 |
| To – Vertical Ent. |
Adaptace děl Stephena Kinga to mívají
těžké, poslední pokus – Temná věž (The Dark Tower,
r. Nikolaj Arcel)– skončil v podstatě nezdarem. Tento rok
dostaneme druhou kingovku, adaptaci legendární knihy To.
Zároveň se jedná už o druhý pokus zadaptovat tento Kingův
monstrózní román, první vznikla pro televizi v roce 1990. Nový film měl být režírovaný Carym Fukunagou (například první
řada seriálu Temný případ
– True Detective), po jeho rozchodu se studiem však adaptace
přistála v rukou Andyho Muschiettiho (horor Mama
z roku 2013).
V osmdesátých letech v americkém
maloměstě Derry ve státě Maine v osmdesátých letech se dějí
podivné věci. Lidé, a zvláště děti, se tu ztrácejí mnohem
více než v jiných oblastech. Sedm dětí na kraji puberty
začínají, ale vidět ještě něco více, vidí se v okolí
pohybovat tajemného strašidelného klauna. Spolu se musí zlu v
nevinné podobě postavit a zabránit dalším příšerným
událostem ve městě.
Kingova kniha výpráví přes dvě hlavní časové linie, jednu s dětskými
hrdiny odehrávající se v 50. letech a druhou s hrdiny dospělými
odehrávající se v 80. letech. Kolem toho se pak motá řada
vedlejších postav s hutnými mikropříběhy v těchto dvou
časových liniích a několik nás zavádí i hlouběji v minulosti městečka Derry. Televizní
adaptace se snažila zachovat práci s dvěma časovými liniemi a
jejich prolínáním, leč podle mého ne moc úspěšně. Pro nové
zpracování se tvůrci rozhodli pracovat čistě jen s dětskou
linií příběhu a přesunuli ji do 80. let (přičemž potenciální
druhý díl s dospělými se tedy bude odehrávat v současnosti).
Narozdíl od verze z roku 1990, tak má Muschiettiho To
klasičtější strukturu a normální a jasný dějový oblouk,
takže velmi dobře šlape a lépe odsýpá. Má však problém, že
nechá jako v předloze stejný počet hrdinů, sedm. Protože každý
musí mít svoje vlastní individuální setkání s klaunem, trvá
dost dlouho než všichni mají svou zkušenost, sejdou se a konečně
se rozhodnou, že je čas něco udělat, Bill je sice rozhodnut
vypátrat svého bratra, ale až do cca půlky toho k tomu moc
nenadělá, kromě jedné návštěvy kanálu. Postavy jsou tak docela dlouho odsouzeny trochu k pasivitě. Sedm postav je podle mne prostě moc a
není kvůli tomu čas na vedlejší postavy jako rodiče hrdinů,
šikanista Henry Bowers nebo i sám záporák klaun Pennywise, na kterého zbylo překvapivě málo prostoru.
Samotná setkání
s úhlavním monstrem jsou do děje zabudována relativně organicky,
mnohem přirozeněji než ve verzi z roku 1990, kde působí spíš
mechanicky. Zkusím srovnat dvě scény v těchto snímcích. A to setkání
Eddieho Kaspbraka se Zlem.
První
film vypráví s pomocí flashbacků dospělých postav do dětských
let. K Eddiemu se dostáváme poté, co jsme opustili Beverly v
taxíku. Po střihu vidíme Eddieho jak si balí léky a při
rozhovoru se ženou, jenž je odhalena jako jeho matka, je
vysvětleno, že dostal telefonát od Mika Hanlona a že musí pryč.
Proti její vůle odejde a nastoupí do auta ke svému příteli a
kolegovi v byznysu a má flashback. Flashback zahrnuje Eddieho s
partou v kině,
a v Ladech, poté se Eddie vrací
domů s přáteli. Objeví se Eddieho matka, vyčte Eddiemu, že se o
něj bála, co byl pryč, a zakáže Eddiemu jít další den s
přáteli ven a řekne mu: „Žádný tělocvik ani, sprchy s
ostatními. Nechci, abys od nich něco chytil.“ To slouží jako
zvukový můstek do další scény. Učitel tělocviku odchytne na
chodbě Eddieho a nařídí mu, aby se osprchoval. Eddie je pak
ohrožován oživlými sprchami a setká se s Pennywisem. To je pak zakončeno
prolínačkou na dospělého Eddieho odjíždějícího vlakem.
Nová
verze nepoužívá flashbacky a vypráví kontinuálně. Parta se v
Benově pokoji baví o tragických událostech v Derry a zmíní se
studna, jenž by mohla být stopou. Poté Eddie jde domů. Cestou se
zatoulá a skončí u starého rozpadlého domu, o kterém se později
dozvíme, že v něm je právě ta studna, kudy vede cesta do
klaunova doupěte. Eddie dostane signál z hodinek, že si má vzít
léky, jenž jsou už dříve zmíněny. Poté co se z domu ozve
tajemný hlas Eddie rozsype své pilulky a když se je snaží
sesbírat nejednou se objeví Pennywise, který na sebe vzal podobu
malomocného. Eddie ho později popíše ostatním jako „chodící
infekci“, což odkazuje na scénu u kanálu v Ladech, ve kterém je
představen Eddieho strach z chorob. Poté co se dozví, že to ve
skutečnosti byl Pennywise, který náhle zmizí se přesuneme do
další scény.
V první verzi je scéna
trochu více odříznutá od zbytku. S Eddiho matkou se
setkáváme poprvé a naposled, stejně tak tělocvikář, sprchy, ….
Byť film na který koukali v kině a střet s Henrym tamtéž vede
do Ritchieho flashbacku, kde Henryho odplata za událost v kině je
důvodem pro Ritchieho střetnutí s Pennywisem v podobě vlkodlaka,
to je ale také pro řetězec vyprávění spíše marginální.
Odtrženosti také napomáhá flashbacková struktura, která dvě
vyprávění do jisté míry přerušuje a vadí její mechanická
podoba telefonát-flashback-setkání se zlem-vystoupení z
flashbacku. Druhá verze není úplně hladká, ale setkání je o
něco lépe vpleteno do příběhu pomocí rozvíjejících se motivů
jako léky či strach z chorob (ten je první verzi také, jen je
mnohem zanedbatelnější) a starý dům do kterého se postavy ještě
dvakrát vrátí. Verze z roku 1990 je tak mnohem rozvolněnější,
než relativně sevřená nová verze.
Problém
je, že ve Pennywisově strašení není moc vývoj. Ve filmu V
zajetí démonů (The
Conjuring, 2013, r. James Wan)
se strašení proměňuje, stupňuje, nabývá na intenzitě a až do
finále s tím jak se zlo přibližuje a nabývá na síle. Od
podezřelého chování psa, přes vrzání dveří, chytání lidí
za nohy až po závěrečné posednutí. V Muschiettiho filmu
Pennywise od začátku používá stejnou, nebo alespoň podobnou,
metodu. Vždy se někde nečekaně objeví a přepadne svou oběť.
Chybí tomu ta důkladná a trpělivá výstavba děsu. Souviset to
může se zmíněným velkým počtem postav a není čas pracovat
s postupným zintenzivňováním Pennywisových akcí. Ve strašidelných
scénách najedeme několik velmi pěkných momentů s trochu větší
trpělivější. Jako třeba, když se Ben setká s klaunem v podobě
bezhlavého dítěte, vidíme pouze postavu na schodech jejíž horní
část je zakryta zárubní dveří a až poté co udělá dva kroky
vpřed zjistíme, že nemá hlavu. Nebo moment kdy se Henry zadívá
mimo obraz, parťáci se ho zeptají co vidí. On neodpoví a rozejde
se směrem kam hledí. V dalším záběru pak vidíme Henryho
hledícího mimo rám a pohyb kamery odhalí balónek, poté provázek
balónku přivázaný k poštovní schránce. V jiném filmu bychom
mohli vidět rovnou celou postavu přízraku, nebo v druhém příkladu
střih na pohled a vidět to celé. Tohle není zbrklé ale naopak
rozvážné s pěkným budováním napětí. Škoda, že takto
nefunguje celý film.
I tak
ale patří setkání s klaunem k silným a intenzivní a vizuálně
povedeným momentům, i když si Muschietti vypomáhá různými
hororovými klišé (blikající žárovky, zavírané dveře, …) a
některé momenty jsou zbytečně grafické, či přepálené. Smrt
Georgieho například v Tom z roku 1990 vypadá takto: Po
rozhovoru s Georgiem Pennywise podává chlapci jeho loďku.
Muschiettiho To hodně táhnou postavy dětských
hrdinů. Všichni do jednoho jsou velmi dobře obsazení, a tak jsou
to nejen sympaťáci, kterým se dá fandit, ale i jsou to dobré
herecké výkony. Velmi pěkná práce se zobrazením dětství a
dospívání, první lásky a raná přátelství na život a na
smrt. Slušně jsou vyvedené jejich charakterové oblouky, co se
týče osamostatnění se od rodičů a postavení se vlastnímu
strachu. Pocit nostalgie po dětství přijde nejednou, stejně jako
úsměv nad několika scénami bezstarostného užívaní si léta.
Nové To je pěkný studiový horor.
Nijak zvlášť vynalézavý a ani výrazně strašidelný, leč
intenzivní scény nechybí a dobře se povedlo v něm vybalancovat
vtip, strašení a jistou dávku nostalgie po dětství. Jeho temný
ponurý vizuál pomáhá dotvořit dusivou atmosféru zlem zaníceného
maloměsta. Nikdy však nemá čas ani prostor důkladně budovat
strach a samozřejmě chybí to působení zla napříč časem.
Stále však příjemná adaptace Kingova díla. Což je vzácné
zboží.
Originální název: It
USA, 2017, 135 min
Režie: Andrés Muschietti
Scénář: Cary Fukunaga, Chase Palmer, David Kajganich
Kamera: Chung-hoon Chung
Hudba: Benjamin Wallfisch
Hrají: Jaeden Lieberher, Sophia Lillis, Jeremy Ray Taylor, Finn Wolfhard, Jack Dylan Grazer, Chosen Jacobs, Wyatt Oleff, Bill Skarsgård, Nicholas Hamilton a další
Žádné komentáře:
Okomentovat