Fantastická zvířata a kde je najít

(Fantastic Beasts and Where to Find Them, 2016, r. David Yates)

Fantastická zvířata a kde je najít - Freeman Ent.

Po pěti letech máme možnost podívat znovu do světa známého z knih a filmů o Harry Potterovi. Zatímco knižně vyšel divadelní scénář Harry Potter a prokleté dítě, který je v podstatě osmým pokračováním a odehrává se 19 let po skončení posledního dílu (podle wikipedie, nečetl jsem to), v kinech se dostáváme do minulosti světa. Jedná se o první díl z plánovaných pěti. Ačkoliv to není špatný zážitek, do chytrého blockbusteru má daleko.

Film slouží hlavně jako úvod do nové epochy a nové oblasti starého známého světa čar a kouzel. Dostáváme se v něm do New Yorku v roce 1926, kam zrovna z cesty kolem světa přijíždí magizoolog Mlok Scamander (Eddie Redmayne) a s sebou má svůj kouzelný kufřík plný různých magických potvor. Nešťastnou náhodou si však vymění kufr s Jacobem Kowalskím (Dan Fogler), který není čaroděj, a tak se několik zvířat dostane ven. Mlok, Jacob a dvě kouzelnice Tina (Katherine Waterston) a Queenie Goldsteinové (Alison Sudol) je musí najít a chytit.

Zápletka tak umožňuje Mlokovi, který je nováčkem v Americe, a Jacobovi, který je nováčkem ve světě kouzelníků, objevovat zákoutí města a americké kouzelnické společnosti, střetávat se s různými postavami, skupinami a samozřejmě potvorami a hlavně společně s divákem žasnout. Žasnout nad novými tvory, kouzly a místy. Snímek bohatě využívá svou vizuální stránku, vzduchem tak pořád něco lítá (od talířů, přes pečivo, po kusy budov), prochází se rozmanitými dekoracemi a z designu zvířat oči přecházejí. To se odehrává v dosti humorném, rozverném tónu a místy některé akce s čarovnými živočichy vypadá trochu jako z grotesky.

Něco takového však samo o sobě nezakládá moc souvislé vyprávění, a tak jsou tam ještě dvě struktury, které mají tón o něco temnější a směřují k budoucím událostem ve fikčním světě. V druhé své vlastní cíle sleduje bystrozor, a do jisté míry záporná postava filmu, Percival Graves (Colin Farrell), ta se pravidelně navrací. Třetí pracuje s postavou černokněžníka Gellerta Grindelwalda, který podniká magické útoky v Evropě, ta se objeví na začátku a na konci a ještě několikrát je zmíněna. Hlavní je Mlokovo blbnutí se zvířaty a procházení se New Yorkem a to je přerušováno scénami, ve kterých se Graves snaží nalézt jakési mocné dítě a souvisí to s tajemnou anomálií. Třetí struktura pak zaprvé slouží jako pozadí příběhu a zároveň souvisí s druhou.

To je řešení teoreticky vhodné, i proto, že v podstatě triviální zápletky se mohou vzájemně posilovat, leč provedení není úplně šťastné. Ty struktury spolu sice souvisí a někdy se i prolínají, dost na to aby snímek nepůsobil úplně rozháraně, ale nejsou na sobě závislé a vzájemně se nepodmiňují. Mlokovo úsilí chytit zvířata nejde nijak proti Gravesovu cíli a ani Mlok nepotřebuje pochytat zvířata, aby mohl vyřešit druhou strukturu, stejně tak Gravesovi může být mladý kouzelník v podstatě šumák, byť ke konci se pro něj Mlokovy znalosti stanou nepohodlné. To nabourává koherenci snímku, ale našťestí právě Mlokovy znalosti a jeho zvířata jsou nakonec to, co všechny struktury v závěrečné části filmu sváže a vyřeší.

S tím souvisí i další problém, dost antiklimatický závěr. Mlok musí vyřešit svou linie, pak i Gravesovu a pak i tu třetí a ještě dva problémy, které se objeví. Domnívám se, že jednotlivá finále jsou na sebe natlačena tak, že není moc času nechat je doznít a každé další oslabuje to předchozí. K tomu bych ještě rád dodal, že Grindelwald má být čaroděj víceméně stejně mocný jako Voldemort, ale to že ho sundá takový ťunťa jako je Mlok Scamander tomu obrazu moc neodpovídá.

Fantastická zvířata a kde je najít je film, ve kterém se v jedné linii chytá bizarní fauna po městě a ve vzduchu se pečou štrúdly, zatímco v druhé se kecá v okázale stinných a stísněných uličkách a domech, přičemž o hladkosti jejich přechodů mám pochyby. Pořád ale lepší blockbuster než třeba Sebevražedný oddíl (Suicide Squad, 2016, r. David Ayer). Osobně bych Vám jako sevřenější a promyšlenější doporučil z poslední doby třeba Star Trek: Do neznáma (Star Trek Beyond, 2016, r. Justin Lin) či Doctora Strangea (2016, r. Scott Derrickson). Na další díly se ale přesto těším, neboť doufám, že se v nich bude méně exponovat a Grindelwald by mohl dělat pořádný bordel.