(Allied, 2016, r. Robert Zemeckis)
![]() |
Spojenci – CinemArt |
Nový film Roberta Zemeckise
tvůrce filmů jako Forrest Gump (1994), trilogie Návrat do
budoucnosti (Back to the Future, 1985, 1989 a 1990) a z
poslední doby Muž na laně (The Walk, 2015) je
kombinace válečného dramatu, romantiky a hlavně špionážního
thrilleru, v hlavní rolích s Bradem Pittem a Marion Cotillard, z
pera scenáristy Stevena Knighta, který je podepsán pod snímky
Východní přísliby (Eastern Promises, 2007) a Locke
(2013). Přestože je to nakonec velmi dobrý snímek, měl jsem po
odchodu pocit, že mi na tom něco nesedělo.
Spojenecký voják Max (Brad
Pitt) se v roce 1942 dostává do nacisty okupované marocké
Casablancy, kde má zavraždit říšského velvyslance. Pomoci mu má
francouzská špiónka Marianne (Marion Cotillard). Společně
předstírají, že jsou manželský pár z Paříže. Max a Marianne
jsou v cizí zemi na nepřátelském území a musí si neustále
dávat pozor, přetvařovat se a hrát divadlo pro kohokoliv kdo se
dívá, od nacistických oficírů v barech po zvědavé sousedy.
Během mise v jejich předstíraném vztahu postupně sílí důvěra
a vzájemná náklonnost až se změní ve vztah opravdový.
Po úspěchu mise odjedou do
Londýna, kde se vezmou, mají spolu dceru a přesto že Max i poté
dál pracuje pro armádu, to vypadá to, že ani válka nemůže
zhatit jejich rodinou idylu. Jednoho dne je však povolán vojenskou
rozvědkou a je mu sděleno, že Marianne je podezřelá z předávání
klíčových informací Němcům.
Max tak zjistí, že divadlo
pro Marianne možná po Casablance neskončilo a sám musí
předstírat, že se nic neděje. Jakákoliv změna v jeho chování,
které si Marianne všimne, může totiž mít neblahé následky.
Zároveň touží zjistit pravdu (stejně jako), zaprvé studiem
Mariannina chování a reakcí, aby odhalil co je hrané a co pravé,
a zadruhé vypátrat její identitu na vlastní pěst, proti přímým
rozkazům nadřízených.
Zemeckis a Knight chtěli
vytvořit pomalejší pečlivě exponovaný film. První část v
Casablance, která má sloužit hlavně jako úvod filmu, seznámit diváky s postavami a ukázat jak vznikl jejich vztah, zabírá celou
třetinu dvouhodinového filmu. Zbylé dvě třetiny pak dopadají na
londýnskou část. Úvodní třetina má sama o sobě podobu
uzavřeného vyprávění, které by mohlo být samostatným filmem a
úspěšným útěkem skončit. V Londýně přichází druhá část
snímku s podezřením manželky ze špionáže, přičemž to má
vlastní expozici a film tak začíná do jisté míry odznova, samotné hlavní vyprávění začíná až cca v
půlce filmu.
Tomu se mi nechce přikládat
minusové znaménko, protože to pořád funguje a obě vyprávění
šlapou, nijak významně chytré mi to ale také nepřijde. Hlavně
si myslím, že když za sebe postavíte dvě vyprávění vyprávění,
tak si vzájemně trochu uzurpují prostor. Ani jedna mi tak nepřijde
vystavěna natolik dobře, jako by (možná) byly samostatně. První
se točí jen kolem získání pozvání na párty, což se vyřeší
jednou scénou, a i po těch čtyřiceti minutách mi přišlo Maxova
žádost o ruku trochu zčistajasna (byť to může být částečně
i tím, že Brad Pitt v té roli není úplně stoprocentní). Druhá
část kolem prakticky jedné stopy, kterou Max sleduje na ploše
dvou sekvencí. Naštěstí špionážní hra ve Spojencích
nestojí na sběru a vyhodnocování informací, ale na napětí a
nejistotě, kterou Max zažívá v atmosféra podezření a nedůvěry
jenž ještě před chvílí byla rodinnou pohodou na vysněném
ranči.
Spojenci pomalejší
konverzační film, přesto mu nechybí velmi pěkná dobová
výprava, má výborný soundtrack od Zemeckisova dlouholetého
kolegy Alana Silvestriho a hlavně má samotného Zemeckise. Zemeckis
je pořád výborný velmi klasický a tradiční režisér, neplýtvá
střihy a dokáže dobře vyprávět obrazem (v úvodní sekvenci se
vlastně nic neřekne, ale sdělí se dost), pohrávat si s detaily a
variacemi už viděného (rozhovory na střeše nebo třeba koukání
do zrcadla). Jako správný thriller je film dostatečně napínavý,
za důvod proč mi nevyhovuje jak by měl považuji přístup jaký
tvůrci zvolily pro celkovou organizaci.