31. 10. 2016

Na co se těším do kina

listopad a prosinec


Poslední dva měsíce roku, přichází dalších několik očekávaných pecek a několik menších zajímavých filmů. Určitě jsem řadu přehlédl a na nějaké se nedostanu, ale co naplat. Jen tak mimochodem, Fantastická zvířata a kde je najít má premiéru v listopadu, ale jsem až překvapen jak moc mě to nezajímá, takže do kina jdu jen pokud bude zvlášť dobrá odezva.

Zúčtování

(The Accountant, r. Gavin O'Connor)

V kinech od: 03.11.2016

Thriller s Benem Affleckem. Natočil ho Gavin O'Connor, režisér filmu Warrior (2011), bohužel i filmu Jane Got a Gun (2016), které si vysloužilo dost špatné přijetí u fanoušků i kritiků. NIcméňe Zúčtování na tom není úplně zle, minimálně na CSFD a IMDb čísla nejsou nízká. Tak doufejme.

Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

(Hacksaw Ridge, r. Mel Gibson)

V kinech od: 10.11.2016

Mela Gibsona asi není třeba představovat, jak herec je to v podstatě legenda (byť na ústupu, ale kdo by neznal Smrtonosnou zbraň) a jako režisér díky svým kontroverzním snímkům také není neznámý, přestože svůj poslední režijní počin vypustil před deseti lety. Teď je tu s válečným dramatem podle skutečného příběhu. Vypadá to na velký, drsný spektákl.

Příchozí

(Arrival, r. Denis Villeneuve)

V kinech od: 10.11.2016

Kanadský režisér Denis Villeneuve je na vzestupu. Jeho předchozí dva filmy Sicario: Nájemný vrah (2015) a Zmizení (Prisoners, 2013) ho proslavily mimo festivaly a teď pracuje na pokračování slavné sci-fi Blade Runner (1982, r. Ridley Scott). Předtím ale dorazí jeho předchozí menší sci-fi o příletu mimozemšťanů a komunikaci s nimi. Film už byl promítán na několika festivalech a odezvu to má výbornou. Tohle by mohl být jeden z filmů roku.

Snowden

(Snowden, r. Oliver Stone)

V kinech od: 10.11.2016

Jak název napovídá, čeká nás filmové zpracování příběhu Edwarda Snowdena. Může to být suchý životopisný film, ale klidně by z toho mohl vylézt mrazivý provokativní thriller. Oliver Stone by byl schopný jednoho i druhého.

Noční zvířata

(Nocturnal Animals, r. Tom Ford)

V kinech od: 24.11.2016

Úpřímně, netuším moc co to je.Americký psychologický thriller a hrají v tom mimo jiné Amy Adams, Jake Gyllenhaal a Michael Shannon. Jo a trailer vypadá zajímavě a kritická odezva z festivalů je více než přívětivá.

Spojenci

(Allied, r. Robert Zemeckis)

V kinech od: 01.12.2016 26.01.2017

Válečná romance s Bradem Pittem a Marion Cottilard od režiséra filmů jako Forrest Gump (1994), trilogie Navrat do budoucnosti (Back to the Future, 1985, 1989 a 1990) a v nedávno Muž na laně (The Walk, 2015). Scenáristou je Steven Knight, který napsal například Východní přísliby (Eastern Promises, 2007) a Locke (2013). To zní velmi slibně.

Rogue One: Star Wars Story

(Rogue One: A Star Wars Story, r. Gareth Edwards)

V kinech od: 15.12.2016

Společnost Disney, která momentálně vlastní značku Star Wars, přislíbila, že dostaneme každý rok nějaký Star Wars film. Mimo hlavní sérii sequelů se tak připravuje tzv. Anthology série a Rogue One je první z nich. Film o tom jak rebelové získali plány Hvězdy smrti, které jsou jednou z premis pro příběh filmu z roku 1977. Nakonec sice nedostaneme drsnou válečnou sci-fi, protože Disney chce pořád rodinnou zábavu, ale i tak to vypadá na parádní podívanou. Režíruje autor nové Godzilly, kterou mimořádně obdivuji.

Assassin’s Creed

(Assassin’s Creed, r. Justin Kurzel)

V kinech od: 29.12.2016

Letos druhá adaptace populární videohry a tentokrát pod režijní taktovkou Justina Kurtzela, tvůrce nového Macbetha (2015). A podobně jako Macbetha tohle vypadá úžasně. Trailer zatím ukazují pěknou kombinaci videoherní nadsazenosti a drsného realismu. Potenciál Assassins Creed by však mohl být i v netradičním vyprávění a v to také doufám. A snad dopadne finančně lépe než WarCraft (2016), protože videohry nabízejí velké množství zajímavých témat, světů atd.

29. 10. 2016

Doctor Strange

(Doctor Strange, 2016, r. Scott Derrickson)

 

Doctor Strange - Falcon
Dorazilo nové dobrodružství od komiksového nakladatelství a filmového studia MARVEL a s ním v hrané tvorbě zcela nový superhrdina. Kouzelník doktor Strange. Ačkoliv to není bezchybné dílo, jedná se určitě o film, který stojí za to vidět.

Doktor Stephen Strange (Benedict Cumberbatch) je proslulý neurochirurg, jenž pří dopravní nehodě přijde o to, co je pro něj v životě nejcennější. Své zázračné ruce, které byly při nehodě natolik ošklivě poškozeny, že už nebude nikdy schopen operovat. V zoufalé snaze najít léčbu, promrhá Strange veškerý svůj majetek. Poslední dolary utratí za letnku do Nepálu, kde chce najít tajemný Kamar-Taj. Tam nalezne skupinu mystiků ovládající prastaré magické umění a v jejím čele takzvanou Prastarou (Tilda Swinton). Stane se jejím žákem, avšak netuší, že brzy bude hrát důležitou roli v záchraně lidstva před hrozbou, kterou představuje zrádný kouzelník Kaecilius (Mads Mikkelsen).

Film Doctor Strange sice patří do Marvel Cinematic Universe, ale ukazuje úplně novou dosud neprozkoumanou část tohoto světa, úplně nové schopnosti a úplně nová pravidla. Je to čistý příklad „origin story“, příběhu ukazující, jak a proč komiksový protagonista získal své schopnosti a stal se superhrdinou. Seznamování se s novým světem a hlavně proměna hlavní postavy v superhrdinu je tak ve příběhu mnohem důležitější než záchrana Země. Strange je totiž sobecký a arogantní frajírek, během operování pacientů se baví hádáním přehrávaných písniček a podupáváním si do taktu jako by o nic nešlo, pohrdá méně schopným kolegou a zásádně pracuje jen na případech, jak on sám řekne, „hodné jeho talentu“, protože mnohem více než o životy pacientů mu jde o jeho slávu a profesionální pověst. Svět tak může zachránit až poté, co se naučí pokoře své negativní vlastnosti, aniž by však přestal být vtipkujícím frajírkem, obdobně jako Tony Stark/Iron Man.

Nejvíce mají s tímto filmem společného právě snímky Iron Man (2008, r. Jon Favreau) a Thor (2010, r. Kenneth Branagh), které také byly více zaměřené na charakterovou přeměnu protagonisty. V Iron Manovi se Stark dlouho zabýval vynalézáním své zbroje a plány záporáků se až do finále příliš nerozvíjeli, podobně v Thorovi se hlavní hrdina půlku stopáže vyrovnával se svým údělem a musel se obejít se bez většiny svých schopností, než na něj Loki poslal Destroyera. Proto jeden můj kamarád okomentoval Thora jako film, ve kterém se nic neděje a pak se najednou stane všechno. Tady se taktéž dlouho plány záporáků jakoby nehýbou moc kupředu a Stephen Strange v chrámu studuje a proniká do kouzelnických tajů a pracuje na svých schopnostech aby si mohl časem spravit ruce a vrátit se k dřívější profesi. O záporácích se akorát průběžně informuje, kdo jsou a co a proč chtějí. Lineární vyprávění se tak trochu vleče, protože mu trvá než do nového světa pronikne, a nedivím se, že se diváci v kině často koukali do mobilů kolik je hodin.

K tíží nové marvelovky také hovoří fakt, že nemá moc zajímavě nasnímané a sestříhané akční scény. Mají ale jednu velkou výhodu a to, že se vždy odehrávají za velmi bizarních podmínek. Například kouzelnícká manipulace s prostorem, jakou jsem mohli vidět v trailerech, kde se ohýbají a různě mění budovy i celé město, vše se převrací a víří v šílených tvarech a ornamentech. Během jiné akce záporáci chodí po stěnách a stropě, v další sledujeme boj dvou astrálních projekcí neviditelný pro okolí a v té poslední se odehrává souboj postav, zatímco pro okolí ubíhá čas pozpátku. Díky tomu vždy akce vypadá natolik zvláštně a neotřele, že na ní a na celý snímek nelze zapomenout.

A to není všechno. Postavy si ze vzduchu vyčárovávají zbraně složené ze světel, cestují skrze magické portály a surrealisticky barevné dimenze, jenž trochu (ale opravdu jen trochu) připomínají cestování Bifrostem (ten most mezi světy) v Thorech a závěr Ant-Mana (2015, r. Peyton Reed) se subatomární velikostí. Doctor Strange tak nejen rozhodně nevypadá jako ostatní marvelovky, ale osobně mám problém si vzpomenout na film, který by vypadal podobně. Asi proto, že žádný takový neexistuje, z Počátku (Inception, 2010, r. Christopher Nolan) si bere jen pár prvků a podobné to není. Zajímavě je také vyřešené finále, které hrdina nevyhraje bojem a hrubou silou jako jiní Avengeři, ale protivníky převeze čistě svým intelektem.

Film, jehož jednoduchý příběh nenachází moc oporu ve svém těžkopádném vyprávění. Film, který se snaží být vtipný tak, až je občas trochu křečovitý. Film kde Cumberbatch neustále čte knihy nebo mává rukama v chrámu, zatímco do něj Tilda Swinton hučí kvazizenová moudra. Ale film, který má opravdu zajímavý design (pravděpodobně převzatý přímo z komiksu) a neznám žádný podobně vypadající. Hodně se těším na další díl, který nebude muset postavy a pravidla exponovat a bude je moct rozvíjet a blbnou s nimi. Jedna z těch horších marvelovek, přesto vynikající zážitek.

9. 10. 2016

Dívka ve vlaku

(The Girl on the Train, 2016, r. Tate Taylor)


Dívka ve vlaku - Freeman Ent.
Román Dívka ve vlaku od Pauly Hawkinsové se velmi brzy po svém uvedení na pulty knihkupectví stal mezinárodním bestsellerem, netrvalo dlouho a kniha se dočkala svého filmového zpracování. Jelikož je předloha hojně přirovnávána ke slavné Zmizelé od Gillian Flynnové, snímek je, v podstatě již předem, přirovnáván k filmové Zmizelé od Davida Finchera z roku 2014. Vzhledem k tomu jak dobře byl Fincherův film přijat, nachází se Dívka ve vlaku od režiséra Tata Taylora v nesnadné pozici. Je tedy schopna ustát srovnání s dva roky starým hitem? Spíše ne, nejedná se však o špatný dílo.

Rachel Watsonová (Emily Bluntová) je rozvedená žena a alkoholička, která každý den jezdí vlakem do New Yorku. Každý den projíždí kolem domu jejího bývalého manžela Toma (Justin Theroux) a jeho nové ženy Anny (Rebecca Fergusonová) a pozoruje jejich šťastný život. Stejně tak každý den pozoruje další šťastný pár o několik domů dál, Megan (Haley Bennettová) and Scott (Luke Evans) Hipwellovi. V Megan vidí vše, co mít mohla a ztratila. Jednoho dne uvídí Megan na verandě s jiným mužem. Rachel se zboří iluze dokonalého páru a má pocit jako znovu vše ztratila. Další den se probudí s kocovinou, bez vzpomínek na noc, pokrytá modřinami a krví a dozví se že Megan Hipwellová zmizela.

Mohlo by se zdát, že Dívka ve vlaku je hlavně detektivní thriller a ve vyprávění je hlavní pátrání a odhalování tajemství. Byť to tam sice také je, hledání Megan a pachatele však není nosná složka. Většina zjištění nevychází ze snah postav, ale buď je mimo záběr provede policie nebo se stanou náhodou a celá ta zápletka je vlastně trochu banální. Čím to tedy nahrazuje? Film je spíše dramatem či (do jisté míry) psychologickým thrillerem. Před divákem se rozkrývá osobnost postav, soukromý a jejich minulost a osobní tragédie.To se týká hlavně postavy Rachel, Megan a do jisté míry Anny, ostatní postavy nemají tolik rozvinutou psychologii a zvláště muži jsou spíše načrtnutí.

Právě mezi těmito třemi ženskými postavy film přenáší hledisko, přičemž je vyprávění často subjektivní. Tím zaprvé podtrhuje duševní stav postavy a také tím důmyslně diváka mate tím, například že nijak stylisticky nerozlišuje skutečné vzpomínky od představ. Jednoznačně dominantní postavou je Rachel. S tou strávíme nejvíce času, dozvíme se o ní nejvíc informací a dostaneme se jí nejhlouběji do hlavy.

Film chce být temný jak audiovizuálně tak svým vyzněním. Tvůrci a autorka předlohy hlavně vyzvihovali obraz destruktivních účinků alkoholismu se kterým se Rachel potýká.Nemyslím si ale, že funguje dokonale, hlavně finále tento účinek spíše oslabuje. Vůbec konec vypadá spíše jako z brakovějšího kousku.

Není to úplně jednoduše vystavěné dílo, přeskakuje nejen mezi třemi hledisky, ale i mezi dvěma časovými rovinami vyprávění a do nic ještě vpravuje osobní flashbacky postav a je až poněkud imponující, že v tom režisér dokáže udržovat přehlednost a mate jen v tom, v čem mást chce. To dělá vyprávění o něco dynamičtější. Přesto díky tomu, že Dívka ve vlaku není primárně thrillerem detektivním, tak trochu neohrabaně pracuje s pohybem vyprávění vpřed. Divák bude mít u toho pravděpodobně pocit, že se toho moc nedozvídá, že se vyprávění moc neposouvá a spíše stojí na místě, či se tam neustále něco exponuje.

Snaha být novou Zmizelou tedy tak nějak ... zmizela. Ta totiž mnohem lépe pracovala s dávkováním informací detektivní linie i linií soukromých a byla určitě mnohem intenzivnější co do působení na diváka. Dívka ve vlaku je přeci jen poněkud nemotorná. Přesto když přistoupíte na hru jakou snímek nabízí, čeká vás spletité zachmuřené vztahové drama se slušnými herci a řadou pěkných režijních nápadů.

Recenze | Noví mutanti se stávají dospělými

Noví mutanti – Falcon a.s. Noví mutanti jsou v kinech už pár týdnů, a přestože jsem je již viděl před docela dlouhou dobou, stejně si mys...