Sebevražedný oddíl

(Suicide Squad, 2016, r. David Ayer)

Sebevražedný oddíl – Freeman Ent.

Nakladatelství MARVEL sklidilo obrovský úspěch s filmy na motivy svých komiksů, poslalo do kin oblíbené superhrdiny Iron Mana, Thora, Captaina Americu, Hulka a celé to s ještě větším úspěchem projilo do jednoho crossover filmu Avengers (The Avengers, 2012, r. Joss Whedon). Bylo první, kdo se odhadlal k takovému kroku, to jest postupně plánovaně rozvíjet několik značek, umístit je do jednoho světa a spojit do jedné velké značky. Konkurenční nakladatelství DC samozřejmě chtělo úspěch MARVELu zopakovat, ale na rozdíl od něj dlouho čelilo problémům. Nakonec se jim tedy díky filmu Muž z oceli (Man of Steel, 2013, r. Zack Snyder) podařilo rozjet svůj vlastní propojený filmový vesmír (DC Extended Universe) a jejich vlajkovou lodí měl být snímek Batman v Superman: Úsvit spravedlonosti (Batman v Superman: Dawn of Justice, 2016, r. Zack Snyder). Ten se však setkal s nepříliš dobrou odezvou u kritiků a s jen o něco lepší u fanoušků. Nyní přišel do kin jejich další film z DCEU Sebevražedný oddíl od Davida Ayera, režiséra a scenáristu filmů jako Patrola (End of Watch, 2012) či Železná srdce (Fury, 2014), který také napsal oceňovaný snímek Training Day (2001, r. Antoine Fuqua). Jako u většiny jeho filmů nemohu říci, že se jedná o film jednoznačně dobrý.

Amanda Waller dá dohromady tým nebezpečných uvězněných zločinců se zvláštními schopnostmi, aby za příslib snížení trestu bojovali s jinými nadpřirozenými entitami ohrožující USA. Mezi nimi je třeba nájemný zabiják Deadshot, psychopatka Harley Quinn, oheň ovládající bývalý gangster El Diablo a další a dohlíží na ně plukovník Rick Flag ze speciální jednotky.

To první, co asi každého napadne, že je na tomto filmu zajímavé je, že Sebevražedný oddíl nesleduje klasické superhrdiny, ale netradičně jako protagonisty volí zločince, vyvrheli a vojáky. To je sice pravda, avšak je to pořád v limitech hollywoodského velkorozpočtového filmu. Všichni ti zločinci působí v konečném důsledku sympaticky, například Deadshot se svým silným morálním kodexem a starostí o dceru bude pro diváky jistě pozitivní postava, zvláště díky tomu, že film nabízí srovnávání s bezskrupulózní, manipulativní Amandou Waller, která má zastupovat tu „správnou“ stranu. Obdobně i ostatní členové skvadry mají, nebo v sobě nacházejí kladné vlastnosti, jeden ze základních motivů filmu totiž je vytvoření fungující týmu díky nalezenému vzájemnému respektu a hlavně „zlodějské cti“. Je pro mě ale pořád velmi příjemná změna vidět místo frajerů v pláštěnkách nebo nablýskaném brnění bandu drsňáků ve vojenském oblečení a obyčejných bundách a kabátech, co místo štítů, kladiv a luceren nesou pistole a útočné pušky, a co se mi líbí nejvíc, pohybují se zásadně pomocí taktických přesunů metr po metru, od ulice k ulici, od baráku k baráku. To samozřejmě zatím nezní nijak špatně. V čem film podle mne nejvíce selhává je samotná struktura vyprávění.

Film začíná v podstatě řadou několika dlouhých expozicí jednotlivých charakterů. Amanda Waller v restauraci seznamuje dva vysoké úředníky s Task Force X, řekne že má Deadshota a následuje dlouhý flashback seznamující s Deadshotovou minulostí, přičemž čistě pocitově informace v ní obsažené neodpovídají délce. Obdobně je to u dalších postav. Jakýkoliv vývoj zápletky je notně zdržován a už od začátku chybí filmu plynulost.

Když je úvod u konce a skvadra se vydá na misi, je to zhruba stejně inkoherentní a s nepříjemně přerývaným tempem. Misí překvapivě není zastavit záporáka, který chce zničit svět, ale zachránit jakousi osobu, která uvízla v ohrožené zóně. To probíhá tak, že se protagonisté prostě přesouvají z bodu A do bodu B a v každém z nich si trochu zastřílí. Do toho je našroubována podzápletka o tom, jak se Joker snaží zachránit Harley Quinn. Jokerova linie však vůbec s hlavním vyprávěním nesouvisí a nic nijak neposouvá. V posledním aktu filmu, poté co jsou všechny tyto motivy odstraněny, se naše parta konečně vydává porazit starobylé zlo ohrožující svět, přičemž dopad předchozího dění je opět minimální. O nějakém souvislém dění se tedy moc mluvit nedá a ani moc nepomáhá stejně diskontinuitní vývoj postav.

Většina z toho je ale něco, co v podstatě můžeme vytknout jak Patrole, tak Železným srdcím. V případě obou těchto filmů jsem v tom však spatřoval posun od hollywoodského vyprávění příběhů k realistickému, kdy je divákovi představována každodennost policistů respektive vojáků. Sebevražedný oddíl podle mne nic takového není, ale chtěl být vzrušujícím hollywoodským příběhem. Můžete samozřejmě namítat, že jistou míru epizodičnosti a nesoudržnosti měli i Strážci galaxie (Guardians of the Galaxy, 2014, r. James Gunn), ale tam se veškeré dění odvíjelo od orbu a vyprávění tak bylo efektivně scelováno.

Rozhodně se nejedná o realistické uchopení komiksu po vzoru Temného rytíře (The Dark Knight, 2008, r. Christopher Nolan), což nemyslím jako výtku. Tento Ayerův snímek je dost komiksově stylizovaný, podobně jako Batman v Superman, ať už na úrovni některých kostýmů, postav ( hlavně záporáci a ani například Harley Quinn není realistická postava) či barevné palety.Tón filmu se snaží držet toho jaký měly poslední trailery. V jinak docela temně laděném filmu je tak spoustu vtípků, suchých hlášek a veselých písniček.

Snímek je relativně rychlý, akční scény ostudu nedělají, občas se mihne velmi efektní záběr či scéna a film má oporu v dobrém castingu. Čistě osobně mám pak slabost pro brakové historky, drsné hrdiny a (filmovou) armádu, takže jsem i přes zmíněné výtky odcházel v docela dobré náladě. Jako u minulé DC štace však chápu nespokojenost a odmítání. Sebevražedný oddíl dokáže fungovat v rámci dílčích scén, jako celek šlape o poznání hůře. To je samozřejmě problém, zvláště dokud má za konkurenci MARVEL, kterému, přes všechno, co na něm můžete nemít rádi, nejde upřít jedno, dokáže své příběhy vyprávět velmi soudržně.