Recenze | Logan: Wolverine

(Logan, 2017, r. James Mangold)

Logan: Wolverine – CinemArt

Wolverine je z bandy X-Men (jak filmové tak komiksové) už dlouho nejpopulárnější postavou. Je to drsňák, má své charakterové vady, tajemnou minulost, na rozdíl od některých ostatních mutantů nemá schopnosti, pomocí kterých by nepřítele sejmul na dálku třeba bleskem, ale musí jít na kontaktní vzdálenost a zapojit starou dobrou ruční práci (byť kovovými drápy vylepšenou). Zároveň jeho schopnost regenerace mu umužňuje dělat kousky odvážnější, riskantnější, než můžou dělat jiní, avšak cítí lidskou bolest, takže se na něj dá celkem slušně napojit. A díky Hugh Jackmanovi je z něj urostlý sympaťák. Jeho oblíbenost tedy není žádný div, stejně jako to, že se filmaři brzy snažili dostat na plátna kin i jeho sólová dobrodružství. Dva pokusy X-Men Origins: Wolverine (2009, r. Gavin Hood) a Wolverine (2013, r. James Mangold) však byly spíše zklamáním a očekávané výsledky nepřinesly ani od kritiků a diváků ani z pokladen kin. Malý úspěch X-Men Origins: Wolverine dokonce pohřbil plánovanou řadu origins filmů. Přesto je tady další jeho samostatný film.

Film se tentokrát odehrává v budoucnosti, ve světě dost vzdáleného od komiksového pozlátka. Už 25 let se nenarodil nový mutant a ostatní vymírají věkem, nebo byli zabiti, a tak už mutanti (a superhrdinové) pro svět dávno nejsou relevantní, jen něco ze stránek komiksu. Většina toho co je k vidění je staré, rezavé, rozpadlé a špinavé a Logan alias Wolverine (Hugh Jackman) je na tom podobně. Je starý, nemocný, unavený, jeho superschopnosti už mu tolik neslouží, do žádných heroických činů se mu nechce, protože dávno ztratil ideály, a ve spánku ho straší traumatické vzpomínky na život plný násilí a zabíjení. Proto je z něj teď alkoholik, který tajně přemýšlí o tom, že by se z mizérie vykoupil adamantiovou kulkou do hlavy. Nechce mít s nikým nic společného, kromě devadesátiletého Charlese Xaviera (Patrick Stewart), který jediný zbyl ze staré party a kterého vnímá jako otcovskou figuru, přestože se díky alzheimerovově chorobě stává profesor nebezpečný pro okolí. Toleruje kolem sebe ještě akorát mutanta Calibana (Stephen Merchant), který se stará o Charlese v době, kdy Logan vydělává peníze řízením limuzíny. Připomíná tak hrdinu nějakého revizionistického westernu, smutný zestárlý psanec žijící osaměle na okraji neradostného světa.

Zanedlouho se však objeví dívka Laura (Dafne Keen), jenž má stejné schopnosti jako Logan zamlada. A pronásleduje jí polovojenská jednotka roboticky vylepšených zabijáků v čele s žoldákem Piercem (Boyd Holbrook) a doktorem Ricem (Richard E. Grant) a ti si odmítají brát servítky a nebojí se zabíjet nalevo, napravo. Logan, Laura a Charles se vydají na útěk do místa na severu, kde by mohli být v bezpečí, byť sám Wolverine na taková místa moc nevěří.

Poslední štace slavného mutanta je přímočarým příběhem tvořeným melancholickým putováním trojice postav ponurou Amerikou. Nestojí na promyšlených plánech padouchů a jejich odhalování, ti jsou celkem jasné hned. Akce je méně než by člověk čekal a je dost neokázalá a přízemní (jako celý film), příjemně fyzická, drsná a krvavá. To posiluje dojem autenticity, spolu s tím, že Loganova regenerace selhává a je tak zranitelnější a lidštější, to přináší napětí a obavy o postavu, která opravdu krvácí a je vidět, že schytává rány. Bohužel není nijak výrazně dobře stříhaná a snímaná a do vyprávění trošku natvrdle vkládána. Postavy se vždy někdy zastaví a Pierce se svou bandou je vždy pomocí nějakého dost jednoduchého motivu (Calibanovy schopnosti, fotka) nalezne přepadne. Samotní záporáci jsou spíše nevýrazní a nahoru je táhnou jen výborní herci (zvláště ten Holbrook). I když chápu, že pravým záporákem má být anonymní kapitalistická společnost, což je v souladu s politicko-společenskou rovinou filmu (to ale upřímně řečeno není to, co mě na filmech zajímá).

Vyprávění stojí hlavně na interakcích trojice mezi sebou a také okolím a bojem Loganovými vnitřními démony. Malá Laura, nesocializovaná, nemluví, na všechno reaguje násilím jako zvíře zahnané do kouta, připomíná Loganovi jeho samého v minulosti, která ho tak mučí. Zahořklý hrdina a děvče si filmem hledají k sobě cestu a jejich sbližování a charakterový vývoj je ústřední „This is what life looks like. People who love each other.“ řekne Wolverinovi profesor a je to přesně to o co jde, Laura je jediná, kdo mu může pomoci trauma překonat a porazit a Wolverine je jediný, kdo může pomoci jí nalézt to, co jemu bylo celý život upřeno a vyhnout se osudu, který potkal jeho. Pod slupkou netradičně drsného deziluzivního komiksového filmu se skrývá citlivý příběh o nalezení klidu a rodiny na konci života. A funguje to fakt dobře i proto, že herci září (Dafne Keen je opravdu vynikající mladá herečka).

James Mangold vyhmátnul, co na trhu chybí a dává divákovi co mu nedodaly ostatní komiksové série. Temnou, dospělou, chmurnou a přitom lidskou story o několika málo postavách v přirozených, nepompézních lokacích. Je to sice trochu kožené, některé důležité motivy to ustavuje hrozně pozdě (sérum, fotka) a zmínil jsem výtky k akci a záporákům, ale jsem fakt rád, že to vzniko a hádám, že druhé zhlédnutí to zarovná. Pro Jackmana a Stewarta je to skvělá rozlučka se svými ikonickými rolemi.