké. Celou stopáž si tak udržuje rychlé tempo, žene se vpřed z místa na místo, od akce k akci, z aktu do aktu. Vyprávění Carnahan ještě zrychluje tím, že často překrývá dvě scény, klasicky u scény z vysvětlováním plánu zároveň sledujeme i jeho provedení, ale i další. To vytváří zaprvé velmi efektní montáže (zvláště dobře vypadá scéna soud-pohřeb) a umožňuje zatajit před divákem důležitou informaci o plánu, a tak ve správnou chvíli překvapit či napnout, současně to efektivně komprimuje čas. Tím dokáže částečně odpoutat pozornost diváka od výtek z předchozího odstavce.

Režisér Carnahan se rozhodl pojmout snímek jako odlehčenou zábavu a přitlačil na komediální rovině. Film se tak pohybuje v nadsazeném a uvolněném duchu, hlavně akční scény, které zahrnují létání jsou hnány do komediálního absurdna (například scéna s tankem). Nevzdává se však být v klíčových momentech dramatický či napínavý.

V akci je film kinetický až hyperaktivní a spoléhá se převážně na relativně rychlý střih, rychlé švenky a blízké rámování. To jim dodává určitou divokost a fyzičnost nicméně hlavně v kontaktních soubojích se bohužel v kombinaci s nevhodnými kompozicemi a kamerovými úhly stává akce nepřehlednou. Ostatní akční scény už jsou na tom lépe (více zapojuje celky a delší záběry), zvláště pak (opět) ty zahrnující létání, tam se tvůrci nejvíce vyblbli, obsahují nejvíce nápadů, vtipných slovních výměn a dělají film zapamatovatelným. Hlavně tedy ta scéna s tankem.

A-Team není dílo dokonalé, není to precizně vycizelovaný akční film jako například Smrtonosná past (Die Hard, 1988, r. John McTiernan), Skála (The Rock, 1996, r. Michael Bay) či Bourneovo ultimátum (The Bourne Ultimatum, 2007, r. Paul Greengrass). I tak je to podle mne zábavná žánrová jízda, u které mě ještě dlouho bude mrzet, že vznikla jen jedna.

Na co se těším do kina

červenec a srpen

Začalo léta, začaly konečně prázdniny a já se opět rozhodl ujasnit si na další dva měsíce do jakých filmů vrazit peníze. Překvapivě jich tentokrát není tolik kolik bych čekal a dokonce by mohly postupně ubívat. První tři jsou filmy, na které chci jít určitě. Co se týče těch dalších, nejsem si jistý co od nich očekávat a definitivně se rozhodnu na základě ohlasů od kritiků a diváků, popřípadě dalších faktorů.

Jason Bourne

(Jason Bourne, r. Paul Greengrass)

V kinech od: 28.07.2016

„Jesus Christ, that's Jason Bourne!“ Po letech je zpět. Ten pravý a jediný Bourne. A zpět je taky Paul Greengrass, který stojí za druhým a třetím dílem, které považuji za geniální. Jason Bourne je tak asi můj nejočekávanější film léta a možná i roku.

Sebevražedný oddíl

(Suicide Squad, r. David Ayer)

V kinech od: 04.08.2016

Po nepříliš dobře přijatém Batman v Superman přichází DC z dalším pokusem přesvědčit, že její filmový vesmír má smysl. Tentokrát to bude (skoro) auteurský film Davida Ayera (Patrola, Železná srdce). Z traileru to vypadá fyzicky, drsně, docela temně a zároveň hravě a vtipně.

Star Trek: Do neznáma

(Star Trek Beyond, r. Justin Lin)

V kinech od: 18.08.2016

Tvůrci (hlavně scenárista a představitel Scottyho Simon Pegg) slibují návrat ke kořenům série. Fanoušci se totiž divně šklebili na Abramsovy předchozí dva kousky, hlavně na Do temnoty, kde Star Trek v podstatě transformoval do vesmírného Mission: Impossible a místo objevování kosmu se naháněl meziplanetární terorista. To by se teď mělo změnit. Já se těším hlavně na další vzrušující sc-fi dobrodružství. A na jednu z posledních rolí zesnulého Antona Yelchina.

A teď ty ne-tutovky

Legenda o Tarzanovi

(The Legend of Tarzan, r. David Yates)

V kinech od: 07.07.2016

Nové dobrodružství Tarzana, který se usadil se svou milovanou Jane v Londýně. Teď se vrací zpět do džungle a postaví se Christophu Waltzovi. Podlý zloduch, dívka v nesnázích a statečný hrdina, tohle by mohlo být velmi klasické starosvětské dobrodružství. Kritici se zatím netváří moc nadšeně na Rotten Tomatoes to má drtivých 35% pozitivních recenzi a průměrnou známku 5/10. Mám ale pořád docela chuťna to jít. Alespoň vidět v čem to tak selhává.

Krotitelé duchů

(Ghostbusters, r. Paul Feig)

V kinech od: 28.07.2016

Tak dlouho se nedařilo dostat do produkce regulérní trojku až zemřel Harold Ramis (scenárista a představitel Egona Spenglera) a začal se místo toho připravovat remake (či co to je). A tak tu máme feministickou verzi od Paula Feiga (Ženy sobě, Drsňačky, Špión). To by zajímavé být mohlo, trailery mě však moc nebaví. Zatím to chci vidět spíše kvůli tomu, že mám rád původní film.

Mělčiny

(The Shallows, r. Jaume Collet-Serra)

V kinech od: 11.08.2016

Thriller o tom jak surfařka uvízne na skále a ohrožuje ji žralok. Trailery mě zas tak nezaujaly. Naděje u mne vzbuzuje jméno režiséra (stojí za filmy Orphan, Neznámý, NON-STOP, Noční běžec, ty vyvolávaly spíše smíšené reakce, já si je ale všechny užil) a na Rotten Tomatoes to nemá špatná čísla (75% a 6.4/10). Krvavými béčky je taky člověk živ. Pokud teda nebude Blake Lively jen sedět na kameni a koukat na moře.

Můj kamarád drak

(Pete's Dragon, r. David Lowery)

V kinech od: 25.08.2016

Vůbec nevím co to je, ani jsem neviděl žádný Loweryho film. Obsazení je ale vynikající (Bryce Dallas Howard, Karl Urban a Robert Redford) a je tam drak. A už dlouho jsem neviděl pěkný rodinný film.

Buchty a klobásy

(Sausage Party, r.  Conrad Vernon, Greg Tiernan)

V kinech od: 25.08.2016

Seth Rogen (člověk zodpovědný za filmy Travička zelená, Apokalypsa v Hollywoodu, nebo třeba Interview) je prostě magor a s kamarádama vymyslel tuhle šílenost. Trochu perzifláž disneyovek, trochu horor, trochu zhulenecká komedie a nejspíš ještě tak deset dalších věcí. Doufám, že se veškerá vtipnost nevyčerpala námětem a dílčími fórky z trailerů.

Hra peněz

(Money Monster, 2016, r. Jodie Foster)

 

Přestože už dnes není příliš aktivní, tak snad Jodie Foster nemusím moc představovat. Její herecká kariéra je velice bohatá, pracovala s mimořádně zajímavými režiséry (mimo jiné Martin Scorsese, Spike Lee nebo třeba David Fincher) a má doma dva Oscary (za Mlčení jehňátek a drama Znásilnění). Její režijní kariéra zas tak známá není. I s tím posledním čítá zatím čtyři filmy a přispěla do několika seriálů (překvapilo mě, že režírovala jednu epizodu Domku z karet). Jejím nejnovějším snímkem je thriller odehrávající se v reálném čase, ve kterém si zahráli George Clooney, Julia Roberts a Jack O'Connell.

Lee Gates (George Clooney) s pomocí své producentky Patty Fenn (Julia Roberts) každý den uvádí zábavnou (skoro estrádní) show o finančnictví a investování Hra peněz. Poté, co jedna obchodní společnost ohlásí, že kvůli chybě v počítačovém programu přišli o 800 miliónů dolarů, a její akcie se propadnou ke dnu, se do televizního vysílání s pistolí v ruce vřítí mladík Kyle Budwell (Jack O'Connell), který na Gatesovu radu do společnosti investoval všechny své peníze. Donutí Leeho obléci si vestu s trhavinou a v přímém přenosu se dožaduje vysvětlení.

Film jako thriller tedy stojí na dvou základních kamenech. Zaprvé je to napětí, zda Kyle zabije Leeho a další a snad nebude moc spoiler, když napíšu, že v průběhu vyprávění se to naopak transformuje v napětí, zda Kyle přežije. Zadruhé zvědavost, co ve skutečnosti stálo za obřím finančním úpadkem firmy. Má tak fungovat také jako kriminálka o odhalování pachatele a jeho motivací. Celý se odehrává na několika málo místech, převážně v jednom televizním studiu. A jako takováto žánrovka film podle mne trochu selhává

Napětí jestli někoho Kyle zabije, nemůže dostatečně dlouho fungovat, protože ten se velice brzy vyprofiluje spíše jako sympatický, spravedlivě rozhořčený člověk z lidu, který stejně nikomu neublíží, než jako nebezpečný šílenec. Druhé zmíněné naskočí po relativně dlouhé době. Až zhruba v polovině je konečně definitivně zavrženo oficiální vysvětlení finančního propadu a může se plně rozjet pátrání po pravdě, kterou Kyle od začátku vyžaduje. To se ale sestává jen z několika jednoduchých (nebo spíše jednoduše působících) odhalení, místo systematického postupného odhalování stop.

Mezi jednotlivými dějovými posuny snímek se snímek zabývá jednotlivými postavami, hlavně co se týče Gatese a Kyla. Gates v průběhu filmu poznává Kylovu osobnost, začíná chápat jeho hledisko a soucítit s ním, což vrcholí v posledním aktu filmu. Sám díky interakci s ním odkrývá o sobě informace a proměňuje se. Charakterový vývoj Leeho Gatese je tak dalším důležitým motivem vyprávění. Jenže tady zase narážíme na problém, že postavy jsou spíše jednoduché typy o několika málo vlastnostech, než plnohodnotné charaktery a Gatesovo změna působí více skokově, než jako postupně gradovaná proměna. Herci naštěstí dokáží své postavy vyzdvihnout a dodat jim trochu života.

Tvůrcům však nešlo o to natočit jen žánrovku a scenáristé zabudovali svého scénáře několik témat. Ve filmu se naráží na kyberkapitalismus a na nebezpečí schopnosti moderních technologií převádět obrovské množství peněz velmi rychle a skoro neviditelně. Technologii však snímek jednostranně neodsuzuje, poněvadž díky nim je také celý podvod odhalen. Dotýká se také současné společnosti a její posedlosti penězi a egoismu. Nakonec to vše působí dost tezovitě a trochu banálně.

 Oceňuji, že si režisérka dala zajímavá omezení, to jest natočit skromný pomalejší rozvážný thriller, který chce sdělovat. Jodie Foster nakonec ale nezvládla vystavět napětí ani stupňovat divákovu zvědavost a její film působí spíše monotónně a trojice scénáristů (alespoň co se zdá z výsledku) nedokázala náměty rozpracovat do hloubky.

Na co se těším do kina

květen a červen

Pomalu už končí duben a za týden tu máme začátek května. Co to znamená? Zaprvé, že se blíží ve škole první zkoušky a zápočty, takže je asi vhodný čas začít konečně něco dělat. A za druhé, a to je mnohem důležitější, do kin se blíží film Captain America: Občanská válka. Počítám dny u obojího. A napadlo mě přitom sepsat si filmy na které se během příštích dvou měsíců nejvíce těším a proč. Je jich (zatím) devět a seřadil jsem je podle data premiéry v ČR, u shodných podle toho, na který se těším víc.

Captain America: Občanská válka

(Captain America: Civil War, r. Anthony Russo, Joe Russo)

V kinech od: 05.05.2016

Marvel momentálně vydává dva filmy ročně a tento rok jako první přijde očekávaná Občanská válka, jejich třináctý film. K režii se vrátilo duo z Návratu prvního Avengera (můj druhý nejoblíbenější film série) a já předpokládám jeden z top 10 filmů 2016. Na internetu je možné najít první reakce na film. Já se jím snažím vyhýbat, co jsem ale náhodou zahlédl, tak to vypadá na velké nadšení, takže to vypadá, že to splní.

X-Men: Apokalypsa

(X-Men: Apocalypse, r. Bryan Singer)

V kinech od: 19.05.2016

Komiksové filmy nás jen tak neopustí a dva týdny po Občanské válce se vrátí série o mutantech. Devátý film ze série a čtvrtý, který režíroval její otec Brian Singer. Navazuje na události z předchozí Budoucí minulosti a má zakončit trilogii započatou První třídou od Matthewa Vaughna. Poslední staří x-meni dostali nové tváře a střetnou se s jedním ze svých nejmocnějších oponentů. Ačkoli trailery zatím lákají nejvíce na mohutnou akci, tak se s vámi vsadím, že to bude více stát na pečlivě vystavěném vyprávění a postavách.

Správní chlapi

(The Nice Guys, r. Shane Black)

V kinech od: 02.06.2016

Scenárista a režisér Shane Black je můj velký oblíbenec. Napsal vynikající nahláškovanou buddy movie Smrtonosnou zbraň a ještě lepší nahláškovanou buddy movie Poslední skaut. Sám si napsal a zrežíroval Kiss Kiss Bang Bang, který si utahoval z noir filmů (a zároveň byl nahláškovaná buddy movie) a pro Marvel napsal a zrežíroval Iron Man 3 (do kterého svůj oblíbený žánr opět zabudoval). Jeho velkofilm vydělal přes miliardu a oteveřel mu v hollywoodu všechny možné dveře.  Ale on si sám udělal menší nahláškovanou buddy movie odehrávající se v 70. letech. Ústřední dvojici hrají Russell Crowe a Ryan Gosling a čekám příval šílených sitaucí, vtipných dialogových výměn a chytré vyprávění. Jediná škoda, že jsem viděl tak málo sedmdesátkových filmů a spoustu věcí mi pravděpodobně unikne.

Želvy Ninja 2

(Teenage Mutant Ninja Turtles: Out of the Shadows, r. Dave Green)

V kinech od: 02.06.2016

Další film podle komiksu. Nová verze hrdinů v krunýři z produkční dílny Michaela Baye nebyla přijata zrovna nejlépe. Dokonce mnoho různých seznamů ji uvádí jako jeden z nejhorších filmů roku 2014. Já si ji však užil. A vyhlížím druhý díl, kde konečně bude i Bebop a Rocksteady a alespoň na chvíli se staví i Krang. Určitě dorazí mnoho pre-pubertálního humoru, pubertální záběrů Megan Fox, rozverné akce a ničím neskrývané a hrdé přiblblosti a naivity. A na tom vlastně není nic špatného.

Warcraft: První střet

(Warcraft, r. Duncan Jones)

V kinech od: 09.06.2016

Tato adaptace slavné videohry vznikala už od roku 2006 a film z pozice režiséra jednu dobu připravoval Sam Raimi. Ten nakonec projekt opustil, ujmul se ho talentovaný Duncan Jones (Moon, Zdrojový kód) a po všech těch letech je to konečně tady. Skoro. Samotné hry Warcraft ani World of Warcraft jsem nikdy nehrál a moc ten svět neznám, ale těším se na klasické dark fantasy dobrodružství, kterých je takový nedostatek. Jinak se mi také líbí ta videoherní stylizace a obsazení plné skvělch, ale ne zas tak známých herců. Věřím, že nás čeká zajímavá série. A až to uspěje (o čemž nepochybuji) a připravovaný Assassin's Creed také, bude dočkáme se více adaptací videoher. Osobně bych rád viděl Gears of War.

V zajetí démonů 2

(The Conjuring 2, r. James Wan)

V kinech od: 09.06.2016

Po prvním V zajetí démonů z roku 2013 jsem někde slyšel, že James Wan tvrdil, že chce skončit s hororem. Nevím jsetli je to pravda, jsem příliš líný na to, abych to zjišťoval. Tak či onak se to ale zatím nestalo a v Malajsii narozený australský režisér nás vystraší znovu. Opět to vypadá na plíživý atmosférický horor, tak typický pro jeho tvorbu.

Hra peněz

(Money Monster, r. Jodie Foster)

V kinech od: 16.06.2016  30.06.2016

Film o kterém jsem ani nevěděl, že existuje, než na mě v kině náhle vyskočil trailer. Z něj to vypadá na šlapavý thriller o špinavých praktikách ve světě financí. Snad to bude víc napínavá podívaná, než dojímaní se nad nespravedlností v kapitalismu. Nevím, co od Jodie Foster jako režisérky očekávat. Žádný její předchozí režijní počin jsem neviděl, ale co jsem tak koukal na po internetu, žádný z nich nebyl jednoznačně dobře přijat. To ale nemusí vůbec nic znamenat. Nechám se v kině překvapit. Když už nic, tak strávit hodinu a půl ve společnosti George Clooneyho, Julie Roberts a Jacka O'Connella nebude zas tak zlé.

Den nezávislosti: Nový útok

(Independence Day: Resurgence, r. Roland Emmerich)

V kinech od: 23.06.2016

Před lety (už ani nevím kolik mi bylo) jsem v televizi viděl Emmerichův Den Nezávislosti z roku 1996 a byl to nějakou dobu jeden z mých nejoblíbenějších filmů. A dnes si pořád myslím, že je to vynikající snímek. V dohledné době plánuji se na něj opět podívat a třeba něco o něm zkusit napsat. Snad to stihnu před tím, než dvojka přijde do kin. Ta se plánovala řadu let, hned po úspěchu prvního dílu, ale podařilo se ji natočit až teď. A bude stát za to. Mimozemšťané jsou totiž po dvaceti letech zpět, mají ještě větší loď, jsou hrozně nasraní a hodí Dubaj na Londýn. Ano, Emmerich unleashed. U toho prostě musím být.

Obr Dobr

(The BFG, r. Steven Spielberg)

V kinech od: 30.06.2016  01.09.2016

Spielbergovi tento rok bude sedmdesát let. Přesto nepolevuje a momentálně točí jeden film za druhým. Po výborném Mostu Špiónů přichází rodinné dobrodružství podle stejnojmenné knihy Rolanda Dahla. Nečetl jsem, ani neplánuji. Ale točí to neselhávající režisér a z traileru to vypadá vážně pěkně. S trochou štěstí by z toho mohl být E. T. pro nové tisíciletí... No to jsem asi trochu přestřelil.

P.S.: Obr Dobr byl přesunut na 01.09.2016. Takže jich je nakonec jen osm. A zrovna na Spielbergův film je čekání opravdu nepříjemné.

P.P.S.: Ještě bylo změněno datum premiéry Hry peněz.

Pád Londýna

(London Has Fallen, 2016, r. Babak Najafi)

 

Před třemi lety natočil režisér Antoine Fuqua (Training Day, 2001; Odstřelovač, 2007; Equalizer, 2014) reminiscenci na film Smrtonosná past (1988) Pád Bílého domu (2013). Agent tajné služby a prezidentův bodyguard Mike Banning (Gerard Butler) se tehdy ocitl uvězněný v Bílém domě a musel z rukou teroristů vysvobodit prezidenta Ashera (Aaron Eckhart). Film sklidil smíšené reakce, přesto však vydělal tolik, že nyní přišlo do kin pokrašování. Antoina Fuquu nahradil íránsko-švédský režisér Babak Najafi (švédské drama Sebbe, 2010; švédské akční krimi Snadný prachy II, 2012; 2 epizody amerického akčního krimiseriálu Banshee), rozpočet zeštíhlil o 10 miliónů (první film stál 70 miliónů, tento pouze 60) a změnilo se místo, kde se akce odehrává.

Po událostech prvního dílu je Mike Banning pořád dělá prezidentovi ochranku a každodenní stereotyp naruší pohřeb britského premiéra. Kvůli tomu se v Londýně shromáždí většina představitelů států západního světa. Toho využije překupník zbraní Aamir Barkawi (Alon Aboutboul) a podnikne masivní teroristický útok. Zemře řada státníků a nevinných civilistů a Londýn zachvátí panika. Prezident Asher a Mike útok přežijí a je opět na Mikovi, aby dostal svého šéfa do bezpečí a jako bonus přitom zničil teroristy.

Pád Londýna je velmi jednoduchý a přímočarý akční film (ještě jednodušší a přímočařejší než první díl) s drsným hrdinou, který se neštítí záporáky brutálně eliminovat, víc střílí než se ptá a rozdává vulgarity s podobnou kadencí jako rány. Podobá se tak spíše lidem jako John McClane, Casey Ryback a John Patrick Mason než současným hrdinům jako Captain America. Přiznávám se, že mám pro takové starosvětské žánrovky docela slabost a v kinech mi chybí.

Film hraje s odkrytými kartami a hned od začátku je jasné kdo je kdo, co chce a proč a jak toho chce dosáhnout. Jediná tajemství k řešení je odhalit zrádce v tajné službě, ale film tomu věnuje jen minimální pozornost a odbude to ve dvou třech scénách. Syžet založený na jednoduchých přesunech z místa A na místo B odtud na místo C a ve finále na místo D a překonávání překážek cestou. Žádné odbočky, žádné flashbacky ani nic podobného, vyprávění směřuje zásadně dopředu a je neustále v pohybu. Zvraty jsou v podstatě předvídatelné (typické pro žánr), a tak diváka nečeká žádná velká překvapení. Soustředit se může na žánrová potěšení.

V tom se mi film líbí i více než předchozí film. V něm se totiž útočníci uzavřeli v nedobytném bunkru a jejich plány dále nesahali. Kromě dílčího úkolu s prezidentovým synem, tak Mike neměl moc možnost jak teroristy porazit, předtím než se pokusí opustit úkryt. To vyprávění dostalo trochu do slepé uličky. Minimálně od půlky to pak vedlo scénáristy k vyplňování času dost dementními kroky na obou stranách barikády (vláda nařídila útok vrtulníky, záporáci se zase bezdůvodně promenádovali po chodbách). „Bílý dům“ také se trochu pokoušel pracovat se záhadou, kdo jsou záporáci a co doopravdy chtějí, což byl ale pouze macguffin a vůbec na tom nezáleželo a akorát to zpomalovalo vyprávění. „Londýn“ takové problémy nemá. Zamrzí však, že stejně jako jednička, má druhý díl spíše přerývané tempo vyprávění, zvláště ve třetím aktu.

 Akce obsahuje honičky, přestřelky i souboje na blízko. Babak Najafi možná nemá zkušenost Fuqui, jeho akce je, ale vždy dobře přehledná a vždy je jasné kdo na koho střílí a kdo koho mlátí (na rozdíl třeba od posledního dílu 96 hodin). A nemyslím si, že jde jen o rychlost střihu, nepřehlednost akčních scén bývá často způsobena i kompozičními nedostatky. Není ale nikterak zvláště nápaditá. Jediné scéna, co vysloveně vyčnívá, je útok na základnu teroristů, který je natočen jako dlouhý nepřerušený záběr. Potěší, že je film „eRko“ takže akce je krvavá a brutální, což (mimo hororový žánr) není v kinech úplně běžné. Ale možná bude, protože ... Deadpool.

Banningovi a teroristům se sice zvětšilo pole působiště a film chce evidentně působit jako větší než předchůdce. Rozpočet ale podobně nenakynul. To způsobuje, že film působí trochu podfinancovaně. Většinu času se film odehrává v noci a chodí se po opuštěných tmavých ulicích a lacině vypadajících interiérech. A hlavně počítačové triky jsou na nižší úrovni než je dnes standard. Myslím si však, že k béčkovým filmům to tak nějak patří.

Cítím se trochu provinile z toho, že se mi líbí tak xenofobní film. Záporáci jsou takřka výlučně arabové a arabové jsou takřka výlučně záporáci. Mike Banning svou hláškou o „Fuckheadistanu“ dává najevo, že je úplně jedno odkud jsou dokud jsou z východu, a trochu to podporuje vidění arab = terorista. Film na začátku sekvencí s útokem amerického dronu, při kterém zemřeli i nevinní civilisté, snaží naznačit určitou kontroverzi. To ale film dále vůbec nerozvíjí a nijak to neobarvuje černobílé vidění světa. Pád Londýna může v tomto působit jako zrůda z hlubin velmi nedávné filmové historie, kde jsou Američané ti jediní správní, kde výlety do Evropy jsou zásadně nebezpečné, kde Evropani v podstatě neschopní, kde cizinci jsou nepřátelé a důvod k obavám.

Se svojí slabostí pro jednoduché středněrozpočtové akční žánrovky se nedokážu na tento film kvůli předešlému moc zlobit. Vypadá to, že jsem v tom v menšině. Až se vrátí John Wick tak to bude určitě lepší film. Zatím jsem rád za Butlera s kvérem ve slušně odvedené a otevřené brakové, i když trochu vypravěčsky a stylisticky nenápadité podívané. A budu rád, když za pár let spadne něco dalšího.