Dívka ve vlaku

(The Girl on the Train, 2016, r. Tate Taylor)

Dívka ve vlaku - Freeman Ent.

Román Dívka ve vlaku od Pauly Hawkinsové se velmi brzy po svém uvedení na pulty knihkupectví stal mezinárodním bestsellerem, netrvalo dlouho a kniha se dočkala svého filmového zpracování. Jelikož je předloha hojně přirovnávána ke slavné Zmizelé od Gillian Flynnové, snímek je, v podstatě již předem, přirovnáván k filmové Zmizelé od Davida Finchera z roku 2014. Vzhledem k tomu jak dobře byl Fincherův film přijat, nachází se Dívka ve vlaku od režiséra Tata Taylora v nesnadné pozici. Je tedy schopna ustát srovnání s dva roky starým hitem? Spíše ne, nejedná se však o špatný dílo.

Rachel Watsonová (Emily Bluntová) je rozvedená žena a alkoholička, která každý den jezdí vlakem do New Yorku. Každý den projíždí kolem domu jejího bývalého manžela Toma (Justin Theroux) a jeho nové ženy Anny (Rebecca Fergusonová) a pozoruje jejich šťastný život. Stejně tak každý den pozoruje další šťastný pár o několik domů dál, Megan (Haley Bennettová) and Scott (Luke Evans) Hipwellovi. V Megan vidí vše, co mít mohla a ztratila. Jednoho dne uvídí Megan na verandě s jiným mužem. Rachel se zboří iluze dokonalého páru a má pocit jako znovu vše ztratila. Další den se probudí s kocovinou, bez vzpomínek na noc, pokrytá modřinami a krví a dozví se že Megan Hipwellová zmizela.

Mohlo by se zdát, že Dívka ve vlaku je hlavně detektivní thriller a ve vyprávění je hlavní pátrání a odhalování tajemství. Byť to tam sice také je, hledání Megan a pachatele však není nosná složka. Většina zjištění nevychází ze snah postav, ale buď je mimo záběr provede policie nebo se stanou náhodou a celá ta zápletka je vlastně trochu banální. Čím to tedy nahrazuje? Film je spíše dramatem či (do jisté míry) psychologickým thrillerem. Před divákem se rozkrývá osobnost postav, soukromý a jejich minulost a osobní tragédie.To se týká hlavně postavy Rachel, Megan a do jisté míry Anny, ostatní postavy nemají tolik rozvinutou psychologii a zvláště muži jsou spíše načrtnutí.

Právě mezi těmito třemi ženskými postavy film přenáší hledisko, přičemž je vyprávění často subjektivní. Tím zaprvé podtrhuje duševní stav postavy a také tím důmyslně diváka mate tím, například že nijak stylisticky nerozlišuje skutečné vzpomínky od představ. Jednoznačně dominantní postavou je Rachel. S tou strávíme nejvíce času, dozvíme se o ní nejvíc informací a dostaneme se jí nejhlouběji do hlavy.

Film chce být temný jak audiovizuálně tak svým vyzněním. Tvůrci a autorka předlohy hlavně vyzvihovali obraz destruktivních účinků alkoholismu se kterým se Rachel potýká.Nemyslím si ale, že funguje dokonale, hlavně finále tento účinek spíše oslabuje. Vůbec konec vypadá spíše jako z brakovějšího kousku.

Není to úplně jednoduše vystavěné dílo, přeskakuje nejen mezi třemi hledisky, ale i mezi dvěma časovými rovinami vyprávění a do nic ještě vpravuje osobní flashbacky postav a je až poněkud imponující, že v tom režisér dokáže udržovat přehlednost a mate jen v tom, v čem mást chce. To dělá vyprávění o něco dynamičtější. Přesto díky tomu, že Dívka ve vlaku není primárně thrillerem detektivním, tak trochu neohrabaně pracuje s pohybem vyprávění vpřed. Divák bude mít u toho pravděpodobně pocit, že se toho moc nedozvídá, že se vyprávění moc neposouvá a spíše stojí na místě, či se tam neustále něco exponuje.

Snaha být novou Zmizelou tedy tak nějak ... zmizela. Ta totiž mnohem lépe pracovala s dávkováním informací detektivní linie i linií soukromých a byla určitě mnohem intenzivnější co do působení na diváka. Dívka ve vlaku je přeci jen poněkud nemotorná. Přesto když přistoupíte na hru jakou snímek nabízí, čeká vás spletité zachmuřené vztahové drama se slušnými herci a řadou pěkných režijních nápadů.