Spojenci

(Allied, 2016, r. Robert Zemeckis)

Spojenci – CinemArt

Nový film Roberta Zemeckise tvůrce filmů jako Forrest Gump (1994), trilogie Návrat do budoucnosti (Back to the Future, 1985, 1989 a 1990) a z poslední doby Muž na laně (The Walk, 2015) je kombinace válečného dramatu, romantiky a hlavně špionážního thrilleru, v hlavní rolích s Bradem Pittem a Marion Cotillard, z pera scenáristy Stevena Knighta, který je podepsán pod snímky Východní přísliby (Eastern Promises, 2007) a Locke (2013). Přestože je to nakonec velmi dobrý snímek, měl jsem po odchodu pocit, že mi na tom něco nesedělo.

Spojenecký voják Max (Brad Pitt) se v roce 1942 dostává do nacisty okupované marocké Casablancy, kde má zavraždit říšského velvyslance. Pomoci mu má francouzská špiónka Marianne (Marion Cotillard). Společně předstírají, že jsou manželský pár z Paříže. Max a Marianne jsou v cizí zemi na nepřátelském území a musí si neustále dávat pozor, přetvařovat se a hrát divadlo pro kohokoliv kdo se dívá, od nacistických oficírů v barech po zvědavé sousedy. Během mise v jejich předstíraném vztahu postupně sílí důvěra a vzájemná náklonnost až se změní ve vztah opravdový.

Po úspěchu mise odjedou do Londýna, kde se vezmou, mají spolu dceru a přesto že Max i poté dál pracuje pro armádu, to vypadá to, že ani válka nemůže zhatit jejich rodinou idylu. Jednoho dne je však povolán vojenskou rozvědkou a je mu sděleno, že Marianne je podezřelá z předávání klíčových informací Němcům.

Max tak zjistí, že divadlo pro Marianne možná po Casablance neskončilo a sám musí předstírat, že se nic neděje. Jakákoliv změna v jeho chování, které si Marianne všimne, může totiž mít neblahé následky. Zároveň touží zjistit pravdu (stejně jako), zaprvé studiem Mariannina chování a reakcí, aby odhalil co je hrané a co pravé, a zadruhé vypátrat její identitu na vlastní pěst, proti přímým rozkazům nadřízených.

Zemeckis a Knight chtěli vytvořit pomalejší pečlivě exponovaný film. První část v Casablance, která má sloužit hlavně jako úvod filmu, seznámit diváky s postavami a ukázat jak vznikl jejich vztah, zabírá celou třetinu dvouhodinového filmu. Zbylé dvě třetiny pak dopadají na londýnskou část. Úvodní třetina má sama o sobě podobu uzavřeného vyprávění, které by mohlo být samostatným filmem a úspěšným útěkem skončit. V Londýně přichází druhá část snímku s podezřením manželky ze špionáže, přičemž to má vlastní expozici a film tak začíná do jisté míry odznova, samotné hlavní vyprávění začíná až cca v půlce filmu.

Tomu se mi nechce přikládat minusové znaménko, protože to pořád funguje a obě vyprávění šlapou, nijak významně chytré mi to ale také nepřijde. Hlavně si myslím, že když za sebe postavíte dvě vyprávění vyprávění, tak si vzájemně trochu uzurpují prostor. Ani jedna mi tak nepřijde vystavěna natolik dobře, jako by (možná) byly samostatně. První se točí jen kolem získání pozvání na párty, což se vyřeší jednou scénou, a i po těch čtyřiceti minutách mi přišlo Maxova žádost o ruku trochu zčistajasna (byť to může být částečně i tím, že Brad Pitt v té roli není úplně stoprocentní). Druhá část kolem prakticky jedné stopy, kterou Max sleduje na ploše dvou sekvencí. Naštěstí špionážní hra ve Spojencích nestojí na sběru a vyhodnocování informací, ale na napětí a nejistotě, kterou Max zažívá v atmosféra podezření a nedůvěry jenž ještě před chvílí byla rodinnou pohodou na vysněném ranči.

Spojenci pomalejší konverzační film, přesto mu nechybí velmi pěkná dobová výprava, má výborný soundtrack od Zemeckisova dlouholetého kolegy Alana Silvestriho a hlavně má samotného Zemeckise. Zemeckis je pořád výborný velmi klasický a tradiční režisér, neplýtvá střihy a dokáže dobře vyprávět obrazem (v úvodní sekvenci se vlastně nic neřekne, ale sdělí se dost), pohrávat si s detaily a variacemi už viděného (rozhovory na střeše nebo třeba koukání do zrcadla). Jako správný thriller je film dostatečně napínavý, za důvod proč mi nevyhovuje jak by měl považuji přístup jaký tvůrci zvolily pro celkovou organizaci.