Hitman: Agent 47 a bitka v hotelu

Momentálně pracuji na videu a filmech Toma Cruise a Christophera McQuarrieho (Jack Reacher a poslední dva díly Mission:Impossible). McQuarrie často mluví u jednotlivých akčních či napínavých scén o práci sprostorem, proto se teď pro porovnání snažím najít filmovou scénu, kde je prostor spíše zmatený. Znovu jsem si proto pustil několik scén z různých akčních filmů poslední doby a mezi nimi byl i film Hitman: Agent 47 (Hitman: Agent 47; 2015; r.: Aleksander Bach). Konkrétně rvačka v hotelovém pokoji.

Několik informací o tom co se děje: Agent 47 (Rupert Friend) a Katia (Hannah Ware) se v hotelu skrývají před nepřáteli, 47 spí v křesle se svými pistolemi, zatímco Katia nemůže spát a jde si zaplavat. Když se vrátí z bazénu přijde do místnosti, kde spí 47 …

… následuje střih na pohled Katii, ve kterém vidíme 47 a následně kamera přerámuje na jeho pistole. A jako obvykle střih na reakci.

Následné záběry nám prozradí, že Katia pistole vzala a rozebrala.

Ještě jednu důležitou informaci jsem nezmínil. Katia má nějakou zvláštní schopnost kdy vidí záblesky budoucnost, detaily si nepamatuji, ten film (myšlen celý) jsem viděl před třemi lety. Pointa je že Katia uvidí záblesk budoucího přepadení pokoje …

… otočí hlavu a následuje střih na dveře. Můžeme si vyvodit, že je to střih na pohled a že tedy tyto dveře vidí (což však nejspíš nebude úplně pravda,). Zároveň zaslechneme zpoza dveří zvuk.

Místo střihu na reakci dostaneme záběr 47 sedícího v křesle, který se vzbudí a zjistí, že nemá své zbraně.

Zvláštní, že nikdo v této ani předcházející scéně tyto dvě místnosti (místnost s postelí kde je Katia a místnost se 47) nijak nepropojil. Nikdo nevcházel z jedné místnosti do druhé, ani se z jedné do druhé nedíval, nejsme si tedy jistí jak si postavy zařadit ve vztahu k sobě. Stejně tak je to s dveřmi, nikdy jsme postavy neviděli vcházet do pokoje a nikdy se dveře neobjevily v záběru. Máme jen záběr Katii jak otočí hlavu a pak samostatný záběr na dveře a hodně pomáhá pozice oken.

Dveře se v dalším záběru rozrazí a vstoupí nepřátelé.

Následuje záběr 47 jdoucího zleva doprava.

Nejenže je to působí trochu nepříjemně, protože ze záběru 47 v křesle jsme dostali záběr 47 ve stoje v plném pohybu (alespoň je ale zachována osa akce), ale pořád nevím kde jsou ve vztahu k němu dveře. Je od nich kousek, nebo daleko? Je to vůbec stejný pokoj? Další záběry potvrdí, že ano a začne to být hodně divné.

Agent 47 zaútočí na zabijáky, propojí tak svoji místnost s dveřmi, a jednoho z nich něčím bodne.

V té rychlosti nestihneme zaznamenat co to měl 47 v ruce, podle zvuku si domyslíme, že bodnul útočníka nejspíš něčím skleněným. Jen když si pozastavíme obraz ve správnou chvíli, kdy není z té rychlosti tolik rozmazaný, zjistíme že měl v ruce skleničku.

Kde ji ale vzal? Nejspíš někdy mezi záběrem, kde sedí v křesle, a záběrem, kde jde ke dveřím. To se však ztratilo ve výpustce a skočilo "na podlaze střižny".

Následuje pár záběrů boje, kde 47 vtáhne jednoho ze dvou zbývajících dva útočníků do místnosti s křeslem …

A následuje detail Katii jak vykoukne ze dveří na rvačku. Pořád není jasné kde je. Následující záběry nám zase nedají pro detail její tváře žádný kontext. Jediné co víme je že se odebere složit pistole. Alespoň víme, že je to stejné apartmá.

V následných záběrech boje 47 se dvěma zabijáky se stane něco opravdu mrzutého. Ani by tak nevadila práce s jump cuty …

konec záběru A

začátek záběru B

… lehká diskontinuita mezi dalšími záběry už trochu ano …

47 zabijáka pohybem strhne někam k zemi

zabiják se ocitne pod okraje rámu hluboce v předklonu

V dalším záběru je ale napůl narovnaný (a 47 je v trochu jiné poloze)

… ale co následuje dál vadí přehlednosti akce hodně. 47 útočníka ve fialové košili přehodí přes rameno …

… a záběr na jeho dopad na stolek ukáže druhého útočníka u okna (to není špatná kompozice, byť trvá příliš krátce na to, aby řádně zpřehlednila akci).

Zabiják u okna vytáhne nůž …

… 47 se otočí a všimne si toho.

Zabiják zaútočí …

… následuje záběr na bibli (o které jsme doteď nevěděli, nehledě na to, že nevíme kde je, ale vypadá to, že je blízko na dosah ruky 47), kterou 47 popadne, aby se mohl bránit.

A teď to přijde.

Postavy jsou zničehonic obráceně, agent 47 stojí u okna a zabiják s nožem útočí směrem k oknu!
47 potom oba útočníky zlikviduje, o to už tolik nejde. Jde o to, že v tak prudce stříhaném a fragmentovaném filmu, je každá informace důležitá pro sestavení prostoru a událostí. Jak se tedy možné, že tvůrcům něco takového unikne? Stejně jako případ se skleničkou. To jsou prostě smrtící chyby, které znesnadňují vnímat už tak na pochopení komplikovanou akci.

Upřímně, mám rád filmy s Jasonem Bournem, první film 96 hodin a další filmy "kinematografie chaosu". I v tom stylu se dají dělat zajímavé věci a řada z nich má akci, která je v zásadě pochopitelná. Hitman: Agent 47 je ale jen jeden z takových filmů, jenž to využívají k tomu, aby si tvůrci ulehčili práci a náklady a natáčet stylem "prostě to nějak nasnímáme a pak se to nějak sestříhá". O to víc mrzí, že Hitman: Agent 47 je adaptace videohry.