Spotlight

(2015, r. Tom McCarthy)

Recenze, kterou jsem napsal před pár měsíce pro získání zápočtu z filmového semináře.

Osmaosmdesáté předávání cen Americké filmové akademie (tzv. „oscarů“) vypadalo ještě před svým začátkem jako noc, která bude patřit především filmu REVENANT Zmrtvýchvstání (The Revenant, 2015, r. Alejandro G. Iñárritu). Ten získal nejvíce nominací, brzy již ale začal být porážen jinými snímky a v samotném závěru nedokázal proměnit nejprestižnější cenu večera. Pro mnohé bylo překvapením, že si ji odnesl právě mnohem nenápadnější Spotlight, který vyhrál hned na začátku večera cenu za nejlepší původní scénář. A osobně musím říci, že vidět hlavní cenu právě u tohoto snímku mi dělá radost (byť velký podíl na tom má, že jsem prostě nechtěl, aby vyhrál právě Revenant či Room Lennyho Abrahamsona).

Spotlight je film o investigativní žurnalistice ze stejné skupiny snímků jako Dobrou noc a hodně štěstí (Good Night, and Good Luck, 2005, r. George Clooney), Zodiac (2007, r. David Fincher) a hlavně Všichni prezidentovi muži (All the President's Men,1976, r. Alan J. Pakula), který je nejspíš jeho největším inspiračním zdrojem. Film vychází ze skutečné události.

V redakci bostonského deníku The Boston Globe je vyčleněn zvláštní tým novinářů známý jako „Spotlight“, který se zaměřuje na dlouhotrvající a náročná vyšetřování. V roce 2001, poté co se k redakci přidal nový šéfredaktor, se začali zaobírat případem sexuálního zneužití dětí katolickým knězem. Postupně odhalili, že se nejednalo o ojedinělý případ, ale že v celém Bostonu je desítky kněží z historií sexuálního zneužívání a hlavně, že církev tyto zločiny systemticky zastírala a zatajovala před veřejností. Po více než rok dlouhém vyšetřování odkryl tým celý příběh a povedlo se jim změnit mnoha lidem život.

Film se nesnaží ukázat divákovi objektivní obraz události, ale mnohem více ho (stejně jako u Všech prezidentových mužů) zajímá proces jejího odhalování. A staví na tom aby nám tuto proceduru vylíčil pokud možno co nejvíce autenticky. Vyšetřování novinářů je podané jako pomalá nepříliš vzrušující činnost. Jako únavná a tvrdá práce odehrávající se převážně za stolem. Většinu syžetu tvoří rozhovory hlavní šestice novinářů s různými postavami, obětmi, duchovními, právníky a podobně, nebo sedí nad různými fascikly a snaží se rozkrýt obraz minulosti. Často jsou důležité informace církví zahlazeny, či pohřbeny v minulosti. Jak příznačně tak působí scéna, kdy důležité dokumenty najdou v tmavém sklepě s mrtvou krysou v koutu. Každá zpráva, každá teze se ještě musí několikanásobně ověřit a pátrání tak zabírá velké množství času a úsilí. Před postavami a před divákem se rozprostírá velké množství jmen, čísel a vztahů. Samá data. Ty si postavy a divák musí pamatovat a dávat do souvislostí.

Podobně jako ve filmu Všichni prezidentovi muži jsou postavy tímto sběrem a vyhodnocováním informací přímo posedlí. Skoro vždy jsou zobrazováni v práci a neustále pracují. Když někam potřebují jít mluví přitom o svých objevech, když jedí v restauraci také mluví o práci, když je jedna z postav na golfu či na oslavě rozhovor se stočí k práci, objeví se nové informace a vyhodnocují se. Pokud jsou zobrazováni doma je to také ve vztahu k práci. Ta jim soukromý život narušuje. Například Mike Rezendes má kvůli jeho neustálému pracovnímu nasazení problémy s manželkou. Další čelí své vlastní vnitřní krizi z rozčarování z tak na první pohled důvěryhodné instituce. Nikdy se ale nenechají ničím odradit v nalezení pravdy.

Přesto film vůči novinářům vyznívá velmi pozitivně, na rozdíl třeba od Zodiaca, kde je právě ta posedlost zobrazena jako velmi nezdravá, sebedestruktivní a beznadějná. Ve Spotlight se ale taková dlouhotrvající, trpělivá práce vyplatí. Snímek v podstatě skládá žurnalistice velkou poklonu a prezentuje velmi optimistický pohled na média. Pokud se k takové práci přistupuje poctivě, nestranně a nezaujatě, mohou být přesně tím nástrojem demokratické kontroly jakým by ideálně měla být.

Stejně jako vyšetřování postav samotný film volí pomalé tempo, je trpělivý a plný velkého množství detailů. Odráží tím právě tu pečlivou profesionální práci protagonistů. A maličko vypadá jako by vypadl z trochu jiné éry. Převažují na dnešní dobu nezvykle dlouhé záběry či dlouhé sledovací kamerové jízdy, když se postavy baví při chůzi. Místo střihu se někdy jen pomalu přerámuje, nebo se narativní akce inscenuje v hlubokém prostoru a postavy spolu komunikují mezi plány prostoru.

Spotlight je pomalé, poklidné procedurální drama o dlouhém a pečlivém vyšetřování a probíráním se velkým množstvím informací a velká oslava investigativní žurnalistiky. Vskutku vyžaduje od diváka trochu trpělivosti a ochotu si ukládat síť dat do paměti, ale rozhodně se vyplatí přistoupit na její hru. A určitě to není jen bublina nafouknutá velkým tématem.