A-Team

(The A-Team, 2010, r. Joe Carnahan)

Před pár měsíci jsem předpovídal, že Warcraft: První střet (Warcraft, 2016, r. Duncan Jones) vydělá balík. Seknul jsem se hodně a ukázalo se, že kdyby nebylo čínského trhu, byl by v červených (hodně červených) číslech. Moje naděje na novou fantasy trilogii tak visí na vlásku. Přitom jsem se zamyslel nad filmy, u kterých jsem si hodně přál sequel, žel nedostal jsem ho a asi nikdy nedostanu. Napadl mě například Dredd (2012, r. Pete Travis), TRON: Legacy (2010, r. Joseph Kosinski) nebo američtí Muži, kteří nenávidí ženy (The Girl With The Dragon Tattoo, 2011, r. David Fincher). A pak mě napadl právě A-Team, přičemž jsem se rozhodl se na něj po letech znovu podívat.

A-Team vychází ze stejnojmenného televizního seriálu o čtyřech nespravedlivě odsouzených vojácích živících se jako žoldáci, který se v Americe dostal na televizní obrazovky v roce 1983. Ten se dočkal celkem pěti řad a dokonce si vydobyl kultovní status. Film na jeho motivy se připravoval dlouho, prý od poloviny devadesátých let, a původně ho měl točit John Singleton, až později ho nahradil právě Joe Carnahan, jehož do té doby nejvýraznějšími filmy bylo Sejmi eso (Smokin' Aces, 2006) a Narkotika (Narc, 2002). Jeho film můžeme vnímat tak trochu jako prequel zasazený do současnosti, v němž postavy potkáváme před tím, než se začaly živit jako žoldnéři a představuje nám jak k tomu došlo, ač v poněkud pozměněné a aktualizované podobě (v seriálu je to navázáno na válku ve Vietnamu). Jsou zachovány všechny čtyři hlavní postavy i jejich charakterové rysy, schopnosti a do jisté míry i vzhled, beze změny zůstal i ústřední hudební motiv.

Film funguje jako by byl sám jednou řadou seriálu. Je rozdělen do pěti výrazně oddělených aktů, přičemž první akt slouží jako prolog k následnému vyprávění. Začíná přímo ve středu dění jedné náhodné mise v Mexiku a během akce se nám představí a elementárně charakterizují jednotlivý čtyři členové jednotky A-Team („Hannibal“ Smith, „Hezoun“ Peck, B.A. Baracus a Murdock), která se na konci díky této misi ustaví. Další čtyři akty se odehrávají o osm let později a rozvíjí se v nich jednoduchý žánrový příběh o tom, jak v Iráku dostane A-Team tajný úkol ukořistit ilegální štočky pro výrobu amerických bankovek. Jsou však podvedeni, štočky jim byly ukradeny, byl zabit jejich přítel a celý tým se dostal do vězení. Musí tedy utéct, očistit své jméno a při té příležitosti se pomstít. Každý akt je jako jeden díl seriálu, ve kterém postavy musí dokončit dílčí úkol, aby mohly dokončit svoji misi, a každý akt má svoji vlastní odlišnou akční scénu. Film naštěstí zapojuje několik motivů, které prostupují celé vyprávění, nebo alespoň jeho části (třebaže se jich rozvíjí jen málo), a tak nepůsobí jako úplně nesoudržný.

Samotný prostý žánrový příběh toho ale až tak mnoho nenabízí a jen za sebe jednoduše pokládá překážky a zvraty. Stejně prostá je charakterizace postav, jenž nepřekročí to, co se divák dozvěděl v prologové části a vývoj je omezen pouze na málo z nich, (Peck – romantická linie se Sosovou; B.A. Baracus). I ty působí spíše zkratkovitě a skokově než jako postupné rozvíjení, byť jsou velmi dobře vypointované. Co velmi dobře funguje je casting. Všem hercům role skvěle sedla, hlavně hlavní čtveřice má mezi sebou výbornou týmovou chemii a jejich rozhovory a špičkování působí velmi přirozeně a všichni svým jednoduchým postavám dokáží v každém okamžiku vdechnout život.

Vyprávění je však velmi svižné, nikde se nezdržuje a jednotlivé akty jsou relativně krátké. Celou stopáž si tak udržuje rychlé tempo, žene se vpřed z místa na místo, od akce k akci, z aktu do aktu. Vyprávění Carnahan ještě zrychluje tím, že často překrývá dvě scény, klasicky u scény z vysvětlováním plánu zároveň sledujeme i jeho provedení, ale i další. To vytváří zaprvé velmi efektní montáže (zvláště dobře vypadá scéna soud-pohřeb) a umožňuje zatajit před divákem důležitou informaci o plánu, a tak ve správnou chvíli překvapit či napnout, současně to efektivně komprimuje čas. Tím dokáže částečně odpoutat pozornost diváka od výtek z předchozího odstavce.

Režisér Carnahan se rozhodl pojmout snímek jako odlehčenou zábavu a přitlačil na komediální rovině. Film se tak pohybuje v nadsazeném a uvolněném duchu, hlavně akční scény, které zahrnují létání jsou hnány do komediálního absurdna (například scéna s tankem). Nevzdává se však být v klíčových momentech dramatický či napínavý.

V akci je film kinetický až hyperaktivní a spoléhá se převážně na relativně rychlý střih, rychlé švenky a blízké rámování. To jim dodává určitou divokost a fyzičnost nicméně hlavně v kontaktních soubojích se bohužel v kombinaci s nevhodnými kompozicemi a kamerovými úhly stává akce nepřehlednou. Ostatní akční scény už jsou na tom lépe (více zapojuje celky a delší záběry), zvláště pak (opět) ty zahrnující létání, tam se tvůrci nejvíce vyblbli, obsahují nejvíce nápadů, vtipných slovních výměn a dělají film zapamatovatelným. Hlavně tedy ta scéna s tankem.

A-Team není dílo dokonalé, není to precizně vycizelovaný akční film jako například Smrtonosná past (Die Hard, 1988, r. John McTiernan), Skála (The Rock, 1996, r. Michael Bay) či Bourneovo ultimátum (The Bourne Ultimatum, 2007, r. Paul Greengrass). I tak je to podle mne zábavná žánrová jízda, u které mě ještě dlouho bude mrzet, že vznikla jen jedna.