25. 4. 2016
12. 4. 2016
Pád Londýna
(London Has Fallen, 2016, r. Babak Najafi)
Po událostech prvního dílu je Mike Banning pořád dělá prezidentovi ochranku a každodenní stereotyp naruší pohřeb britského premiéra. Kvůli tomu se v Londýně shromáždí většina představitelů států západního světa. Toho využije překupník zbraní Aamir Barkawi (Alon Aboutboul) a podnikne masivní teroristický útok. Zemře řada státníků a nevinných civilistů a Londýn zachvátí panika. Prezident Asher a Mike útok přežijí a je opět na Mikovi, aby dostal svého šéfa do bezpečí a jako bonus přitom zničil teroristy.
Pád Londýna je velmi jednoduchý a přímočarý akční film (ještě jednodušší a přímočařejší než první díl) s drsným hrdinou, který se neštítí záporáky brutálně eliminovat, víc střílí než se ptá a rozdává vulgarity s podobnou kadencí jako rány. Podobá se tak spíše lidem jako John McClane, Casey Ryback a John Patrick Mason než současným hrdinům jako Captain America. Přiznávám se, že mám pro takové starosvětské žánrovky docela slabost a v kinech mi chybí.
Film hraje s odkrytými kartami a hned od začátku je jasné kdo je kdo, co chce a proč a jak toho chce dosáhnout. Jediná tajemství k řešení je odhalit zrádce v tajné službě, ale film tomu věnuje jen minimální pozornost a odbude to ve dvou třech scénách. Syžet založený na jednoduchých přesunech z místa A na místo B odtud na místo C a ve finále na místo D a překonávání překážek cestou. Žádné odbočky, žádné flashbacky ani nic podobného, vyprávění směřuje zásadně dopředu a je neustále v pohybu. Zvraty jsou v podstatě předvídatelné (typické pro žánr), a tak diváka nečeká žádná velká překvapení. Soustředit se může na žánrová potěšení.
V tom se mi film líbí i více než předchozí film. V něm se totiž útočníci uzavřeli v nedobytném bunkru a jejich plány dále nesahali. Kromě dílčího úkolu s prezidentovým synem, tak Mike neměl moc možnost jak teroristy porazit, předtím než se pokusí opustit úkryt. To vyprávění dostalo trochu do slepé uličky. Minimálně od půlky to pak vedlo scénáristy k vyplňování času dost dementními kroky na obou stranách barikády (vláda nařídila útok vrtulníky, záporáci se zase bezdůvodně promenádovali po chodbách). „Bílý dům“ také se trochu pokoušel pracovat se záhadou, kdo jsou záporáci a co doopravdy chtějí, což byl ale pouze macguffin a vůbec na tom nezáleželo a akorát to zpomalovalo vyprávění. „Londýn“ takové problémy nemá. Zamrzí však, že stejně jako jednička, má druhý díl spíše přerývané tempo vyprávění, zvláště ve třetím aktu.
Akce obsahuje honičky, přestřelky i souboje na blízko. Babak Najafi možná nemá zkušenost Fuqui, jeho akce je, ale vždy dobře přehledná a vždy je jasné kdo na koho střílí a kdo koho mlátí (na rozdíl třeba od posledního dílu 96 hodin). A nemyslím si, že jde jen o rychlost střihu, nepřehlednost akčních scén bývá často způsobena i kompozičními nedostatky. Není ale nikterak zvláště nápaditá. Jediné scéna, co vysloveně vyčnívá, je útok na základnu teroristů, který je natočen jako dlouhý nepřerušený záběr. Potěší, že je film „eRko“ takže akce je krvavá a brutální, což (mimo hororový žánr) není v kinech úplně běžné. Ale možná bude, protože ... Deadpool.
Banningovi a teroristům se sice zvětšilo pole působiště a film chce evidentně působit jako větší než předchůdce. Rozpočet ale podobně nenakynul. To způsobuje, že film působí trochu podfinancovaně. Většinu času se film odehrává v noci a chodí se po opuštěných tmavých ulicích a lacině vypadajících interiérech. A hlavně počítačové triky jsou na nižší úrovni než je dnes standard. Myslím si však, že k béčkovým filmům to tak nějak patří.
Cítím se trochu provinile z toho, že se mi líbí tak xenofobní film. Záporáci jsou takřka výlučně arabové a arabové jsou takřka výlučně záporáci. Mike Banning svou hláškou o „Fuckheadistanu“ dává najevo, že je úplně jedno odkud jsou dokud jsou z východu, a trochu to podporuje vidění arab = terorista. Film na začátku sekvencí s útokem amerického dronu, při kterém zemřeli i nevinní civilisté, snaží naznačit určitou kontroverzi. To ale film dále vůbec nerozvíjí a nijak to neobarvuje černobílé vidění světa. Pád Londýna může v tomto působit jako zrůda z hlubin velmi nedávné filmové historie, kde jsou Američané ti jediní správní, kde výlety do Evropy jsou zásadně nebezpečné, kde Evropani v podstatě neschopní, kde cizinci jsou nepřátelé a důvod k obavám.
Se svojí slabostí pro jednoduché středněrozpočtové akční žánrovky se nedokážu na tento film kvůli předešlému moc zlobit. Vypadá to, že jsem v tom v menšině. Až se vrátí John Wick tak to bude určitě lepší film. Zatím jsem rád za Butlera s kvérem ve slušně odvedené a otevřené brakové, i když trochu vypravěčsky a stylisticky nenápadité podívané. A budu rád, když za pár let spadne něco dalšího.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Recenze | Noví mutanti se stávají dospělými
Noví mutanti – Falcon a.s. Noví mutanti jsou v kinech už pár týdnů, a přestože jsem je již viděl před docela dlouhou dobou, stejně si mys...
