Top 10 2016 a předoscarová poznámka

Jen tak pro pořádek jsem udělal výběr z výběru – finální TOP 10 2016



Z těch seznamů a z informací na CSFD profilu je patrné jaké estetické preference mám a jaké filmy nejvíce sleduji. Dávám přednost hlavně hollywoodské žánrové tvorbě. Proto tak málo filmů zahraničních, v užším výběru ani jeden, a proto každý rok většinu míst v seznamu okupují právě díla jimiž se Akademie a další podobné instituty moc nezabývají (až tedy na výjimky). Například minulý rok mě nejvíce zasáhly hlavně Šílený Max: Zběsilá cesta (to je hned jedna z těch výjimek), Jurský svět a Mission Impossible – Národ grázlů. Tento rok mám překvapivě "oscarových" dramat ve své top 10 mnohem více než obvykle (a Akademií přehlédnutý Paterson Jima Jarmusche taky není můj typický film). Hlavně asi proto, že hodně mých "obvyklých" filmů bylo více či méně nebo alespoň do určité míry zklamáním (Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti, Sebevražedný oddíl, Den nezávislosti: Nový útok, X-Men: Apokalypsa, Assassin’s Creed, Zúčtování, Triple 9, …).

Co se samotných Oscarů týče, tentokrát se mi opět povedlo, že jsem poctivě viděl opravdu všechny filmy nominované na nejlepší. Z těch devíti filmů mě nejvíce potěšilo minimalistické smutné (melo)drama Místo u moře, ale byl bych spokojený kdyby vyhrál hořkosladký muzikál La La Land (nejpravděpodobnější vítěz), černošské drama o identitě Moonlight, nebo depresivní moderní post-western Hell or High Water. A rád bych koneckonců byl i za netradiční sci-fi Příchozí. Ostatní nominované filmy – Fences, Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny, Skrytá čísla a Lion – jsou tituly, u kterých bych moc rád nebyl, byť skutečně blbý mi přijde akorát Lion. Naštěstí to vypadá, že to jsou outsideři, ale co já vím, akademici svým výběrem občas překvapí. Zvláště pak když tento rok potřebuje napravit reputaci po Oscars so white.

Ale ono je to jedno, ať už vyhraje kdokoli, ať už budu spokojený, či rozmrzelý nad tím, co to ti dědci z L.A. zase vybrali, stejně i příští rok budu od jedné ráno do pěti nebo šesti bdít a sledovat přímý přenos. Mám totiž tu show rád. A budu se dívat i dnes v noci, přestože musím vstávat tak brzo, že nebude mít ani cenu chodit spát.

Nejlepší filmy roku 2016, část 2

V předchozím příspěvku jsem slíbil, že udělám druhý seznam nejlepších filmů za rok 2016. Protože jsem však hrozný lenoch, tak až teď jsem ho konečně udělal. Tentokrát jenom sedm kousků.

Opět bez konkrétního pořadí.

                                                          Mlčení                                                        Moonlight

                                                      Místo u moře                                    The Autopsy of Jane Doe

                                                         Elle                                                                Komorná

 

                                                                                         La La Land

Lék na život

(A Cure for Wellness, 2016, r. Gore Verbinski)

Lék na život – CinemArt

Na začátek bych rád řekl, že mám fakt rád Gora Verbinského. Jeho Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly (Pirates of the Caribbean: The Curse of the Black Pearl, 2003) byli v dětství jedním z mých nejmilovanějších filmů a jeho remake japonského hororu Kruh (The Ring, 2002) patří k mým nejoblíbenějším hororům. Přestože sequely „pirátů“ (2006, 2007) a Osamělý jezdec (The Lone Ranger, 2013) byly, i přes řadu výborných nápadů, řekněme unavené, jeho animák Rango (2011) byl natolik živý a nápaditý, že se na každý jeho další film pořád těším. Teď je tu se svým druhým hororem a i když jsem trochu zklamaný, je to zase něco, co jsem dlouho neviděl.

Velká americká společnost očekává lukrativní obchod, k uskutečnění ale potřebují manažera Pembroka, který se zrovna léčí v odlehlém švýcarském sanatoriu. Vyšlou proto svého možná až příliš ambiciózního pracovníka Lockharta (Dane DeHaan), aby ho přivedl zpět. Okolnosti ho však donutí se v sanatoriu zdržet a ředitel Volmer (Jason Isaacs) ho přesvědčí, aby se sám zapojil do léčby a zmírnil svoji přepracovanost. Samozřejmě netrvá dlouho a zjistí, že alpský institut skrývá temné tajemství, ve kterém hraje velkou roli i zvláštní pacientka Hana (Mia Goth).

Lék na život – CinemArt

Z takovéto synapse film působí značně otřele a taky takový je. Verbinski s týmem se to však nesnaží skrývat a otevřeně odkazuje na gotické horory se všemi klišé s tím spojenými – odloučený zámek na kopci, nedůvěřiví vesničané, šílený vědec, krvavá minulost, zapovězené strašidelné podzemní prostory, atd. – a dává vzpomenout na díla jako Draculu, Frankenstein, Zánik domu Usherů. Podobně jako ona díla a také právě Kruh je „lék“ staromódní mysteriózní horor s důrazem na tajemnou atmosféru. Kdo se dívá na horory kvůli lekačkám a gore odejde z „léku“ s nepořízenou (až na pár okamžiků).

Lék na život – CinemArt

V tom se naplno využije Verbinského vizuální cit.

Temný zvláštně nazalenalý obraz, díky němuž celý film vypadá jakoby byl nemocný a pěkná práce se světlem a stíny pomáhají vystavět pocit tajemna a napětí, což nejlépe funguje během procházení sklepními místnostmi a dlouhými chodbami odkud se každou chvíli může někdo vynořit a Verbinksi má velký smysl pro znepokojivé momenty a kompozice (vana, kádě, zubní vyšetření, ….). A nikdo se nemusí ani moc snažit, aby celý podivně anachronický ústav vypadal „creepy“, hlavně po té úvodní sekvenci s moderními skleněnými budovami, počítači a smartphony.

Lék na život – CinemArt

Problém filmu rozhodně není braková historka, která je jeho námětem, ani tolik ne laciné zvraty z výprodeje a žánrová klišé kam oko dohlédne (koneckonců Scorseseho Prokletý ostrov toho byl plný taky, včetně tajemného majáku a vzpomínek na druhou světovou válku). Jednoduchá story o několika málo faktech je ale ve filmu roztažena na celých 146 minut (s úvodními i závěrečnými titulky).

Dříve jsem si myslel, že za přestřelenou délkou Verbinského předchozích filmů (trojice Pirátů z Karibiku a Osamělý jezdec) mohou scenáristé Ted Elliott a Terry Rossio, jejichž například třetí „piráti“ nabírali délku své jednoduché zápletky tím, že ji zamotávali dalšími a dalšími zradami a výměnami stran, že se v tom málokdo pořádně vyznal a ve výsledku to bylo stejně jedno. „Lék“ zaprvé vede vyprávění vpřed (co se děje v ústavu) a vzad (co se stalo v minulosti) a vedle toho to má linii s otcem Lockharta, kterou jsem upřímně nepochopil a nevím jestli to má vůbec nějakou pointu, a nad tím jakýsi sociálně kritický přesah, jehož pointou si také nejsem jistý. Beztak je to pořád natolik jednoduché a přímé, že je vyprávění rozmělňováno do neúměrné délky. Pro srovnání, Kruh mi přišel o něco složitější a má jen 115 minut.

Zadruhé, stopy vedoucí ke zjištění tajemství se trochu opakují a jsou natolik zřejmé a tak jasně vedou ke konkluzi, že si je nejde nespojovat a nebýt tudíž napřed před filmem. Díky tomu působí dost otravně, že závěrečné odhalení je z nějakého důvodu bizarně rozděleno na tři dílčí a film se promění v čekání na to až všem docvakne o co jde a bude moci přijít nevyhnutelná finální (a zábavně šílená) konfrontace a znejisťující epilog.

Musím ale říct, že je to snímek, který jsem moc rád viděl. Je to pořád osvěžujícím způsobem jiné než, co se, alespoň v našich končinách, dostane do kin. Bez zbytečných potoků krve, křiku a „jump scarů“, za to se starosvětskou atmosférou, roztomile pulpovým příběhem a překvapivě nemalým rozpočtem, který opravdu je vidět. Trochu se bojím, že to skončí finančním propadem a Verbinski se bude muset vrátit k „pirátům“ či něčemu podobnému. Tahle braková tak trochu nepatřičná šílenost z tak trochu jiných časů asi nebude moc atraktivní pro široké publikum. Rozhodně ne se svou mamutí stopáží a nepříliš známým, byť výborným, hercům.

Spojenci

(Allied, 2016, r. Robert Zemeckis)

Spojenci – CinemArt

Nový film Roberta Zemeckise tvůrce filmů jako Forrest Gump (1994), trilogie Návrat do budoucnosti (Back to the Future, 1985, 1989 a 1990) a z poslední doby Muž na laně (The Walk, 2015) je kombinace válečného dramatu, romantiky a hlavně špionážního thrilleru, v hlavní rolích s Bradem Pittem a Marion Cotillard, z pera scenáristy Stevena Knighta, který je podepsán pod snímky Východní přísliby (Eastern Promises, 2007) a Locke (2013). Přestože je to nakonec velmi dobrý snímek, měl jsem po odchodu pocit, že mi na tom něco nesedělo.

Spojenecký voják Max (Brad Pitt) se v roce 1942 dostává do nacisty okupované marocké Casablancy, kde má zavraždit říšského velvyslance. Pomoci mu má francouzská špiónka Marianne (Marion Cotillard). Společně předstírají, že jsou manželský pár z Paříže. Max a Marianne jsou v cizí zemi na nepřátelském území a musí si neustále dávat pozor, přetvařovat se a hrát divadlo pro kohokoliv kdo se dívá, od nacistických oficírů v barech po zvědavé sousedy. Během mise v jejich předstíraném vztahu postupně sílí důvěra a vzájemná náklonnost až se změní ve vztah opravdový.

Po úspěchu mise odjedou do Londýna, kde se vezmou, mají spolu dceru a přesto že Max i poté dál pracuje pro armádu, to vypadá to, že ani válka nemůže zhatit jejich rodinou idylu. Jednoho dne je však povolán vojenskou rozvědkou a je mu sděleno, že Marianne je podezřelá z předávání klíčových informací Němcům.

Max tak zjistí, že divadlo pro Marianne možná po Casablance neskončilo a sám musí předstírat, že se nic neděje. Jakákoliv změna v jeho chování, které si Marianne všimne, může totiž mít neblahé následky. Zároveň touží zjistit pravdu (stejně jako), zaprvé studiem Mariannina chování a reakcí, aby odhalil co je hrané a co pravé, a zadruhé vypátrat její identitu na vlastní pěst, proti přímým rozkazům nadřízených.

Zemeckis a Knight chtěli vytvořit pomalejší pečlivě exponovaný film. První část v Casablance, která má sloužit hlavně jako úvod filmu, seznámit diváky s postavami a ukázat jak vznikl jejich vztah, zabírá celou třetinu dvouhodinového filmu. Zbylé dvě třetiny pak dopadají na londýnskou část. Úvodní třetina má sama o sobě podobu uzavřeného vyprávění, které by mohlo být samostatným filmem a úspěšným útěkem skončit. V Londýně přichází druhá část snímku s podezřením manželky ze špionáže, přičemž to má vlastní expozici a film tak začíná do jisté míry odznova, samotné hlavní vyprávění začíná až cca v půlce filmu.

Tomu se mi nechce přikládat minusové znaménko, protože to pořád funguje a obě vyprávění šlapou, nijak významně chytré mi to ale také nepřijde. Hlavně si myslím, že když za sebe postavíte dvě vyprávění vyprávění, tak si vzájemně trochu uzurpují prostor. Ani jedna mi tak nepřijde vystavěna natolik dobře, jako by (možná) byly samostatně. První se točí jen kolem získání pozvání na párty, což se vyřeší jednou scénou, a i po těch čtyřiceti minutách mi přišlo Maxova žádost o ruku trochu zčistajasna (byť to může být částečně i tím, že Brad Pitt v té roli není úplně stoprocentní). Druhá část kolem prakticky jedné stopy, kterou Max sleduje na ploše dvou sekvencí. Naštěstí špionážní hra ve Spojencích nestojí na sběru a vyhodnocování informací, ale na napětí a nejistotě, kterou Max zažívá v atmosféra podezření a nedůvěry jenž ještě před chvílí byla rodinnou pohodou na vysněném ranči.

Spojenci pomalejší konverzační film, přesto mu nechybí velmi pěkná dobová výprava, má výborný soundtrack od Zemeckisova dlouholetého kolegy Alana Silvestriho a hlavně má samotného Zemeckise. Zemeckis je pořád výborný velmi klasický a tradiční režisér, neplýtvá střihy a dokáže dobře vyprávět obrazem (v úvodní sekvenci se vlastně nic neřekne, ale sdělí se dost), pohrávat si s detaily a variacemi už viděného (rozhovory na střeše nebo třeba koukání do zrcadla). Jako správný thriller je film dostatečně napínavý, za důvod proč mi nevyhovuje jak by měl považuji přístup jaký tvůrci zvolily pro celkovou organizaci.

Nejlepší filmy roku 2016, část 1

Každý slušně vychovaný filmový fanoušek na konci roku, nebo na začátku roku nového si udělá seznam nejlepších / nejoblíbenějších / nejvíce vyhovujících filmů roku. Já slušně vychovaný fanoušek nejsem, a tak to obvykle sepisuji ke konci února. Dělám to tak ze tří důvodů. Zaprvé v lednu mi ve škole začíná zkouškové období trvající právě až do února a a já nemá čas se na filmy ani dívat, natož o nich psát. Zadruhé na konci února probíhá předávání oscarů, což pociťuji jako takové závěrečné shrnutí filmového roku. A zatřetí do konce roku jsem ještě všechny filmy, bez kterých nechci seznam vytvářet, neviděl a ani nemohl, protože do seznamu rád řadím i ty filmy, které si již odbyly svoji premiéru ve světě, k nám však dorážejí právě v lednu a únoru.

Tentokrát to však udělám jinak a rozbiji zmíněný seznam na dva.To mi umožní udělat jeden hned a nechat si prostor zvážit do druhého seznamu filmy, které do naší distribuce dorazí později (Moonlight či Místo u moře), filmy, které jsem v kině zmeškal nebo k nám nedorazily vůbec a já si na ně ještě nestihl udělat čas (Toni Erdmann či Sing Street), a filmy, které jsem sice již jednou v kině viděl, ale cítím, že potřebuji víc projekcí (Příchozí či La La Land). Na závěr pak udělám třetí příspěvek, kde dám předchozí dva dohromady. Z jednoho příspěvku tak dostanu tři, takže to bude vypadat, že jsem aktivní blogger.

Seznam není psán v nějakém konkrétním pořadí, berte to spíše jako pytel, do kterého jsem to házel jak to chodilo pod ruku.

                                  Captain America: Občanská válka                         Jason Bourne           

Rogue One: Star Wars Story                               Ulice Cloverfield 10          

 

Zootropolis: Město zvířat                              Hell or High Water      

 

Paterson                                               Smrt ve tmě

 

       Star Trek: Do neznáma                     Sully: Zázrak na řece Hudson  

Na co se těším do kina

leden a únor

První dva měsíce nového roku. Do kin přicházejí "oskarovky", ale na své si přijdou i milovníci žánrovek. Tentokrát mám problém, protože během osmi týdnů je v kině dokonce šestnáct filmů, které bych rád viděl, a k tomu je zkouškové období takže času je málo. Na některé z nich si tedy budu muset počkat až vyjdou na domácích nosičích.

La La Land

(La La Land, r. Damien Chazelle)

V kinech od: 05.01.2017

Feel-good muzikál, který sklízí neskutečně pozitivní ohlasy a mluví se o něm jako o jednom z nejlepších filmů roku.

Paterson

(Paterson, r. Jim Jarmusch)

V kinech od: 05.01.2017

Nový film jednoho z králů nezávislého amerického filmu. V zahraničí si premiéru odbyl a sbírá samou chválu.

Velká čínská zeď

(The Great Wall; Chang cheng, r. Yimou Zhang)

V kinech od: 05.01.2017

Americko-čínský fantasy blockbuster ze sředověku o tom, že Velká čínská zeď ve skutečnosti chrání Čínu a celý svět před monstry a démony. V hlavní roli s Mattem Damonem jako lučišníkem ze západu, jenž se připojí k čínské armádě.Yimou Zhang je režisér stojící za výborným filmem Hrdina (Ying xiong, 2002), z trailerů ale vypadá "zeď" trochu .... divně.

Pod rouškou noci

(Live by Night, r. Ben Affleck)

V kinech od: 12.01.2017

Ben Affleck je nový Batman a má s tím plné ruce práce, nijak nezadbal ale ani svou režijní kariéru. Po oskarovém Argu nám přináší svoji drsnou gangsterku z doby prohibice. Reakce sice nejsou jednoznačně dobré, ale zajímavě to vypadá pořád.

Rozpolcený

(Split, r. M. Night Shyamalan)

V kinech od: 19.01.2017

Režisér Shyamalan nám přinesl filmy Šestý smysl, Vyvolený a Znamení, jeho kariéra poté uvadala až k filmům Stalo se, Poslední vládce větru a Po zániku Země. Malé pookřání představovalo pěkné found-footage The Visit a Rozpolcený vypadá jako jeho velký comeback. Údaje z Rottentomatoes zatím vypadají pěkně, tak doufám, že to Shyamalanovi vyšlo. Jemu bych návrat na výsluní přál.

xXx: Návrat Xandera Cage

(xXx: The Return of Xander Cage, r. D.J. Caruso)

V kinech od: 19.01.2017

Když v roce 2002 vyšel první díl, měl Xander Cage být novým Jamesem Bondem. Nevyšlo to a druhý díl zabil bez hlavní hvězdy Vina Diesela zabil sérii. Než se Vin Diesel rozhodl, že si chce zase zablbnout a  díky úspěšné sérii Rychle a zběsile protlačil třetí xXx do produkce. Předchozí dva díly se mi nelíbili a trailery na toto pokračování vypadají i docela béčkově lákavě. "Kick some ass, get the girl and try to look dope while you're doin' it." toť cíl všech akčních filmů, snad to tedy dostaneme v pořádné dávce.

Resident Evil: Poslední kapitola

(Resident Evil: The Final Chapter, r. Paul W.S. Anderson)

V kinech od: 26.01.2017

Co k tomu říct. Resident Evil je série čím dál šílenější a čtvrtý a pátý díl už získával většinou negativní reakce. Já jsem jeden z těch magorů, kterým se i pátý díl líbil a docela bych na závěrečný díl i vyrazil. Minimálně poslední díly jsou uchylárny na jaké běžně v kině nenarazíte.

Spojenci

(Allied, r. Robert Zemeckis)

V kinech od: 26.01.2017

Film měl mít premiéru už v prosinci, ale byl z mě neznámého důvodu odložen. Válečná romance s Bradem Pittem a Marion Cottilard od režiséra filmů jako Forrest Gump (1994), trilogie Navrat do budoucnosti (Back to the Future, 1985, 1989 a 1990) a v nedávno Muž na laně (The Walk, 2015). Scenáristou je Steven Knight, který napsal například Východní přísliby (Eastern Promises, 2007) a Locke (2013). To zní velmi slibně.

Zakladatel

(The Founder, r. John Lee Hancock)

V kinech od: 26.01.2017

Příběh zakladatele řetězce McDonald's. Zajímá mě na tom hlavně Michael Keaton. Ten je momentálně boží.

T2 Trainspotting

(T2 Trainspotting, r. Danny Boyle)

V kinech od: 02.02.2017

Dlouho připravované pokračování kultovního filmu z roku 1996. Původní cast, původní režisér, původní scenárista.

Místo u moře

(Manchester by the Sea, r. Kenneth Lonergan)

V kinech od: 09.02.2017

Jeden z kriticky nejlépe přijatých filmů roku (s dramatem Moonlight), na Rottenech neuvěřitelných 97 %.

Jackie

(Jackie, r. Pablo Larraín)

V kinech od: 16.02.2017

Film o manželce JFK, výborná Natalie Portman v hlavní roli.

Lék na život

(A Cure for Wellness, r. Gore Verbinski)

V kinech od: 16.02.2017

Gore Verbinski je známý hlavně kvůli první třem Pirátům z Karibiku. Má však na triku americkou verzi filmu Kruh, jeden z mých nejoblíbenějších hororů. Lék na život je jeho další horor, a tak si to nechci nechat ujít.

Mlčení

(Silence, r. Martin Scorsese)

V kinech od: 16.02.2017

Další fil Martina Scorsesiho (Casino, Mafiáni, Vlk z Wall Street, …). Je třeba říkat více. Film o katolických misionářích v Japonsku v době, kdy byli katolíci tvrdě perzekvováni, který Marty přiravoval asi dvacet let je konečně tady.

Zlato

(Gold, r. Stephen Gaghan)

V kinech od: 16.02.2017

Drama s Matthewem McConaugheym o nalezení zlata v Indonésii. Slibný casting (kromě McConaugheyho, Edgar Ramírez, Bryce Dallas Howard, Toby Kebbell, Corey Stoll a Bruce Greenwood) a režisér filmu Syriana.

John Wick 2

(John Wick: Chapter Two, r. Chad Stahelski)

V kinech od: 23.02.2017

V roce 2014 přišel do kin první díl, ve kterém Keanu Reeves procházel podsvětím a likvidival nepřáteli ve stylu hongongské školy akčního filmu, protože mu zabili psa a zrušili káru. Teď je zpět a ještě nasranější. Na režijní stoličku usedl jen jeden ze dvojice zodpovdné za přechozí díl, ale díky úspěchu prvního dílu předpokládám, že dostal větší míru tvůrčí svobody a také díky výraznějším záporákům doufám, že bude pokračování lepší než původní film.

Fantastická zvířata a kde je najít

(Fantastic Beasts and Where to Find Them, 2016, r. David Yates)

Fantastická zvířata a kde je najít - Freeman Ent.

Po pěti letech máme možnost podívat znovu do světa známého z knih a filmů o Harry Potterovi. Zatímco knižně vyšel divadelní scénář Harry Potter a prokleté dítě, který je v podstatě osmým pokračováním a odehrává se 19 let po skončení posledního dílu (podle wikipedie, nečetl jsem to), v kinech se dostáváme do minulosti světa. Jedná se o první díl z plánovaných pěti. Ačkoliv to není špatný zážitek, do chytrého blockbusteru má daleko.

Film slouží hlavně jako úvod do nové epochy a nové oblasti starého známého světa čar a kouzel. Dostáváme se v něm do New Yorku v roce 1926, kam zrovna z cesty kolem světa přijíždí magizoolog Mlok Scamander (Eddie Redmayne) a s sebou má svůj kouzelný kufřík plný různých magických potvor. Nešťastnou náhodou si však vymění kufr s Jacobem Kowalskím (Dan Fogler), který není čaroděj, a tak se několik zvířat dostane ven. Mlok, Jacob a dvě kouzelnice Tina (Katherine Waterston) a Queenie Goldsteinové (Alison Sudol) je musí najít a chytit.

Zápletka tak umožňuje Mlokovi, který je nováčkem v Americe, a Jacobovi, který je nováčkem ve světě kouzelníků, objevovat zákoutí města a americké kouzelnické společnosti, střetávat se s různými postavami, skupinami a samozřejmě potvorami a hlavně společně s divákem žasnout. Žasnout nad novými tvory, kouzly a místy. Snímek bohatě využívá svou vizuální stránku, vzduchem tak pořád něco lítá (od talířů, přes pečivo, po kusy budov), prochází se rozmanitými dekoracemi a z designu zvířat oči přecházejí. To se odehrává v dosti humorném, rozverném tónu a místy některé akce s čarovnými živočichy vypadá trochu jako z grotesky.

Něco takového však samo o sobě nezakládá moc souvislé vyprávění, a tak jsou tam ještě dvě struktury, které mají tón o něco temnější a směřují k budoucím událostem ve fikčním světě. V druhé své vlastní cíle sleduje bystrozor, a do jisté míry záporná postava filmu, Percival Graves (Colin Farrell), ta se pravidelně navrací. Třetí pracuje s postavou černokněžníka Gellerta Grindelwalda, který podniká magické útoky v Evropě, ta se objeví na začátku a na konci a ještě několikrát je zmíněna. Hlavní je Mlokovo blbnutí se zvířaty a procházení se New Yorkem a to je přerušováno scénami, ve kterých se Graves snaží nalézt jakési mocné dítě a souvisí to s tajemnou anomálií. Třetí struktura pak zaprvé slouží jako pozadí příběhu a zároveň souvisí s druhou.

To je řešení teoreticky vhodné, i proto, že v podstatě triviální zápletky se mohou vzájemně posilovat, leč provedení není úplně šťastné. Ty struktury spolu sice souvisí a někdy se i prolínají, dost na to aby snímek nepůsobil úplně rozháraně, ale nejsou na sobě závislé a vzájemně se nepodmiňují. Mlokovo úsilí chytit zvířata nejde nijak proti Gravesovu cíli a ani Mlok nepotřebuje pochytat zvířata, aby mohl vyřešit druhou strukturu, stejně tak Gravesovi může být mladý kouzelník v podstatě šumák, byť ke konci se pro něj Mlokovy znalosti stanou nepohodlné. To nabourává koherenci snímku, ale našťestí právě Mlokovy znalosti a jeho zvířata jsou nakonec to, co všechny struktury v závěrečné části filmu sváže a vyřeší.

S tím souvisí i další problém, dost antiklimatický závěr. Mlok musí vyřešit svou linie, pak i Gravesovu a pak i tu třetí a ještě dva problémy, které se objeví. Domnívám se, že jednotlivá finále jsou na sebe natlačena tak, že není moc času nechat je doznít a každé další oslabuje to předchozí. K tomu bych ještě rád dodal, že Grindelwald má být čaroděj víceméně stejně mocný jako Voldemort, ale to že ho sundá takový ťunťa jako je Mlok Scamander tomu obrazu moc neodpovídá.

Fantastická zvířata a kde je najít je film, ve kterém se v jedné linii chytá bizarní fauna po městě a ve vzduchu se pečou štrúdly, zatímco v druhé se kecá v okázale stinných a stísněných uličkách a domech, přičemž o hladkosti jejich přechodů mám pochyby. Pořád ale lepší blockbuster než třeba Sebevražedný oddíl (Suicide Squad, 2016, r. David Ayer). Osobně bych Vám jako sevřenější a promyšlenější doporučil z poslední doby třeba Star Trek: Do neznáma (Star Trek Beyond, 2016, r. Justin Lin) či Doctora Strangea (2016, r. Scott Derrickson). Na další díly se ale přesto těším, neboť doufám, že se v nich bude méně exponovat a Grindelwald by mohl dělat pořádný bordel.